Bulharsko, Stara planina a Sredna gora 12.-23.6.2019

za probouzející se přírodou Balkánu

 

1/ Belogradčické skály

2/ pětidenní přechod centrální části Staré planiny,
     1. část - Kozya stena/Dermenka (tato stránka) + 2. část - Dermenka/Botev/Karlovo

3/ dvoudenní přechod Sredné gory a městečko Koprivštica

4/ jezero Rabiša a jeskyně Magura

 

 

2/ pětidenní přechod centrální části Staré planiny
1. část Kozya stena/Dermenka

 

Stara planina nebo též Balkán je více než 500 km dlouhé pohoří táhnoucí se středem Bulharska od západu k východu - začíná v Srbsku a na východě končí v Černém moři mysem Emine. 29 vrcholů přesahuje výšku 2000 m - k nejznámějším patří Botev (2376 m), nejvyšší hora Srbska Midžur (2169), Ambarica (2166 m) a Kom (2016 m). My se budeme pohybovat v centrální, nejvyšší, části Balkánu. Trošku se to tady podobá Nízkým Tatrám, ale protože je v Bulharsku tepleji, drží se hranice lesního vegetačního pásu v mnohem vyšší výšce než jsme zvyklí u nás (bučiny pokrývají pásmo od 800 do 1600 m, smrčiny o něco výše, 1500 až 1900 m).

V pohoří Stará planina nelze spát nadivoko, většina území patří do chráněných oblastí, ve kterých se tábořit nesmí a najít vhodné místo pro tak velkou skupinu je v podstatě nemožné. Ale funguje zde spousta více či méně pohodlných horských chat, takže batoh bude možno řádně odlehčit a případný déšť nám pětidenní přechod až tolik nezkomplikuje.

 

den první - z Chifliku na chatu Kozya stena

Z Belogradčiku jsme se posunuli o necelých 300 km a čeká nás tříhodinový výstup z obce Chiflik k chatě Kozya stena (xижа Козя стена). Vzdálenost 6,5 km, převýšení 900 m.

 

První pauza pro doplnění vody - opouštíme asfaltovou silnici u chaty Хайдушка песен v nadmořské výšce 870 m. Chata je zavřená, ale kohoutek s vodou je naštěstí volně přístupný.

Severní svahy jsou v této oblasti velmi strmé, ale stoupání bukovojedlovým lesem je docela v pohodě. Stará planina je královstvím buku - buky zde rostou na 3/4 plochy lesů a jedná se o největší a nejkompaktnější bukové masivy v Evropě.

Nejhorší máme z sebou v sedle u památníku horolezci, záchranáři, horskému vůdci a bývalému chataři Petkovi Dachevovi. V březnu 1956 zahynul v lavině.

Chata Kozya stena leží v nadmořské výšce 1562 m v bezprostřední blízkosti stejnojmenné rezervace. Současná třípatrová budova je z 80. let (původní chata z let 1940-44 v roce 1982 vyhořela), kapacita chaty je 92 míst - je elektrifikována solárně, topí se v kamnech na tuhá paliva, k dispozici je šlapkový záchod, umyvadlo a lůžko v čtyřlůžkovém pokoji vyjde na 14 BGN. A co je nejdůležitější - nabízejí i polévky. Bob čorba neboli fazolová polévka, bulharské národní jídlo poprvé :-) A poté je čas vyrazit na prohlídku okolí :-)

 

den druhý - chata Kozya stena - chata Dermenka

Je krásné ráno a my vyrážíme východním směrem. Máme před sebou 18 kilometrů, což odpovídá 6 hodinám čisté chůze.

Možná je varianta přímo po hřebínku nebo pohodlně po úbočí. Tak trochu to tady připomíná Západní Tatry, ale tam neroste tolik orchidejí :-)

Troyanským průsmykem, známým i pod názvem Beklemeto, v nadmořské výšce 1520 m, vede jedna z hlavních silnic spojujících severní a jižní Bulharsko. Silnice tudy vedla už za starověku - na některých místech lze nalézt její římské pozůstatky. Jen kousek odsud stojí od roku 1980 monumentální památník arch. Georgi Stoilova. Stavba z betonu je 34 m vysoká a doplňují ji sochy bulharských hajduků, partyzánů, sovětských vojáků a žen v bulharských krojích vítajících je symbolicky chlebem a solí. Byla zbudována na počest bulharsko-ruského bratrství.

Oblouk připomíná letopočtem dvě události - tou první bylo 100. výročí osvobození Bulharska z Osmanské říše během rusko-turecké války v letech 1877-1878. Druhým letopočtem je rok 1944, rok "druhého" osvobození Bulharska Rudou armádou během druhé světové války.

Dnes se památník nazývá Archou svobody a je věnován památce všech, kdož zemřeli za osvobození Bulharska. Jeho silueta je nápadná je z velké dálky, uvidíme jej z hřebenovky Sredne gory za pár dnů.

Pokračujeme po travnatých planinách, na kterých se pasou koně a krávy. Koně jsou v pohodě, ale s krávami je to horší, protože ty jsou hlídány pasteveckými psy. Jsou to silní psi s bleskovou reakcí a přirozenou agresivitou - své teritorium zuřivě brání a nepoznají, že pro jejich stádo nejste nebezpeční. Základní pravidla není radno porušovat: chodit ve skupině a pokud vás obklíčí dorážející psi, neutíkejte, ale snažte se křikem přivolat baču. Trekové hole zajistí uctivý distanc, k udržení uctivé vzdálenosti mnohdy stačí naznačit házení kameny.

Občas míjíme památníček, hory dokážou být kruté.

Vítr je nepříjemně studený a po krátkem spočinutí u chaty Orlovo gnezdo v nadmořské výšce 1580 m pokračujeme zas dál. Ale vlastně to není chata, jen zaslon. Čaj v plastikovém kelímku o objemu tak 150 ml mi moc radosti neudělal :-(

Další část trasy je nádherná. Spousta kvítí všude kam se podíváš.

Asi nejvzácnější byl pro mne temnohlávek černý, nizoučká a drobnokvětá orchidej.

Chata Dermenka v nadmořské výšce 1504 m je přímo luxusní. Nabízí celkem 110 lůžek a k dispozici je nejen sprcha s teplou vodou, ale i dobře zásobená kuchyň. Sem se totiž vozí zásoby autem. Takže bude nejen lešta čorba (čočková), ale i šopák a jako dezert jogurt s borůvkami.

Ležení pro sedm trpaslíků, ale musí se sem vejít sem Sněhurek :-)

 

Rozcestník:

1/ Belogradčické skály

2/ pětidenní přechod centrální části Staré planiny
     1. část - Kozya stena/Dermenka (tato stránka) + 2. část - Dermenka/Botev/Karlovo

4/ dvoudenní přechod Sredné gory a městečko Koprivštica

5/ jezero Rabiša a jeskyně Magura