Bulharsko, Stara planina a Sredna gora 12.-23.6.2019

za probouzející se přírodou Balkánu

Opět je tady červen a tím i kytičkářský zájezd z cyklu "Za probouzející se přírodou Karpat" cestovní kanceláře Kudrna - po předloňském Rumunsku (Tibles, Rodna, Maramureš) a loňských poloninách Zakarpatské Ukrajiny se tentokráte jede do Bulharska projít pohoří Stara planina a Sredna gora. Dlouho váhám, zda-li se přihlásit, více mne láká červencový zájezd do Pyrenejí, ale nakonec rozhoduje "vyšší moc". Padesátiny slaví má švagrová v červenci jen letos, ale do Pyrenejí můžu i za rok :-)

Vyrážíme z Brna ve středu večer, čeká nás 1300 km směrem na jihovýchod.

Rumunsko a Bulharsko nejsou členy Schengenského prostoru, ale jako cestovní doklad postačuje občanský průkaz, protože EU neopustíme a aby nám pravidla pro řízení a přestávky nezkomplikovala cestování kvůli případnému zdržení na hranicích, dáme pauzu a nocleh v oblasti Belogradčických skal.

Od roku 2013 spojuje rumunský Calafat a bulharský Vidin most Nové Evropy. Za mého dětství se tudy jezdívalo k Černému moři přívozem a naloďování po nekonečném čekání bývalo velmi dobrodružné. Dunaj je zde zhruba 1300 metrů široký a auta za průjezd platí mýtné. Pouze chodci a cyklisté mají most zdarma. Zdržení na hranicích je minimální a poté měníme peníze, v kurzu za 100€ = 190 leva, což při kurzu euro za 26 Kč odpovídá 13,7 Kč za jedno leva.

1/ Belogradčické skály

Máme za sebou 1000 km a první výlet otestuje naši odolnost vůči balkánskému slunci. Městečko Belogradcik leží 60 km od rumunsko-bulharských hranic Calafat/Vidin a turisty láká na Belogradčické skály a pevnost.

pauza kousíček kousek od Belogradčiku

Za vstup do pevnosti se platí 6 leva. Belogradčická pevnost patří mezi nejlépe zachovalé bulharské pevnosti. Její zdi jsou 2 m silné, dosahují výšky až 12 m a neschůdné skalní věže sloužily jako přírodní ochrana. První pevnost zde postavili Římané, zesílili ji Byzantinci v 7.-8. století a potom Turci. V roce 1850 hrála pevnost hrála roli v osmanském potlačení belogradčického povstání a naposled hrála významnou úlohu během Srbsko-bulharské války v roce 1885.

Belogradčická pevnost

Z vrcholu se kocháme výhledy - jižní stranu horizontu ohraničují vrcholy hlavního hřebene pohoří Stará planina s fleky sněhu, na sever se táhnou roviny kolem Dunaje až k úpatí jižní části karpatského oblouku.

Belogradčické skály

Do červena zbarvené pískovcové útvary dosahují výšky až 200 m. Struktura skal je takový hodně hrubý slepenec, vegetace je typicky balkánská, aromatické byliny na vyprahlých pasekách a zachovalé lesní porosty. Nádherný byl otakárek ovocný a ještěrek bylo všude plno.

Belogradčické skály

A trocha bulharštiny - tváří se to jako ruština, ale není. Moje schopnosti končí frázemi Добр ден/Dóbr den/Dobrý den, Благодаря/Blagodarjá/Děkuji, Моля/Mólja/Prosím

Vypadalo to jako klasický památník padlým v 1. světové válce, ale zapomínám, že historie Bulharska je úplně jiná než naše. V sérii konfliktů z let 1912-1913, souhrnně označovaných jako Balkánské války, šlo o zisk co největšího území na úkor Osmanské říše.

Belogradčik

Pohodu v kempu večer trochu kazí komáři, ale kolikrát se člověku poštěstí potkat přímo mezi stany pávy :-)

Yanovets, Madona Inn

Rozcestník:

1/ Bělogradčické skály (tato stránka)

2/ pětidenní přechod centrální části Staré planiny
     1. část - Kozya stena/Dermenka + 2. část - Dermenka/Botev/Karlovo

3/ dvoudenní přechod Sredné gory a městečko Koprivštica

4/ jezero Rabiša a jeskyně Magura