Vsetínsko 23.-27.2.2021

jarní prázdniny s pandemií koronaviru

 

Janišovský vrch a Chléviska - z Dušné přes Vsacký Cáb na Vsetín - ze Vsetína na Dušnou a zpět

 

Situace se nelepší. Čtvrtá vlna koronaviru by mohla být díky nové britské nakažlivější mutaci horší než ty předcházející. České nemocnice jsou vyčerpané a plné, je třeba se chovat zodpovědně. Pohyb je omezen, ubytovací služby zavřené a možností jak strávit aspoň část jarním prázdnin někde na horách na sluníčku minimum :-(

 

Ale jedna možnost se našla. Příbuzní mají ve Lhotě u Vsetína chalupu a v zimě na ni nejezdí. Nebude to úplně jednoduché, ale kdysi se takto žilo normálně - tahle chaloupka nemá tekoucí vodu (venku je studna), nemá splachovací záchod (venku je latrína) a teplo se vyrábí v kamnech. Ale naštěstí je v ní zavedena elektřina :-)

Minulý týden byl mrazivý, teploty v noci klesaly k -15°C a nad nulu nevystoupaly ani během dne, ale tento týden by to mělo být lepší - v plánu jsou dny plné slunce a teplota by se měla vyšplhat nad 10°C.

 

V autě jsem si topila na tričkovou teplotu a pak přišla realita. Chalupa stojí na severním úbočí svahu a únorové slunce nevystoupá ani v poledne dostatečně vysoko, aby se dostalo nad stromy a to pozdně odpolední už nemá tu sílu. Všude kolem leží jen rozměklé zbytky sněhu, ale odbočka k chalupě je pokryta ledem a zápraží i celá zahrada je pokryta souvislou sněhovou pokrývkou.

V koutku duše se ozývá myšlenka, že by bylo záhodno zajistit auto nějakou zarážkou, aby se na šikmé ledové ploše nesklouzlo, ale marně přemýšlím čím. Posypat? Klín? Rozbít tu vrstvu? Ale v autě nic takového nevozím... Risknu to, daleko sklouznout nemůže, o metr dál už je plocha, kterou si očistili sousedi.

Bude to cca 25 let, co jsem tu byla naposledy a dávno zapadlé vzpomínky se postupně vynořují. Moc se toho nezměnilo, ale než si to tady prohlédnu, musím se přiobléct a především zatopit. Teplotu uvnitř těžko odhadovat, ale namísto vody je v hrnci na kamnech led :-(

 

Sice jsou v komoře k dispozici dva přenosné elektrické teplovzdušné ventilátory, ale i moje babička na vesnici celý život topila v kamnech. Ale přiznávám, úplně jednoduché to nebylo, noviny v zásobníku pod sporákem byly vlhké, chrastí i dřevo taky, ale nakonec se mi to podařilo. Je tady jizba a kuchyň, vytápět má smysl jen jednu místnost, takže volím tu univerzálnější - kuchyň.

Na spaní jsem si přibalila ten nejteplejší spacák, co doma máme, protože bylo jasné, že na chalupě bude všechno navlhlé. A něco vám prozradím - naprosto geniální je kombinace spacáku a elektrické vyhřívací dečky :-) Škoda, že se taková kombinace nedá nosit na přechody hor :-)

Do večera se mi podařilo vyhřát místnost na 20°C, ale ranní probuzení s teplotou 7°C bylo kruté. Chce to teplé ponožky a péřovku, tělu neporučíš a latrína je venku :-(

Bude nádherně. Ale nejprve si nasadím respirátor a skočím do místní sámošky doplnit zásoby, protože odpoledne zavírají už o půl čtvrté a já se určitě vrátím později.

 

výlet první

Janišovský vrch, sedlo Nivy, Chléviska

 

Lhota u Vsetína leží cca 5 km jihozápadně od Vsetína podél silnice spojující Vsetín a Vizovice v údolí tvořeném potokem Rokytenkou, který tvoří hranici mezi Hostýnskými vrchy a Vizovickou vrchovinou. Takže ten dnešní výlet bude vlastně výletem do Hostýnských vrchů.

 

Lhota u Vsetína - Rokytnice, odb. Janišov - Janišov - sedlo Nivy - U Machalů - U Malučkých - Na Lánici - Chléviska - Baťková - Liptál - Lhota u Vsetína, cca 20 km (s využitím autobusu jen 14 km)

 

K odbočce na Janišov jsem to sice vzala po silnici pěšky, ale nebyl to dobrý nápad. Příště bych raději popojela autobusem. Jezdí často a šlapat okrajem takto frekventované silnice není nic příjemného.

 

Údolím Janišova postupně stoupám po asfaltové silničce až za točnu autobusů do části zvané Obecnice, kde se napojím na červeně značenou trasu.

Z úbočí bezejmenné kóty s nadmořskou výškou 561 m se nabízí výhled z křesílka směrem ke Vsetínu.

Ale tahle odbočka by mne dovedla směrem na Potůčky či Semetín a tam já nechci, takže se vracím zpátky na červenou a po vrstevnici míjím po levé ruce Janišovský vrch (573 m).

Cestu po vyhlídkovém hřebeni si neskutečně užívám. Asfaltová silnička spojující jednotlivé osady se s minimálním převýšením kroutí a vlní napříč pastvinami a lesními remízky kolem rekonstruovaných chalup, které dnes slouží především chalupářům.

Z bezejmenné kóty se na sever otevírají pohledy do Semetínského údolí a za ním výrazný hřeben s vrcholy Křížový, Ratibořský Grúň a Drastihlava, který je s nadmořskou výškou 695 m z nich nejvyšší. Hmm, tak v téhle části Hostýnských vrchů jsem ještě nikdy nebyla.

Ve směru, ze kterého jsem přišla, se vlní vršky Vsetínských vrchů.

Při pohledu na západ je napravo nejvýraznější vrchol Chléviska (641 m) - kousek za ním opustím hřeben a zamířím do Liptálu.

Příjemná procházka.

S větším zoomem či s dobrýma očima lze za vršky Vsetínských vrchů rozeznat hřeben Radhoště.

Chléviska (641 m) jsou nejvyšším vrcholem nad údolím Rokytenky v této části Hostýnských vrchů, ale značená trasa se vrcholu vyhýbá.

Směrovka k chatě Pančava už něco pamatuje, ale chata už neslouží běžkařům, pěším či cyklistům, protože majitel objektu zemřel.

Z Baťkové pokračuje NS Tesák přes Hošťálkovou až na Tesák, ale já hřeben musím opustit směrem doleva. Zelená mne zavede do údolí Rokytenky a podél Rokytenky budu pokračovat přes Liptál zpátky do Lhoty.

Ale i mezi Liptálem a Lhotou by bylo lepší počkat na autobus, než šlapat po chodníku tou nekonečně dlouho vesnicí.

 



 

 

výlet druhý - z Dušné přes Vsacký Cáb na Vsetín po žluté

copyright Alena