Zlatohorská vrchovina 9.-15.8.2021

na e-kole zapomenutým podhůřím Jeseníků

 

úvod + Město Albrechtice + rozhledna Hraniční vrch - Biskupská kupa - Osoblažský výběžek - Krnov + Cvilín - Karlovice + rozhledna Na Skalce - Andělská hora

 

výlet č. 3 - Osoblažský výběžek

 

Město Albrechtice - Třemešná - Liptaň - Slezské Pavlovice - Osoblaha - Slezské Rudoltice - Pelhřimovy - Město Albrechtice, celkem 67 km, převýšení 700 m

 

Osoblažský výběžek je tak trochu na konci světa. Komunikačně je odříznutý od všech významnějších měst a dopravních tras, ale z hlediska turistiky je krajem zajímavým: přirozený přechod mezi drsnou oblastí Jeseníků na jihu a úrodnými rovinami polských nížin na severu, průmyslem nedotčená příroda, zapomenuté zámečky. Ideální pro jízdu na kole - krajina formována ledovcem se jen mírně vlní a celé území je propleteno velmi hustou sítí úzkých silniček.

 

Podruhé vyrážím z Albrechtic směr Třemešná. Včera jsem pokračovala směrem na Jindřichov a Biskupskou kupu, dneska odbočuju doprava směrem na Liptaň podél trasy úzkokolejky.

Při stavbě železnice do Osoblažského výběžku byl zvolen úzký rozchod 760 mm, protože trať se tak lépe přizpůsobí terénu a náklady na stavbu jsou o třetinu nižší. Stavba trati začala na jaře roku 1898 a první vlak vyjel na trať 14. prosince 1898. Z finančních důvodů byla napojena na "velkou dráhu" v obci Třemešná, ačkoli podle původního plánu měla vést z Albrechtic).

Po roce 1945 se třikrát hovořilo o zrušení trati pro nerentabilnost. Poprvé koncem 50. let, podruhé v 70. letech a potřetí v roce 1985, kvůli špatnému stavu vozového parku či špatnému stavu železničního svršku. Naštěstí se vždy našly důvody pro udržení provozu. V letech 1986 – 88 proběhla generální oprava celé trati. "Osoblažka" dostala nový svršek, i když s nezvykle mohutnými kolejnicemi a díky tomu vydržela do dnešních dnů. Pravidelný provoz zde zajišťují České dráhy letitýmí motorovými lokomotivami řady 705.9. V letní sezónu zde můžete potkat turistické vlaky Slezských zemských drah vedené parní nebo historickou motorovou lokomotivou. Ale kvůli koronaviru letos ne :-(

Ve snaze, aby se trať co nejvíce přimykala terénu a byla tak co nejlevnější, se dráha klikatí i v relativně rovných úsecích. Oblouků na trati dlouhé 20,2 km 102. Ten ma kilometru 2,2 je dokonce "nej" - nejprudší oblouk na českých železnicích o poloměru pouhých 75 m. Vlaky přes něj jezdí maximální rychlostí 20 km/h.

Bludné balvany patří k typickým fenoménům zdejší přírody. "Zabloudily" sem díky čtvrtohornímu pevninskému ledovci, který je sem přihrnul až ze Skandinávie. Ten největší leží vedle cesty nedaleko Liptaně, s velikostí 220x130x120 cm se jeho hmotnost odhaduje na cca 5 tun.

Liptani vévodí velký kostel z neomítnutých červených cihel.

V roce 1938 došlo ve vsi k události, která je zapsána v historii obce jako Liptaňská tragédie. Dne 22. září 1938, ještě před Mnichovskou dohodou, napadli zradikalizovaní němečtí obyvatelé vesnice četnickou stanici v domě č. 261 a po odzbrojení všech 6 českých členů Stráže obrany státu zavraždili.

Na vrcholu Strážnice (494 m) severně od obce Liptaň stojí vedle vysílače mobilního operátora dřevěná rozhledna.

Kolo jsem nahoru musela částečně vytlačit nesjízdným terénem, ale veškerá námaha byla vynaložena vlastně zbytečně. Z vyhlídkového ochozu ve výšce 8 metrů toho vidět moc není :-( Pohledy k jihu, východu i k západu jsou zastíněny vzrostlými stromy :-( A přitom by stačilo tak málo, ještě jedno patro :-(

Jeden ze zajímavých zámků je v Dívčích Hradech. Renesanční zámek čtyřbokého půdorysu s mohutnými věžemi v nárožích vznikl přestavbou středověkého hradu. Jenže smůla - vidět z něho moc není, dostala jsem se jen k zamčené bráně a všechno kolem se ukrývá za hradbou náletových dřevin :-(

Dubovec (336 m) kousek za Dívčím Hradem je posledním větším kopečkem před sjezdem do osoblažské nížiny. Z kaple zůstaly zachovány jen základy a zbytek oltáře, ale kvůli výhledům stojí za to na chvilku zastavit.

Pokračuju přes Hlinku do Slezských Pavlovic.

Slezské Pavlovice, vesnička, ve které trvale žije cca 200 obyvatel, leží v nejsevernější části výběžku - na západě, severu i východě sousedí s Polskem. Mají tady památkově chráněný zámek a zrekonstruovaný kostel sv. Ondřeje v pseudogotickém stylu.

K dalším zajímavostem patří replika hraničního orientačního sloupu ČSR u česko-polské hranice směrem na Dytmarów. Takové stávaly v dobách první republiky na všech československých hraničních přechodech - osazeno jich bylo celkem 232 kusů.

"Rozhledna" je otevřená nonstop :-)

Všechno tohle se dá objet po asfaltu, ale ke Švédskému sloupu žádná cesta nevede. Musela jsem přes strniště po svých :-)

Původně byl pět metrů vysoký trojboký obelisk vybudován při severní hranici Slezských Pavlovic, ale při úpravě státních hranic s Polskem v roce 1959 se sloup ocitl na polském území. Sloup nechal postavit Johann Georg Gottfried Kotulinski von Kotulin und Friedberg, dávný majitel Slezských Pavlovic v roce 1633 jako hraniční mezník v nejvyšším bodě okolí (258 m). Bylo to díkůvzdání za odchod švédských vojsk, která pustošila zdejší oblast v době třicetileté války.

Osoblaha, malé městečko s dlouhou historií, bývala památkově nejhodnotnějším městem Slezska s velmi zachovalou židovskou čtvrtí. Ale koncem války se tudy přehnala třikrát fronta, zničila co se dalo a následný odsun Němců neblahý osud města dovršil. Dnešní podobu Osoblahy určuje výstavba z padesátých let. Náměstíčko obklopené domy z počátku naší panelové výstavby nepatří k zěm zrovna nejvzhlednějším a s notnou dávkou nostalgie si člověk prohlédne původní fotografie. Jen málokde v zemi se architektura tak vymyká zažitým představám o zástavbě maloměsta. Z někdejšího předválečného města se zachovala pouze empírová litinová kašna, nepatrné zbytky středověkých hradeb a pozoruhodný židovský hřbitov.

Židovský hřbitov řadím mezi ty nejhezčí, které jsem navštívila. Byl založen snad již ve druhé polovině 14. století, nejpozději však v první polovině 16. století (první písemná zmínka je z roku 1570). Nejstarší dochovaný náhrobek patří Mešulamu Žalmanovi, synu Izáka Marburga z Vídně a je datován rokem 1694.

 

Reliéfní symbolika náhrobků představuje ukázku jedinečné fantazie a řemeslné zručnosti místních kameníků. Nikde jinde není ke shlédnutí tak mimořádná kolekce symbolů žehnajících rukou, kněžíkohenů, levitských konviček s miskami, granátových jablek, květinových míst, svícnů a zdviženého Božího prstu.

Pokračuju směrem na Bohušov a od smrti hladem a žízní mne zachraňuje bufet s rychlým občerstvením v Bohušově. Moc příjemné překvapení :-) Ale zříceninu hradu Fulštejn ani rybník pod hradem si neprohlédnu, už mne tlačí čas :-(

Barokní zámek ve Slezských Rudolticích stojí na místě bývalé středověké tvrze. V 18. století si získal takový věhlas, že si vysloužil přezdívku "Slezské Versailles". V novodobých dějinách byl sídlem MNV, pak zůstal prázdný a dlouho chátral. Rekonstrukcí v 70. a 80. letech 20. století byla budova upravena a sloužila jako sklad zdravotnickému zásobování, čemuž byl přizpůsoben interiér zámku. Dnes je zámek v majetku obce a postupně se rekonstruuje a zpřístupňuje veřejnosti.

Přes Nový Dvůr mířím na jihovýchod a poté po cyklotrase označené číslem 6116 kopíruju polsko-českou hranici. Nejhorší část dnešního cykloputování, cesta je totálně rozbitá a nemá konce :-(

 

Do roku 1742 ves Pilgersdorf náležela ke slezskému Krnovskému knížectví. Státní hranice mezi Rakouskem a Pruskem rozdělila ves v roce 1742 na Mährisch-Pilgersdorf a Preussisch-Pilgersdorf, rakouská (moravská) strana poté připadla Československu a následně Česku, pruská strana Německu a v roce 1945 Polsku. Česká strana získala název Pelhřimovy, polská Pielgrzymów a drtivá většina obyvatel z obou částí byla německé národnosti.

 

Přes mostek přejíždím na polskou stranu hranice a zajíždím až k ruině kostela svatého Josefa.

Stojí zde i zámek, ale není veřejnosti přístupný. Ani od vrat není nic vidět - vypadá to jak zámek Šípkové Růženky :-(

Kaple svaté Anny patřila k zámku, ale vytyčením státních hranic do trasy potoka skončila na našem území.

Po poválečném odsunu Němců byla ves dosidlována na naší straně převážně Slováky a volyňskými Čechy, v polské části obydlí převzali Poláci ze západní Ukrajiny a Běloruska. Ale zatímco polská vesnice stále existuje, česká byla zničena v 50. letech 20. století na základě nařízení ministerstva obrany o vytvoření 300 m širokého bezpečnostního pásma podél hranic. Zůstaly zachovány dva domy a trosky třetího. Vše bylo srovnáno se zemí a po osídlení zde zůstaly jen zbytky základů domů zarostlé bujnou vegetací a přestárlé ovocné stromy v místech bývalých sadů.

Záchrany se nakonec kostel dočkal přes Hnutí Duha. Má nové krovy, novou střechu, opravena je dřevěná věž a na jeho obnově včetně úpravy okolí se stále pracuje.

Pokračuju směrem na Piskořov. Už se nesmím nikde zdržovat, protože jinak mi zavřou v Albrechticích i večerku.

Stihla jsem to, k večeři byl špekáček.

 

 

Rozcestník:

úvod + Město Albrechtice + rozhledna Hraniční vrch - Biskupská kupa - Osoblažský výběžek - Krnov + Cvilín - Karlovice + rozhledna Na Skalce - Andělská hora