Zlatohorská vrchovina 9.-15.8.2021

na e-kole zapomenutým podhůřím Jeseníků

 

úvod + Město Albrechtice + rozhledna Hraniční vrch - Biskupská kupa - Osoblažský výběžek - Krnov + Cvilín - Karlovice + rozhledna Na Skalce - Anenský vrch nad Andělskou Horou

 

výlet č. 4 - Krnov a Cvilín

Město Albrechtice - Opavice/Opawica- Linhartovy/Lenarcice - Krásné Loučky/Krasne Pole - Chomýž/Chomiąża - Krnov - Cvilín a zpět, celkem 40 km, převýšení 330 m

 

Dnes mám v plánu "odpočinkový" den - pohodlně kolem Opavice si zajedu do Krnova, prohlédnu si město a pohodlně kolem Opavice dojedu zpět.

Jednotvárné to nebude, můžu střídat naši a polskou stranu, protože Opavice zde tvoří státní hranici. Opavice/Opawica, Linhartovy/Lenarcice, Krásné Loučky/Krasne Pole a Chomýž/Chomiąża. Čtyři obce na březích Opavice, které po Vratislavském míru potkal stejný osud - všechny čtyři byly roztrženy na dvě části, z nichž každá se nacházela v jiném státě a tak je tomu i dnes - vroce 1742 Marie Terezie prohrála Slezsko ve válce s Pruskem.

 

Pootevřené dveře východního křídla zámku Linhartovy lákají ke vstupu do právě rekonstruované budovy, ale dovnitř je vstup zakázán. Zámek je pro veřejnost momentálně uzavřen :-(

Krnov leží na soutoku řek Opavy a Opavice, v těsné blízkosti hranic s Polskem a žije zde cca 25 tisíc obyvatel, ale převážnou většinu jeho obyvatel tvořili až do roku 1945 sudetští Němci. První zmínka o Krnovu pochází ze 13. století. Války o rakouské dědictví, během nichž Marie Terezie ztratila téměř celé Slezsko, učinily v roce 1742 z Krnova pohraniční město. Nejbouřlivější rozvoj Krnova nastal na konci 19. a na počátku 20. století, kdy ve městě vyrostlo mnoho velkých textilních továren. Velká většina krnovských podniků se nedokázala po pádu komunistického režimu v roce 1989 transformovat na nový trh a zkrachovala, včetně Karnoly (původně továrna na sukna Alois Larisch a synové) - z textilek dnes vyrábí jediná, firma Pega (textilní galanterie - stuhy, prýmky, elastické příze).

A Krnov to je i kofola. Na začátku, v roce 1957, stál státní úkol - vytvořit ryze československý nápoj, který bude schopný konkurovat západním kolám. Tým Výzkumného ústavu léčivých rostlin v Praze pod vedením docenta Zdeňka Blažka ke kofeinu přidal čtrnáctero bylin a ovocné látky. V opavském farmaceutickém národním podniku Galena se podle tohoto receptu začal míchat sladkokyselý sirup Kofo, který se v roce 1960 stal základem nealkoholického kolového nápoje Kofola. Po roce 1989 to vypadalo s Kofolou špatně, ale právě sodovkárnu státního podniku Nealko Olomouc v Krnově koupil řecký rodák Kostas Samaras. A postupně se to rozjelo... Kdy by neznal reklamu o prasátku s "zuby zahnutými nahoru", dnes jeden ze symbolů přicházejích Vánoc. Neuvěřitelné, poprvé se vysílala v roce 2003.

Krnov a převážně jeho historické jádro bylo na konci 2. světové války vážně postiženo. Zbyl jen blok radnice a spořitelny, budov ve středu plochy náměstí. Zmizely celé bloky budov a z několika uliček a náměstí tak vznikl dnešní jednotný prostor Hlavního náměstí. Novobarokně secesní stavba s věží z let 1901-03 byla postavena na místě starší radnice ze 16. století. Věž je vysoká 52 metrů a je kopií radniční věže ve Währingu (Vídeň). Krytina střechy je zajímavě barevně vyskládaná. Na budovu radnice navazuje nepravidelná trojkřídlá dvoupatrová budova městské spořitelny - secesní velmi výstavná budova s bohatě členěnou fasádou z roku 1906-07.

Krnovská synagoga byla postavena roku 1871. Jedná se o stavbu v novorománském slohu, inspirovanou stavbami sefardských židů, s interiérem v maurském stylu. Je připomínkou prosperity místní židovské komunity, v jejíchž řadách bylo mnoho významných krnovských podnikatelů a osobností. Jako jedna z mála v tomto regionu byla uchráněna před zničením v době nacistické okupace - na rozdíl od synagog v Hlubčicích, Ostravě, Opavě, Olomouci a Kroměříži, které byly zapáleny a srovnány se zemí. Zachránilo ji odvážné rozhodnutí městské rady, složené ze sudetských Němců, kteří pomocí lsti obešli příkaz z Berlína synagogu vypálit - budovu adaptovali na městskou tržnici.

Památku obyvatel, kteří v minulém století museli opustit Krnov – ať už během světových válek nebo po nich, připomíná prázdný železniční vagón na zagradě synagogy. Ať to byli Češi, Židé, Slezané, Řekové či Němci.

Pokračuju na krnovský židovský hřbitov. V letech 1986 - 1990 proběhla jeho částečná likvidace, z části parcely se staly soukromé zahrádky a nejhodnotnější náhrobky byly odprodány a odvezeny. Z původně velkoryse založeného hřbitova dnes zůstalo v majetku židovské obce pouze torzo.

Pouze malá část náhrobků má charakter typických židovských deskových náhrobků. Většina náhrobních kamenů a hrobek odpovídá běžně používaným hrobům na křesťanských hřbitovech a textům dominuje němčina, protože tento hřbitov byl založen v době, kdy Židé ve velké míře opouštěli své staré tradice a snažili se plně integrovat do většinové společnosti. Jejich cílem bylo dojít uznání jako řádní Rakušané a později Čechoslováci.

Pouze jediný náhrobek má charakter tumby – hrobky ve tvaru domečku z kamenných desek se stříškou sedlového tvaru. Tento typ náhrobků byl používán zpravidla u významnějších členů židovské obce (známé jsou tumby pražských rabínů). Krnovská novobarokní tumba náleží lékaři Oskaru Buberovi, který zemřel roku 1910.

Zachovala se i klasicistní hrobka rodiny Bellak, zakladatelů druhé největší textilky v Krnově. Do mramoru jsou vyryta jména Jakoba a Filippine Bellakových a citát z Písně písní o tom, že milence ani smrt nerozdělí.

 

A zachoval se i pomník osmi vojákům židovského vyznání, kteří zemřeli v krnovském lazaretu v průběhu 1. světové války.

Oběd mi zpříjemnilo několik místních drzých vrabců - kdybych si na nudle nedávala pozor, brzy bych o ně přišla :-)

Nejvýraznějším přírodním výškovým bodem Krnova je vrch Cvilín s kamennou rozhlednou a barokním kostelem Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže.

Rozhledna Cvilín (též Lichtenštejnova rozhledna) se nachází na severním svahu Předního Cvilínského kopce (441 m) v nadmořské výšce 436 m. Výstavba rozhledny proběhla v letech 1902-1903 podle plánů Ernsta Latzela pro Moravskoslezský sudetský horský spolek za vydatné finanční podpory knížete Lichtenštejna. K otevření došlo 11. června 1903. Původní stavba byla vysoká 35 metrů, neboť měla na vrcholu ještě věžičku, která byla odstraněna při poválečných opravách - dnes je věž vysoká 28 m. Já ale měla smůlu, ještě bylo zavřeno, po rekonstrukci ji otevřeli až 20.8.2021. Ale vypadá nádherně!

Musí mi stačit částečné výhledy z různých stran kopce.

Zpátky se vracím po opačné straně řeky. V Krasnem Poli jsem zajela ke kostelu a protože tam zrovna skončila mše, čekala jsem, až se těch pár místních rozejde, abych si ho mohla nafotit. Ale zaregistroval mne místní farář a pozval mne dovnitř, takže jsem to nakonec měla i s polským výkladem a s povzbuzováním, ať si vše samozřejmě nafotím.

Náhrobní deska rytíře Jana Kobyłky († 1544) je až uvnitř kostela svaté Máří Magdalény. Kamenný náhrobek moravského šlechtice Jana Kobylky z Kobylího ukazuje muže ve zbroji a nápis je český. Původní středověká tvrz, součást středověké vsi Kobylí, později přestavěná na vodní mlýn, stávala na pravém břehu Opavice a nezachovalo se z ní do dnešní doby takřka nic.

 

Ale tím zajímavosti krasneho Pole neskončily. O pouhých 200 metrů dál jsem strávila nádhernou čtvrthodinku pozorováním čápa, kuřat a housat :-)

Hranici jsem opět zkřížila přes most v Linhartovech.

 

Rozcestník:

úvod + Město Albrechtice + rozhledna Hraniční vrch - Biskupská kupa - Osoblažský výběžek - Krnov + Cvilín - Karlovice + rozhledna Na Skalce - Anenský vrch nad Andělskou Horou