Tak do třetice letos Dalešická přehrada - v říjnu už samozřejmě pěšky, bez paddleboardu :-) Počasí mi posledně překazilo výlet až pod Halířku, ale s výhledy seshora by to mohlo být ještě lepší. Přibalila jsem si špekáčky, chleba a samozřejmě i dron, zaparkovala auto v Koněšíně a vyrazila po zelené.
křížek kousek za Koněšínem
Je docela mokro :-( Kapky vody jsou nádherné, ale moje boty to zřejmě nezvládnou :-(
spousta rosy v trávě
V mapě mne zlákal vodopád na Klíčku, ale vody je sice v trávě dost, ale v potoce téměř nic. Došla jsem až k řece, k Práchovně a ke křížku, který připomíná oběti zdejší prachárny. Tady se před mnoha lety vyráběl střelný prach, což mělo za následek řadu úmrtí. Stačila jediná jiskra a neštěstí bylo hotovo.
Prachovna
Pokračovat podél řeky se nedalo. Jen jsem si promáčela boty a nohavice :-( Pěšina byla zřejmě od zvěře a ne od lidí :-(
jez u Čermákova mlýna
Stávající objekt Čermákova mlýna na pravém břehu řeky je bývalá obytná budova mlýna, mlýn byl zbořen při stavbě Dalešické přehrady v roce 1970 - pod jezem začíná vodní nádrž Dalešice.
Cestou necestou šplhám od řeky zase nahoru do svahu a pokračuju okrajem lesa k vyhlídce zvané Kozí skála. Louky jsou plné vody, lesy pro změnu plné suchých, kůrovcem poškozených stromů. Těžko si vybrat...
z Kozí skály
Poté opět pokračuju cestou necestou. Ale bez mapy v mobilu bych ty vyhlídky na skalách nad řekou neměla šanci najít.
K pojmenování Halířky se váže pověst. V obci Třebenice žil chudý domkař jménem Jindřich Halíř, který se jednoho červnového dne roku 1875 vydal k řece chytat ryby. Pověst vypráví, že se mu ruka zasekla do spáry ve skále, když se pokoušel vytáhnout velkou parmu a utopil se. Od té doby skále nikdo neřekl jinak než Halířova skála.
Halířka
V roce 1989 bylo toto krásné místo vybráno kamarády z třebíčských trampských osad jako pietní místo. Scházejí se zde vždy v sobotu před prvním jarním dnem - pod kamennou mohylou u skály, na které jsou desítky destiček.
Halířka
Zase dole v peřejích zvoní řeka, hřeje a praská oheň, údolím zní kytara a smích....
Postůj a zavzpomínej na dobu, kdy kamarádství, věrnost, čest nebyly jen prázdná slova, jak je tomu u mnohých lidí dnes....
Halířka
Další vyhlídka je podle mapy kousek, ale vyrazit rovnou za nosem se tady nevyplácí. To už jsem si vyzkoušela mezi Halířkou a Kozí skálou :-(
nad přehradou
Jakmile zahlídnu auto, říkám si, že mám vyhráno. Ale stejně je neuvěřitelné, že se rybáři vozí až téměř k vodě...
Využila jsem čísi ohniště i s roštem - špekáčky byly vynikající a podařilo se mi vysušit i ponožky.
nad přehradou
Předpověď počasí se dneska moc nepovedla. Slibované sluníčko jen lehce prosvítá vrstvou oblačnosti rozprostřené po celé obloze. Ale když ten dron sebou mám, tak aspoň na chvilku vzlétnu. Jsem sice v řízeném okrsku letiště Náměšť, ale v těchto místech mohu do výšky 100 m.
Dalešická přehrada pod Koněšínem
Pokračuju po proudu a držím se pokud možno co nejblíže vody. Ale někde to nejde :-( Kombinace skalisek, prudkých zarostlých svahů, srázů a mokřadů kolem Koněšínského potoka byla příšerná. Kdybych to rovnou obešla, byla bych rychlejší a taky čistější :-( Za chatovou osadou už se budu raději držet zelené :-(
Dalešická přehrada pod Koněšínem
Došla jsem až na Kozlovské skály, abych tohle místo tentokrát zachytila z výšky. Ale protože jsem se více přiblížila letišti v Náměšti, smím už jen do výšky 40 m nad terénem. Vrtulníky je slyšet každou chvíli, nebudu riskovat a nad úroveň stromů raději nepůjdu.
Kozlovské skály
Zastavila jsem se i u Maxova kříže, pietního místa brněnského trampingu - jeho historii jsem popisovala v září při své druhé paddleboardové výpravě, takže to sem nebudu znovu psát. A ani nic z historie přehrady, ta je pro změnu popisována při první paddleboardové výpravě.
Maxův kříž