Dalešická přehrada 8.10.2022

pěší toulání kolem Koněšína

 

Tak do třetice letos Dalešická přehrada - v říjnu už samozřejmě pěšky, bez paddleboardu :-) Počasí mi posledně překazilo výlet až pod Halířku, ale s výhledy seshora by to mohlo být ještě lepší. Přibalila jsem si špekáčky, chleba a samozřejmě i dron, zaparkovala auto v Koněšíně a vyrazila po zelené.

Je docela mokro :-( Kapky vody jsou nádherné, ale moje boty to zřejmě nezvládnou :-(

V mapě mne zlákal vodopád na Klíčku, ale vody je sice v trávě dost, ale v potoce téměř nic. Došla jsem až k řece, k Práchovně a ke křížku, který připomíná oběti zdejší prachárny. Tady se před mnoha lety vyráběl střelný prach, což mělo za následek řadu úmrtí. Stačila jediná jiskra a neštěstí bylo hotovo.

Pokračovat podél řeky se nedalo. Jen jsem si promáčela boty a nohavice :-( Pěšina byla zřejmě od zvěře a ne od lidí :-(

Stávající objekt Čermákova mlýna na pravém břehu řeky je bývalá obytná budova mlýna, mlýn byl zbořen při stavbě Dalešické přehrady v roce 1970 - pod jezem začíná vodní nádrž Dalešice.

 

Cestou necestou šplhám od řeky zase nahoru do svahu a pokračuju okrajem lesa k vyhlídce zvané Kozí skála. Louky jsou plné vody, lesy pro změnu plné suchých, kůrovcem poškozených stromů. Těžko si vybrat...

Poté opět pokračuju cestou necestou. Ale bez mapy v mobilu bych ty vyhlídky na skalách nad řekou neměla šanci najít.

 

K pojmenování Halířky se váže pověst. V obci Třebenice žil chudý domkař jménem Jindřich Halíř, který se jednoho červnového dne roku 1875 vydal k řece chytat ryby. Pověst vypráví, že se mu ruka zasekla do spáry ve skále, když se pokoušel vytáhnout velkou parmu a utopil se. Od té doby skále nikdo neřekl jinak než Halířova skála.

V roce 1989 bylo toto krásné místo vybráno kamarády z třebíčských trampských osad jako pietní místo. Scházejí se zde vždy v sobotu před prvním jarním dnem - pod kamennou mohylou u skály, na které jsou desítky destiček.

Další vyhlídka je podle mapy kousek, ale vyrazit rovnou za nosem se tady nevyplácí. To už jsem si vyzkoušela mezi Halířkou a Kozí skálou :-(

Jakmile zahlídnu auto, říkám si, že mám vyhráno. Ale stejně je neuvěřitelné, že se rybáři vozí až téměř k vodě...

 

Využila jsem čísi ohniště i s roštem - špekáčky byly vynikající a podařilo se mi vysušit i ponožky.

Předpověď počasí se dneska moc nepovedla. Slibované sluníčko jen lehce prosvítá vrstvou oblačnosti rozprostřené po celé obloze. Ale když ten dron sebou mám, tak aspoň na chvilku vzlétnu. Jsem sice v řízeném okrsku letiště Náměšť, ale v těchto místech mohu do výšky 100 m.

Pokračuju po proudu a držím se pokud možno co nejblíže vody. Ale někde to nejde :-( Kombinace skalisek, prudkých zarostlých svahů, srázů a mokřadů kolem Koněšínského potoka byla příšerná. Kdybych to rovnou obešla, byla bych rychlejší a taky čistější :-( Za chatovou osadou už se budu raději držet zelené :-(

Došla jsem až na Kozlovské skály, abych tohle místo tentokrát zachytila z výšky. Ale protože jsem se více přiblížila letišti v Náměšti, smím už jen do výšky 40 m nad terénem. Vrtulníky je slyšet každou chvíli, nebudu riskovat a nad úroveň stromů raději nepůjdu.

Zastavila jsem se i u Maxova kříže, pietního místa brněnského trampingu - jeho historii jsem popisovala v září při své druhé paddleboardové výpravě, takže to sem nebudu znovu psát. A ani nic z historie přehrady, ta je pro změnu popisována při první paddleboardové výpravě.

 

 



 

zpět na začátek

copyright Alena