údolím Rokytné 29.3.-1.4.2024

pěšky z Jaroměřic do Moravských Knínic

 

Prodloužený velikonoční víkend se podle předpovědi počasí opravdu povede. Sluníčko, modrá obloha, teploty ke dvacítce a ani v noci nespadnou pod 10°C. Jen vítr to bude trošku kazit - původně naplánovanou hřebenovku Javorníků měním raději za trasu v údolí. Situaci o víkendu ale nakonec nejvíce ovlivnil saharský prach, ale o tom až později - když jsem v pátek v 5:00 ráno vyrážela z domova s batohem nabaleným na tři noci ve stanu, o možnosti abnormálně zvýšené koncentrace saharského písku a prachu v atmosféře nad Evropou jsem nic netušila.

Říká se mu rychlík, ale těch 63 km mezi Brnem a Třebíčí vlak zvaný Rožmberk jede hodinu a deset minut. Sice je naskakování zakázané, ale když vlak jede rychlostí chůze, skoro by to k něčemu takovému svádělo :-(

V Třebíči jsem měla půlhodinu na přestup a místní autobus mne posléze dovezl přesně podle jízdního řádu - v 7:38 jsem v Jaroměřicích nad Rokytnou. A stejně jako před dva a půl rokem, v září 2021, vedou mé první kroky do místního COOPu. Dneska je sice Velký pátek, ale obchody minimálně dopoledne fungují. Potřebuju něco k snídani a to nejdůležitější - vodu.

 

Jaroměřice nad Rokytnou - Příštpo - Biskupice - Tavíkovice - Tulešice - Vémyslice - Moravský Krumlov - Budkovice - Nové Bránice - Dolní Kounice - Moravské Bránice (žst), cca 79 km

 

den první, Jaroměřice nad Rokytnou - pod Javorůvkou před Tavíkovicemi

Zámek Jaroměřice, moravské Versailles, společně se zámeckým chrámem sv. Markéty tvoří dominantu a symbol města. Do barokní podoby byl zámek přebudován za nejvýznamnějšího rodu, který vlastnil jaroměřické panství, za Questenberků v letech 1700-1737.

Tak jde se na to. Pokud dojdu podle plánu až do Moravských Bránic k vlaku, mám před sebou pro následující čtyři dny cca 80 km jarní přírodou. Moc toho nenesu, batoh je docela lehký, nejvíc místa v něm zabírá zimní spacák :-) Plán přesný nemám, uvidí se, jak se bude dařit.

Voda v zámeckém parku je vlastně říčka Rokytná. Pramení cca 16 km odsud, na jih od obce Chlístova v okrese Třebíč, a po 88 km vtéká u Ivančic do Jihlavy. Svůj název zřejmě získala ze slovanského rokyta, tzn. vrba. Na svém středním toku spoluvytváří Přírodní park Rokytná - hluboce zaříznuté údolí se skalami a suťovými lesy se střídá s nivními loukami. Nejvyššími místy parku jsou kopce v západní části parku východně od obce Příštpo dosahující přes 450 m.

To správné dobrodružství začíná až za vesnicí Příštpo překročením hranice Přírodního parku Rokytná. A dneska bych měla dojít pokud možno až někam k Tavíkovskému mostu, pod Výrovou skálou bych mohla na skautském tábořišti přespat.

Tráva je ještě plná ranní rosy, louky jsou místy hodně podmáčené, ale to by měly moje boty zvládnout, s tím se počítalo.

Svahy údolí pokrývají teplomilné dubohabřiny, řeka je lemovaná porosty vrb a olší a les se střídá s nivními loukami. Ledňáčka nebo skorce jsem nezahlédla, jen konipas bílý mi jednou zapózoval. Myslela jsem si, že zde, tak jako v září 2021 nikoho nepotkám, ale dneska tomu tak není. Ale nedivím se, "PP Jedlový les a údolí Rokytné" je na jaře s kobercem medvědího česneku naprosto úžasným místem.

Vysoký dub s obří dírou v kmeni vypálenou od blesku je k vidění kousek za rozcestím Tenátnice.

A tady se někdo neflákal :-)

Je poledne, čas na malou svačinku.

Další zastávkou je Pulkovský mlýn. Mapy.cz vyhrožovaly průchodem přes pastvinu, kterou nelze obejít, ale zatím se tady nepase.

Zato je tady k dispozici louka, kde majitel nabízí přenocování jak pro obytná auta, tak pro stany či bivak. Nepodělím se o vlastní zkušenost, ale takto se to píše na stránce bivakuj.cz.

 

Za Pulkovským mlýnem značka zkracuje cestu napříč meandrem pod Pulkovem a poté se k řece zase vrací.

V Biskupicích mám za sebou 14,5 km. Prostě pohoda, za 6 hodin :-)))

Žlutá značka v oblasti U Starého čihadla z nějakého důvodu opouští řeku, aby se k mostu vrátila přes dětský tábor, ale mně se do kopce na zpevněnou cestu nechtělo - šlo to i kolem řeky.

To se mi to dneska fotí... Od včera jsem vlastníkem nástupce Gorillapodu, který se prodává pod názvem Joby Podzilla LG a jsem nadšena. Konec problémů s prasklinami a volnými kulovými klouby :-)

Pokračuju přes tábor k Újezdskému mlýnu.

Pokračování je trošku složitější, řádil tady kůrovec a není všechno dřevo z pěšiny ve svahu odklizeno.

Po přelézání a podlézání padlých stromů následovala silně podmáčená louka, ale zvládnout se to naštěstí dalo i s batohem na zádech.

 

Za silnicí spojující Přešovice a Újezd pokračuje značka po pravém břehu řeky, ale já se statečně vydávám po levém. Chci si tentokrát prohlédnout srub, který jsem minule ani nezahlédla a doplnit u něj vodu. Buď se pak nějak na druhou stranu řeky dostanu nebo se v nejhorším případě vrátím. Nebo u něj přespím :-)

Láhev mám plnou a můžu pokračovat - pod skálou je vedle srubu udržovaná krytá studánka. Spát tu nebudu, není jasné, jak to tady funguje a nejsem tady sama. A ani hezký plácek pro stan tady není. Zkusím pokračovat dál po levém břehu, na návrat k mostu je to docela daleko a bez mostku se na druhou stranu nedostanu. Zároveň vyhlížím, kde by se přenocovat dalo - třeba tady poblíž téhle úžasné pumpy uprostřed ničeho :-)

O kousek dál jsem objevila krásně udržované místo. Zatím netřeba propadat panice, někudy sem přece chodí...

Používaná pěšina mne dovedla k vytuněné maringotce s verandou a kůlnou. Ale nejdůležitější je, že se právě tady dá překonat s trochou šikovnosti Rokytná.

Skoro dokonalé místo k noclehu. Jen studánka tady chybí, ale pitné vody mám naštěstí plnou láhev. Rozhodnutá jsem celkem rychle - zůstanu tady.

A zatímco sbírám dřevo na oheň, došla z protisměru dvojice, kterým maringotka říkala pane. Jen si ji přišli zkontrolovat, ale byli tak úžasní, že mi dokonce nabídli nocleh v ní :-)

 

K večeři bude teplá sekaná :-)

Jako první se na obloze objevuje nejjasnější Jupiter a pak postupně přibývají hvězdy. Neskutečné... Orion je zmiňován coby typický představitel zimní noční oblohy a dneska kraluje západnímu obzoru :-) Takže ta další jasná hvězda v prodloužení jeho pásu je nejjasnější hvězda oblohy Sirius z Velkého psa. I noc bude teplá, teplota neklesne pod 10°C, s tím objemným zimním spacákem jsem se asi nemusela tahat, ale na druhou stranu, zas v něm mohu spát jen ve spodním prádle.

 

Kromě hvězd žádné světýlko, vesnice jsou cca 1,5- 2 km vzdušnou čarou, ale tady v údolí jakoby nebyly. Žádné zvony, žádný hluk ze silnice, železnice či nedej bože neutuchají hukot dálnice. I ten vítr utichnul. Slyšet je jen praskání ohně, proudící voda a zvuky nočního lesa. Konec světa se vším všudy. K nejbližším lidem, o kterých vím, je to cca 500 m po proudu - táboří tam u auta skupinka, ke kterým zřejmě patří i ti dva, co se tudy otočili u maringotky.

 

den druhý, pod Javorůvkou před Tavíkovicemi - Moravský Krumlov

Ráno nevěřícně koukám na mléčnou oblohu. Mělo být jasno, co to je? Ranní vlhkost zaháním u ohně a brzy je to jasné. I tady na konci světa je k dispozici datová síť a ve zprávách se dočítám o saharském prachu. Koncentrace částic PM10 v ovzduší jsou tak vysoké, že došlo k vyhlášení smogových situací. Patrné je to především v podobě zamlžené oblohy - například pokud je obloha bezoblačná, přestože nepozorujeme mraky, má obloha opar a Slunce je rozostřené. Při vyšších koncentracích má obloha nádech do oranžova.

Dneska to tedy taková fotogenická paráda nebude a ani zítra to nebude lepší :-(

Do Tavíkovic to beru zkratkou po silnici, protože potřebuju v místním konzumu doplnit zásoby. COOP sice zavřel v sobotu už v 10, ale naštěstí je tu i vietnamská večerka otevřená furt.

 

V Tavíkovicích rozhodně každého zaujme moderní stavba kostela, ale především budova zámku - je však využíván ústavem sociální péče jako byty a proto je s výjimkou zámeckého parku nepřístupný. Ale protože na vratech visí cedulka o zákazu vstupu kvůli ptačí chřipky, vůbec se dovnitř nesnažím dostat.

V renesanční zámek byla koncem 16. stol. přebudována starší tvrz a ten byl začátkem 20. stol. upraven Robertem Goldschmidtem v jednopatrový palác. Na počátku 2. světové války byl zámek jako židovský majetek zabaven nacisty a majitel byl r. 1942 zavražděn ve vyhlazovacím táboře Treblinka - to je to poslední, zřejmě dodatečně přidané jméno na pomníku.

 

A konečně Tavíkovický most, z Jaroměřic nad Rokytnou mám za sebou 27,5 km.

Pokračuju vrchem neznačenou cestou přes Výrovu skálu, ale ty výhledy ovlivněné saharským pískem, to by člověk zaplakal...

Jsem zpátky u řeky. Charakter krajiny se změnil, ta část mezi Příštpem a Tavíkovicemi je hezčí.

Ve svahu nad soutokem Rokytné a Rouchovanky stojí dolmen - památník Leo Goldschmidta, který v roce 1927 zemřel při autonehodě. Není jednoduché se k němu dostat, já jej tentokrát vynechám - zkoušela jsem to v září a doporučuju držet se zelené, protože srázy jsou zde skalnaté a příkré. Situaci komplikují i ploty lesních školek, které v mapách zakreslené nejsou :-(

Rodičům mladého muže patřil tavíkovický zámek, panství tulešické a v druhém desetiletí 20. století také část panství rešického. Památník byl postaven v roce 1927 v místech, kam mladý muž rád chodíval a odkud býval výhled do údolí Rouchovanky. Leo byl jednou z prvních obětí autohavárie v Československé republice. Stala se 13. června 1927 na cestě ze Znojma do Tavíkovic. Při předjíždění skupiny školáků řidič strhl volant, aby zabránil střetu s dívkou, která náhle přebíhala silnici. Automobil se převrátil do příkopu, a jak řidič, tak i Leo Goldschmidt pod ním zahynuli.

 

A pak jsem potkala anděla. Nevíte o čem je řeč? Na světových dálkových trasách můžete narazit na tzv. Trail Angels. Jsou to lidé, kteří bydlí poblíž takové trasy a ve svém volnu nezištně pomáhají trekařům. Někam je zavezou, nechají natočit vodu, starají se o Magic boxy... každý dle svých možností. Pán z chatičky před rekreačním střediskem Spálený mlýn je takový malý anděl - nabídne vodu, rád si popovídá a mezitím vám jeho pes obskáče jediné čisté triko zablácenými tlapami :-)

No, tak dneska jsem opět úžasně rychlá... Je 13:15 a já mám za sebou 7,5 km :-) Pokud míním dojít až do Moravského Krumlova, musím přidat.

Šlapání po cestě, kterou využívají chataři pro příjezd autem, je docela nuda, ale za lávkou pod oborou začíná docela nepříjemný úsek po strmé pěšině komplikovaný několika popadanými stromy.

O moc lepší to není od Alinkovem k silnici. Ale tehdy v září to bylo ještě mnohem nepříjemnější zásluhou neúprosné vegetace s převahou kopřiv.

 

Na rozcestí Tulešice-Rokytná se musím rozhodnout kudy dál. Varianty jsou tři, všechny špatné :-( Kdysi žlutá pokračovala podél Rokytné, ale dneska je přeznačena přes Tanárku po asfaltové lesní cestě. Nebo mohu po asfaltu po silnici :-( Po zkušenosti s prodíráním se kopřivami kolem Alinkova po sporadicky používané pěšině po zrušené žluté raději zůstanu na asfaltu. Posledně jsem šlapala přes Tanárku, tentokrát jsem zvolila šlapání po silnici kvůli rychlejšímu přesunu. No nebyl to dobrý nápad...

 

Ve Vémyslicích funguje v létě autokemp a koupaliště, ale šlapání podél Rokytné se jeví nekonečné. Aspoň ty výhledy kdyby byly... zatracený saharský prach...

Ani z výhledu z Perku směrem na Moravský Krumlov se nedá vybrat jediná rozumná fotografie :-( Suma sumárum jsem si cestu zkratkami po silnici zkrátila o 3 km. A budu to muset pro dnešní noc přehodnotit. Spát v Moravském Krumlově bude výhodnější než hledat místo až kus za ním. Když využiju nabídky Bezkempu přespat na zahradě u kavárny pod Vrabčím hájkem, budu mít k dispozici teplou i pitnou vodu a nedaleké PENNY zajistí, že se nebudu muset na zádech vláčet s větším nákladem někam daleko. A nebýt větru, i oheň jsem si mohla udělat :-(

 

pokračování