Bílý kámen IV. 1.5.2024

vojenský výcvikový prostor Libavá

 

Jen jednou ročně je vojenský výcvikový prostor Libavá otevřen veřejnosti. Akce se jmenuje Bílý kámen a letos to bude už 30. ročník. Já se ho na kole zúčastnila v květnu 2016, v květnu 2017 a v květnu 2022, takže pro mne osobně to bude ročník čtvrtý a jedinečný především v tom, že lepší počasí už jsme si opravdu nemohli přát.

K zaparkování jsem si stejně jako v roce 2022 vybrala Kocourovec dostupný hned u dálnice hodinu jízdy z Brna. A ačkoli jsem se snažila naplánovat si letos trasu kratší, stejně mi to nakonec tachometr elektrokola spočítal na 106 km. A to jsem úplně vynechala severní část oblasti přes Staré/Nové Oldřůvky a Barnovský most přes řeku Odru.

 

Kocourovec - Daskabát - Hadovec - Varhošť - Strážisko - Velká Střelná - Nová Ves nad Odrou - Velká Střelná - Smilov - Město Libavá - Bělá - Město Libavá - Točka sever - Stará voda - Vojnovická kaplička - Zigartice - Kovářová - Potštát - Zelený kříž - Ranošov - Žalov - Velký Újezd - Daskabát - Kocourovec, cca 106 km, převýšení 1300 m

 

Je 7:50, auto s nosičem kol je bezpečně zaparkováno pod mobilovým vysílačem za Kocourovem a já vyrážím směr Daskabát. Po cyklostezce podél liduprázdné silnice, protože zásluhou opravy je silnice spojující Kocourovec a Daskabát pro veškerou dopravu uzavřena.

 

Mám před sebou největší převýšení celé trasy - výjezd podél Varhošťského potoka údolím zvaným Hadovec. Po lesní cestě převýšení cca 300 m na vzdálenost 5 kilometrů, ale pro e-kolo to zas takový problém není. A letos pro ty, co mají s tímhle převýšením ve směru od obce Mrsklesy problém, jezdí i cyklolanovka.

Vojenský újezd vznikl dne 1. října 1946 na základě rozhodnutí Gottwaldovy vlády na katastrálním území 24 obcí - ve všech zdejších obcích žili téměř výhradně Němci, kteří byli v roce 1945-46 vysídleni, bylo jich cca 14 tisíc. A tak po vysídlení Němců následovalo vysídlení neněmeckých přistěhovalců a v průběhu následujících let byly opuštěné vesnice postupně zdemolovány. Z povrchu zemského zmizely kostely, kapličky, hřbitovy, kříže, mlýny vodní i větrné. S výjimkou kostela a větrného mlýna v Městě Libavá a poutního kostela ve Staré Vodě. Něco se rozebralo, něco rozkradlo, některé vsi se staly v podstatě terčem při střelbách a po některých z nich nezbyla ani jména.

 

V roce 1968 přešel prostor do společného užívání našich a sovětských vojsk a poté se zde stavěly komplexy pro potřeby vojsk obsluhujících rakety umístěné v raketových silech. Sovětští vojáci zde v lesích střežili socialismus před imperialisty. Celkem dvacet důmyslně vybudovaných a zamaskovaných raketových "sil", rozmístěných na třech místech dodnes označovaných jako "točka sever, jih a západ". Ohromné ocelové tubusy zapuštěné vodorovně do země uzavřeny obřími mnohatunovými vraty. Na Libavé byl totiž rozmístěn asi nejničivější zbraňový systém, který v historii na našem území byl. A navíc, ačkoliv o tom dodnes neexistují žádné oficiální důkazy, Sověti na Libavé zřejmě skutečně měli k dispozici i tu nejděsivější a nejničivější munici - jaderné hlavice.

 

Kamenný kříž u Varhoště, nazývaný také Hausnerův kříž, se nachází u cesty a díky finančním prostředkům získaných z akce Bílý kámen 2023 byl renovován.

Text, který nechala rodina Hausnerova v roce 1931 vytesat do žulové desky zní:

Z obce Varhošť (německy Haslicht) severozápadně od Fidlova kopce zůstaly jen rozvaliny. Odkaz, podobně jako většina následujících odkazů vede na stránky okrašlovacího spolku Lubavia, spolku nadšenců, kterým není lhostejný osud památek či spíše toho mála, co zbylo po někdejších obcích včleněných po roce 1946 do Vojenského újezdu Libavá i kulturně-historický odkaz bývalých obyvatel regionu, který trpěl dlouhým obdobím nezájmu a všeobecné devastace.

Pokračuju směrem na Strážisko (675 m), parádní vyhlídkový bod. Vyšší už je jen nedaleký Fidlův kopec (680 m), ale jeho vrchol není zpřístupněn. A zpřístupněno není ani místo, kde stávala obec Jestřabí (německy Habicht). Část zříceniny farního kostela je v současnosti vidět právě ze Strážiska.

Sice z kopce, ale po cestě dlážděné žulovými kostkami míjím Bores, zámeček "vylepšený" socialistickou adaptací - bývala zde ubytovna pro cvičící vojska. Vojenský objekt, žádné foto...

 

Velká Střelná (německy Gross Waltersdorf) bývala velkou zemědělskou obcí na soutoku několika potůčků v nadmořské výšce 570 m. V roce 1930 zde žilo 1927 obyvatel. Břidlice se zde lámala již od 16.století a ložisko břidlice ve Velké Střelné je největším v oblasti Nízkého Jeseníku. Dnes na území obce stojí pomník, postavený v roce 2003. Ze zástavby vlastní vesnice zbylo několik skromných zbytků kamenných zdí.

Nad křižovatkou se kolem hřbitova Velké Střelné jezdí na Pozorovatelnu. Dnes jsou tu k vidění mimořádně i dvě vojenská bojová vozidla - tank Leopard 2A4 a vozidlo BVP-2. Z Pozorovatelny je výhled na náhorní plošinu upravenou jako tankodrom a vojenská střelnice.

Údolím Střelenského potoka si zajíždím do míst, kde stávala Nová ves nad Odrou (německy Neueigen). Obec dnes připomíná, kromě rozvalin hospodářských usedlostí a hřbitova, zejména pamětní kříž stojící nedaleko zničené kaple sv. Antonína Paduánského z roku 1712. Korpus kříže pochází z roku 1908 a byl renovován bývalými rodáky v roce 1996.

Nádhera...

Kdysi Smilovem (německy Schmeil) procházela okresní silnice z Města Libavá do Olomouce. Bývalo zde dobytkářské družstvo, olejna, větrný mlýn, dvě pily, břidlicový lom, záložna, kostel, školu a Smilov měl i vlastní železniční zastávku na trati z Olomouce do Krnova. V roce 1930 měl Smilov 129 domů a 691 obyvatel. Dnes tu není nic - jen v místě bývalého kostela stojí pomník pořízený zdejšími rodáky, jehož částí je torzo původního pomníku padlým v první světové válce.

Jahnův kříž u Smilova byl podle soupisu křížů ve farnosti z roku 1872 dle datování na spodní části podstavce postaven v roce 1869. Nápis v němčině "Errichtet zu Ehre Gottes von Josef Jahn im Jahre 1869" znamená Zřízen ke cti Boží od Josefa Jahna v roce 1869. Po vzniku vojenského prostoru se občas stal terčem - byla nutná konzervace, ale stále nese stopy po kulkách a rozstřílené tělo Krista nebylo obnoveno.

Město Libavá (německy Stadt Liebau) mělo v roce 1930 cca dva tisíce obyvatel a v roce 1948 více než tři tisíce (dnes jich zde žije 500). Nepotkal ho osud ostatních, část zástavby zůstala zachována včetně jednoho větrného mlýna a bývalého farního kostela Povýšení svatého Kříže.

Kostel stojí v areálu kasáren ohrazeném vlnitým plechem. Byl vystavěn v letech 1662-1669 a později přestavován, ale v roce 1950 byl zabaven církvi a předán do užívání armádě. Ta kostel přepažila dřevěným patrem a využívala jej jako sklad pro polní kuchyně. Opravovat se začal až v roce 2002 díky úsilí místních občanů, má novou střechu a během akce Bílý kámen bývá mimořádně otevřen.

To, že mlýn, kterému se říkalo Siedlerův, přežil působení Československé a později i Sovětské armády, můžeme považovat za zázrak. Dalších 24 větřáků na území vojenského prostoru Libavá se stalo po roce 1948 cvičným střeleckým terčem a dnes po nich není ani stopy.

I tady mám naplánovánu jednu odbočku. Oblast bývalé obce Bělá (německy Seibersdorf) je sice volně přístupná, protože je mimo hranice současného vojenského prostoru, ale nikdy jsem se sem nedostala.

Někdejší dominantou obce byla kaple sv. Alfonse stojící ve středu vesnice, od které vedla alej k nedalekému hřbitovu. Alej zůstala zachována, jinak toho moc nezůstalo - obec Bělá byla do vojenského prostoru definitivně začleněna jako jedno z vůbec posledních sídel na přelomu roku 1951/52.

Vracím se přes Město Libavá a pokračuju po dlážděné silnici směrem k Budišovu nad Budišovkou - mým dalším cílem je místo zvané Točka sever, jeden ze tří bývalých pohotovostních muničních skladů a palebných postavení.

3 pohotovostní muniční sklady vznikly po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a následném zabrání Vojenského výcvikového prostoru Libavá jednotkami Sovětské armády. Točka jih se nachází u Přáslavic, Točka západ nedaleko Zeleného kříže a pouze tahle točka u Staré vody je dnes mimo vojenský prostor a tedy volně přístupná.

Základna byla uvedena do činnosti v roce 1983 a příroda se s pozůstatky po Sovětech vypořádává sama. Přes hustou vegetaci je mnohdy velmi těžké jednotlivé objekty vůbec najít.

V každé Točce se nacházelo celkem 8 hangárů (nazývané také sila či rusky granity) - 6 ohromných ocelových tubusů sloužilo jako úkryt pro mobilní odpalovací rampy (dovnitř se vešla dvě vozidla - nosiče raket), sedmý byl velitelský a osmý průjezdný. Tubusy 35 m dlouhé a částečně zapuštěné vodorovně do země jsou obsypány zeminou, porostlé vegetací a uzavírají je obří mnohatunová pancéřovaná vrata s malými vrátky pro vstup obsluhy. Těch šest stojí vždy dva souměrně vedle sebe - mezi nimi bylo místo pro jeřáb pro montáž hlavic na nosiče a o kousek dále pak odpalovací plocha.

Ten osmý, střežený prefabrikovanými kulometnými pevnůstkami, sloužil jako skladiště jaderných, chemických a tříštivo-trhavých bojových hlavic

 

Sovětská raketová jednotka držela na našem území nepřetržitou bojovou pohotovost, místo bylo nepřístupné i československé armádě. Teoreticky tak mohlo z Libavé v jednom okamžiku vzlétnout 18 raket SS 12. Všechny byly vyřazeny z provozu v letech 1988–1989 jako součást smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu podepsané Michailem Gorbačovem a Ronaldem Reaganem v prosinci 1987.

 

Zajímá vás tato problematika? Více se dozvíte na stránce www.fotifikace.net.

Historie obce Stará Voda (Altwasser) sahá až do 13. století a jako poutní místo patří k těm s nejdelší tradicí u nás. V 17. století zde byl postaven podle plánů císařského architekta G. P. Tencally velký poutní kostel. Nese jméno svatého Jakuba Většího a svaté Anny a je jediným objektem, který zůstal zachován.

Kostel byl devastován československou a později sovětskou armádou a rekonstrukce svého zevnějšku, na kterou kromě státu přispěli také bývalí němečtí obyvatelé, se dočkal až po roce 1991. Vnitřek kostela je stále popsaný nápisy v azbuce a zůstanou tam jako memento pro příští generace.

Ke kostelu patřily dnes neexistující ambity a klášter řádu piaristů, který byl poškozen na konci 2. světové války a po vzniku vojenského prostoru ponechán osudu. Dnes jsou na místě kláštera pouze zbytky zdiva a studna na bývalém nádvoří. O kousek dál je k nalezení hřbitůvek.

Nad Královskou studánkou stojí barokní kaple sv. Anny postavená 1699-1703 stavitelem Petrem Techetem z Budišova.

Obec Vojnovice (německy Kriegsdorf) ležela u silnice z Města Libavé do Rudoltovic v údolí řeky Odry. Pomník instalovaný zdejšími rodáky byl původně pomníkem padlým vojákům v první světové válce. Mohutný kamenný obelisk, vážící asi 10 tun, byl přivezen zdejšími sedláky z kopce nad kostelem. Na místo určení tento žulový kolos ve voze, upraveném pro tuto příležitost, musely táhnout čtyři páry koní. Po válce byl bohužel památník vyvrácen a dlouho ležel vedle tankové cesty. Desetitunový obelisk ze zničeného pomníku byl vztyčen jako součást pomníku, který nechali pod kostelem postavit a vysvětit rodáci v roce 1996. Pomník tak stojí na přibližně stejném místě, kde stával původní památník padlým z 1. světové války.

Křížím Odru a pokračuju proti jejímu proudu.

Vojnovická kaplička je z ruin obnovená kaplička u silnice nad pravým břehem řeky Odry u zaniklé vesnice Vojnovice. V její stavbě jsou symbolicky umístěny kameny a další artefakty z okolních vesnic, zvon je vyrobený ze sovětské dělostřelecké nábojnice a kaplička se tak stala symbolem historie a úcty k místnímu kraji.

Vojnovická kaplička je jediná společná obnovená sakrální stavba, která je vysvěcená a je majetkem všech tří subjektů působících ve vojenském prostoru, tj. AČR, VLS a Okrašlovacího spolku Lubavia. Na pamětní desce jsou symbolicky uvedeni jen ti, kteří zde prokazatelně zahynuli při výkonu povolání od vzniku České republiky, tj. od 1.1.1993.

Zigartice (nazývané také Mastník nebo německy Siegertsau) se nachází na obou březích Mastnického potoka na pravém břehu řeky Odry pod Zigartickým kopcem a Kozím hrbem. Horní částí vesnice procházela kolem budov rychty, školy a kostela okresní silnice spojující Město Libavou s Potštátem a Hranicemi.

Dominantou obce býval kostel sv. Jana Nepomuckého, který obklopoval hřbitov. Na hřbitově u silnice nově stojí kamenný památník s křížem a pamětní deskou osazenou německými rodáky v roce 1994 s českým a německým textem.

Vojenský výcvikový prostor je v rámci akce Bílý kámen přístupný v době od 7 do 16 hodin. Je 15:45, zřejmě to tak úplně nestihnu, ale asi to nebude až tak vadit. Ale zdržovat se už rozhodně nikde nebudu.

Potštát (či německy Bodenstadt) je městečko založené převážně německými kolonizátory na přelomu 13. a 14. století. Žije v něm zhruba 1200 obyvatel a vydáte-li se z Potštátu podél říčky Velička, která si v odolných horninách okraje Oderských vrchů prorazila cestu, narazíte na uskupení výrazných skalisek, které si vysloužily pojmenování Potštátské skalní město. Ta největší skaliska spatříte v těsném sousedství silnice č. 441 nedaleko pohostinství U tlustého Jana. Ale to jen pro doplnění, trasa Bílého kamene tudy nevede.

Na rozcestí se Zeleným křížem točím doleva směr Slavkov, abych se opět zbavila automobilového provozu. Silnici z Potštátu na Velký Újezd opravili krásně, ale oddělená cyklostezka vede jen k odbočce k Boškovu.

 

Kdysi býval vojenský výcvikový prostor Libavá větší - zahrnoval i pozemky na jihovýchodní straně silnice mezi Potštátem a Kozlovem. Proto i obec Ranošov (něm. Prusinowitz) patří k těm zaniklým.

A poslední zastávka. Do konce druhé světové války zbývalo pouhých dvacet dnů, když nepochopitelný masakr Němců a Vlasovců stál život devatenácti mužů v Zákřově, což je místní část Tršic na Olomoucku. V místě, kde byly oběti za údajnou podporu partyzánů upáleny 20. dubna 1945 v dřevěné boudě, v místech bývalé osady Kyjanice, byl v roce 1949 odhalen Památník Zákřovský Žalov. Podstavec památníku má rozměry boudy a v pozadí památníku bylo vysázeno do půlkruhu 19 symbolických lip pro vzpomínku na každého z upálených.

 

Všem organizátorům patří velké poděkování. Mělo to jedinou chybu, rekordní návštěvnost 7053 cyklistů, turistů či koloběžkářů byla znát - lidi v zářivých cyklodresech byli všude :-)

 

Pár videí z YouTube o Libavsku:

Paměť národa - Diagnóza Libavá - autentická svědectví lidí, kteří to prožili

Stíny nad Libavou

Libavskem s Jindřichem Machalou

PRTB Kozlov, VVP Libavá (mobilní raketová technická základna Sovětské armády)

Libavá - Raketové komplexy Točka a jaderné zbraně