Železné hory 19.-21.7.2024

cyklotoulky okolím Trhové Kamenice

 

Po pěším toulání Hostýnkami mám na tento víkend pro změnu naplánován cyklovandr. A protože to bude opět na elektrokole, budu spát v dosahu elektrické zásuvky - stejně jako loni v září u rybníka Dlouhý mezi Ždírcem a Trhovou Kamenicí přes Bezkempu v ceně 330 Kč/noc. Většina míst pro mne bude návratem na známá místa, ale o to je takový výlet jednodušší. Když člověk nemusí hlídat mapu, čas a ani přemýšlet, kde a jak bude nocovat, může si to jen užívat.

 

den první

Všechno se tentokrát komplikuje :-( Vlaky do Ždáru n/S kvůli výluky nejezdí, mladým je třeba v pravidelných intervalech zalévat zahrádku a v práci si pro mne připravili překvapení k narozeninám už na dnešek, protože později v srpnu se už všichni kvůli dovoleným nesejdeme a já si navíc právě k šedesátinám nadělila spolu s mužem jízdu po cyklostezce Alpe Adria z rakouského Salzburku do italského Grada.

 

Jediná schůdná varianta je vyrazit z Brna vlakem až 14:53 s přestupem v Tišnově a doufat, že se do částečně nízkopodlažní Regionovy s elektrokolem dostanu.

 

Nakonec všechno klaplo a nebyla jsem ani popotahována za to, že kolo nevisí na háku - kol se totiž v téhle lokálce dopravovalo víc než bylo háků :-) Je půl šesté, jsem ve Žďáru n/S a přede mnou je cca 30 km. Ale co, je půlka července, setmí se až kolem půl desáté.

 

Žďár n/S (žst) - Pilská - Velké Dářko - rybník Řeka - Staré Ransko - Ždírec nad Doubravou - rybník Dlouhý, celkem cca 33 km

 

Průjezd Žďárem po cyklostezce podél Sázavy nemá chybu a za chvilku jsem za městem. Olšiakova socha na břehu Pilské nádrže symbolizuje zemskou hranici mezi Čechami a Moravou a tvoří ji pískovcový hraniční kámen, na kterém je z jedné strany napsáno "Moravia" a z druhé strany "Bohemia" a betonová socha moravské orlice a českého lva. Lev hledí na Moravu a vítá poutníky z této strany, moravská orlice se pro změnu dívá do Čech.

Přes Polničku pokračuju k rybníku Velké Dářko, což je s rozlohou 206 ha největší rybník Českomoravské vrchoviny.

Další Olšiakova socha je k vidění před penzionem v Hluboké - Josefína.

Rybník Řeka v blízkosti obce Staré Ransko a Krucemburk je vodní plocha v údolí řeky Doubravy využívaná především k rekreaci v nadmořské výšce 550 m. Jedná se o druhý největší rybník Vysočiny s pohodovým přístupem k vodě, funguje zde restaurace a taky kemp a kvalita vody je pravidelně sledována. Ale ještěže jsem si nenaplánovala nocleh právě tady. Zrovna tento víkend tady probíhá hudební festival s názvem Hrošení na Řece 2024, takže je tu ještě větší blázinec než bývá normálně zvykem.

Pokračuju přes Staré Ransko a těsně před zavíračkou v 20:00 stíhám ještě nakoupit zásoby v místním PENNY.

A pak už nezbývá než pořádně šlápnout do pedálů a zvýšit přípomoc, abych se na silnici 1. třídy těch 5 kilometrů vyskytovala co nejkratší dobu.

Spát budu opět na kryté verandě jedné z chat a k večeři bude dnes upečený hermelín.

Jen z pozorování hvězd nic nebude - pozítří bude úplněk :-(

 

den druhý

Elektrony v noci doplněny, ale jinak mne tohle místo tentokrát hodně zklamalo. V září byla silnice 1. třídy ze Ždírce do Trhové Kamenice v rekonstrukci a byl tu parádní klid, ale normálně tudy jezdí auta a kamiony nejen přes den, ale i po celou noc :-( Pro příště musím najít něco jiného.

 

rybník Dlouhý - Vestec - Chloumek - Spálava - Rušinov - Klokočov - Hoješín, Horní Ves - pláž autokempu Seč - Sečský tunel - zřícenina hradu Oheb - Ústupky - Dolní Bradlo - Horní Bradlo - Trhová Kamenice - Ležáky - Včelákov - Petrkov - Svobodné Hamry - Dřevíkov - rybník Dlouhý, celkem cca 72 km

 

Vestec je vrchol s nadmořskou výškou 668 m nejvyšší bod v Chráněné krajinné oblasti Železné hory. U vrcholu stojí komunikační stožár a deska s datem kryje někdejší šachtu - pozůstatek průzkumu na radioaktivní suroviny, ukončeného koncem roku 1956. Samotný vrcholek je plochý a poskytuje široký výhled zejména na jih a západ do údolí Doubravy a do okolí Chotěboře. Pod plochým vrškem se rozkládají obce Horní a Dolní Vestec.

Ale s výhledy to bude pod převážně bílou oblohou dneska slabší :-(

Po trase míjím několik významných stromů. Lípa ve Spálavě byla dle legendy vysazena na oslavu vítězství husitského krále Jiřího z Poděbrad nad uherským králem Matyášem Korvínem v bitvě u Vilémova v roce 1469. Stáří lípy je tedy odhadováno na 555 let.

Té v Klokočově se říká také Královská či Tisíciletá - je jedním z nejstarších žijících památných stromů v Čechách. Jako jedna z mála našich památných lip by skutečně mohla dosahovat věku, který jí přiřkly staré příběhy a pověsti.

Sečská přehrada je vodní dílo se zděnou hrází vybudované v letech 1924–1934 na řece Chrudimce. V současnosti je lokalita jednou z nejrozsáhlejších rekreačních oblastí v Pardubickém kraji, nádrž slouží k akumulaci vody pro vodárenské účely, pro energetické využítí, k rybolovu, koupání a sportovnímu potápění.

A kvalita vody? Všude tam, kde jsem létala s dronem byla voda lehce do zelena. Ale dle KHS je zatím v pořádku.

Pod Vildštejnskou skálou byl proražen tunel pro silnici od Seče, pokračující po přehradní hrázi ve směru na Proseč.

Zřícenina hradu nad Sečskou přehradou se jmenuje Oheb - hrad byl zbudován na přelomu 14.-15. stol. a roku 1499 byl opuštěn. Zachovaly se pouze nevelké zbytky – polozasypaný příkop na severovýchodní straně, zbytky hradeb, věž se zbytky vstupní brány a obě dělové bašty. Na jižním výběžku ostrohu se nachází zřícenina věže a sklepy na místech obytných a hospodářských budov a celý areál je v současnosti porostlý lesem. A s trochou nepohodlí se k němu lze dostat i na kole :-)

Na přehradním jezeře se nachází jeden z největších izolovaných ostrovů v Česku - původně šlo o ostroh naproti hradu Oheb.

Jen ty lesy nějak prořídly :-(

Jízda po kameny vysypané cyklotrase z Ústupků přes Přemilov byla tou nejméně příjemnou částí trasy :-(

V Trhové Kamenici dávám hodně pozdní oběd v restauraci Dukla a dostávám řízek přes celý talíř. To nemám šanci sníst, třetinu jsem si zabalila sebou :-)

 

Čas a stav baterie mi dovolí ještě zajížďku do Ležáků.

Ležáky potkal obdobný osud jako mnohem známější Lidice. Byla to osada chudých kameníků a drobných chalupníků. Tvořilo ji osm domků, seskupených kolem mlýna - ten dal základ osadě, nazývané podle potoka Ležáku. A právě ve mlýně, se v roce 1942 ukrývala jedna ze skupin parašutistů s vysílačkou s volacím kódem Libuše. 24. června 1942 byla osada obklíčena nacisty a vypálena. Obyvatelé byli zastřeleni na pardubickém popravišti. Celkem bylo tehdy zavražděno 23 mužů, 22 žen a 11 dětí. Místo je dnes pietně upraveno a rozhodně stojí za krátké zastavení.

Vracím se přes Včelákov a užívám si krásného podvečera.

A protože se zpátky vracím přes Dřevíkov, neodolám a zajíždím na chvilku ještě k židovskému hřbitovu, který mi loni v září učaroval a naposledy dnes vytahuju dron.

A stejně jako včera, svit měsíce den před úplňkem přeráží všechno. Aspoň že provoz kamionu je tentokrát výrazně menší.

 

den třetí

Dneska mířím domů, tj. směr Brno. Pokud vše půjde podle plánu, do vlaku se naložím v Nedvědici.

 

rybník Dlouhý - lom Trhová Kamenice - Veselý kopec - rybník Januš - Chlum - Košinov - Zalíbené - Herálec - Kadov - Odranec - Metodka - Kamenice - Lísek - Domanínský rybník - Bystřice n/P - Věžná - Nedvědice (žst), celkem cca 86 km

 

Ukázkově krásný den. To, co se nepodařilo loni v září, se letos podařilo - ráno jsem si zaplavala v lomu nad Trhovou Kamenicí.

Rybník Velká Kamenice je už zase plný vody.

Současná podoba kostela sv. Mikuláše je po regotizaci v druhé polovině 19. století.

Prostě Vysočina...

Lesní asfaltku střídá pod Vortovským vrchem (704 m) silnička téměř bez provozu. Vůbec nevadí, že musím překonat rozvodí, na e-kole jsou tyhle kopečky naprosto v pohodě. Potůčky, které dosud směřovaly přes Chrudimku či Doubravu do Labe, budou teď končit ve Svratce. Přede mnou je Herálec - středem koryta Svratky tudy vede historická zemská hranice, která rozdělovala obec na českou a moravskou část. Poobědvám ještě v Čechách, ale hned potom přejedu na Moravu - občerstvení U mostu mohu jen doporučit.

Pokračuju stromořadím kolem hřbitova na Brušovec a poté vjíždím do lesa. Vpravo je Žákova hora (810 m) , vlevo nejvyšší vrchol Žďárských vrchů Devět skal (836 m).

 

K osvěžení využívám průzračně čisté vody Břímovky.

Samoobslužný bar před Odrancem přišel opravdu vhod. Díky :-)

Další zastávkou je Metodka (788 m), nejvyšší místo trasy, která mne za tu námahu odmění posezením ve stínu a pěkným výhledem.

Na hranici rozlišitelnosti pouhým okem se na SV táhne hřeben Orlických hor, Králického Sněžníku či Hrubého Jeseníku a obdobný výhled nabízí i nedaleká Kamenice (780 m). Ale tady se kromě turistického posezení kousíček pod vrcholem nachází pomníček, který je věnován Broučkům, hrdinům knížky jimramovského rodáka, duchovního a spisovatele Jana Karafiáta (1846-1929).

A opět nádherná lesní asfaltka rozsáhlými lesy pod Pohledeckou skálou a Samotínem. Za Bohuňovem mám čas i na krátkou koupací přestávku v Domanínském rybníku.

Kdybych jako vždy pokračovala přes hráz, dostala bych se k nádraží v Bystřici nad Pernštejnem téměř po vrstevnici, ale protože jsem si chtěla prohlédnout Zítkovu rozhlednu, zamířila jsem směrem na Domanín. Jenže odbočku jsem přehlédla a skončila na slepé cestě u jakési zemědělské usedlosti :-( A pak už se mi nechtělo po té kamenité cestě do kopce zpátky vracet, takže třeba někdy příště :-(

 

Čtyři metry dlouhý a jedenáct tun vážící zubr sochaře Michala Olšiaka byl slavnostně odhalen 20. září 2015. Je jednou z posledních - tehdy se proti ní postavili kritici ve stylu "plytká mucholapka na turisty" či "nevkusná díla s nulovou uměleckou hodnotou, která krajinu hyzdí".

Z Bystřice je přede mnou poslední kopec směrem na Zlatkov a pak už to je kolem Nedvědičky stále z kopce.

Z Nedvědice pokračuju přesně podle plánu vlakem - tím posledním možným spojením do Brna v 20:01.