Králický Sněžník 25.-29.4.2025

inspirace Stezkou Českem z Králíků do Jeseníku

 

Opět inspirace Stezkou Českem - minulý víkend jsem prošla etapu přes Orlické hory a skončila v Lichkově u vlaku, tento víkend začínám v Králíkách, abych to měla jednodušší s hledáním noclehů. Minule jsem se poučila a stan se spacákem tentokráte nechala doma. Batoh bude lehoučký jako pírko a budu spát v posteli, v suchu a teple :-)

 

Králíky / Králíky - Dolní Morava / Dolní Morava - chata Paprsek / chata Paprsek - Jeseník / Lázně Jeseník, celkem cca 90 km

 

den třetí, neděle - z Dolní Moravy přes Králický Sněžník na chatu Paprsek

Obloha opět zářivě modrá, kapičky rosy svítí v trávě - s plným žaludkem a vyspaná v měkoučké posteli šlapu sice do kopce, ale co víc by si člověk mohl přát.

Adrenalinový blázinec se naštěstí zatím nerozšířil do svahů Klepáče a Malého Sněžníku.

Na hoře Klepý resp. Klepáč (polsky Trójmorski Wierch, 1144 m) se stýkají tři hlavní evropská rozvodí. Vody stékající z této hory odtékají do tří moří. Východní úbočí jsou odvodňována malými potůčky do řeky Moravy a končí jako Dunaj v Černém moři. Lipkovský potok z jižních svahů odvádí vody do Tiché Orlice a a dále jako Labe do Severního moře. Západní polská část hory je prameništěm Kladské Nisy (polsky Nysa Kłodzka), která jako přítok Odry teče do Baltského moře.

Dřevěná konstrukce rozhledny z roku 2010 nepůsobí zrovna extra stabilně a nějakou dobu byla dokonce pro špatný technický stav znepřístupněna. Dnes tu však žádné zákazy nejsou, a tak lezu nahoru na vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 metrů. Ale hezké jsou i výhledy do Kladské kotliny ze suťového pole.

Nádhera... A bez lidí... Po kótě Hraniční skály/Goworek (1320 m) následuje Malý Sněžník (1326 m) . Několik skalních útvarů nabízí výhledy směrem ke Kladské kotlině, ohraničené od západu Orlickými horami. Tohle území mohlo patřit k Československu, kdysi Kladsko (až do roku 1742) patřilo k Čechám a tedy k Zemím Koruny české.

Na rozcestí k chatě Schronisko na Śnieżniku na západním svahu Králického Sněžníku se návštěvnost zvyšuje, což se dalo čekat. Vrchol Králického Sněžníku (1423 m) byl Poláky vždy velmi navštěvovaný – a teď, s rozhlednou otevřenou v roce 2022, jich je ještě víc.

Rozhledna je celoročně volně přístupná. 34 m vysoká rozhledna se začala budovat v roce 2020 ve vzdálenosti 12 m od ruin rozhledny, která zde stávala v letech 1899-1973. Spodní část má kuželový tvar z železobetonu a kamene, na ní je stojí válcová ocelová příhradová svařovaná konstrukce obložená sklem. Na vrcholu se nachází zastřešená vyhlídková plošina.

Výš už šlapat nebudu. Vrchol Králického Sněžníku (polsky se vrchol jmenuje Śnieżnik Kłodzki) leží v nadmořské výšce 1 424 metrů. Travná hora či Smrk, vrcholky, co již patří do Rychlebských hor, jsou přibližně o 300 metrů nižší.

Rozlehlá planina na vrcholu je 3/4 km dlouhá a 1/2 km široká a bez rozhledny neposkytuje téměř žádný výhled do okolí a proto se první myšlenky na výstavbu rozhledny začaly rodit již v první polovině 19. století. Ale nebylo to jednoduché, z trigonometrického měření, které proběhlo v 70. letech 19. století, vyplynulo, že věž musí být vysoká nejméně 30 metrů, aby umožnila dostatečný kruhový výhled. Levná konstrukce ze dřeva nepřicházela v úvahu a náklady na kamennou rozhlednu byly příliš vysoké.

 

Zásadním mezníkem pro výstavbu králické rozhledny byla smrt německého císaře a pruského krále Viléma I. v březnu roku 1888. Rozhledna se měla stát monumentálním pomníkem jako Kaiser-Wilhelm-Turm (věž císaře Viléma). Ke slavnostnímu otevření rozhledny Wilhelmswarte došlo dne 9. července 1899 za přítomnosti prince Albrechta Pruského. Rozhledna sestávala z hlavní 33,5 metrů vysoké věže (vyhlídková terasa byla ve výšce 30 m) a k ní na jižní straně přiléhající 17 metrů vysoké vedlejší věže. Věž byla postavena velmi důkladně, soustavnému útoku ze strany přírody dlouho úspěšně čelila a meziválečná léta byla zlatou érou turistiky.

Po 2. světové válce celé pruské Slezsko připadlo Polsku a veškeré německé obyvatelstvo z obou stran nové československo-polské hranice muselo odejít. Veškerý majetek Němců a tudíž i majetek německých turistických spolků byl zkonfiskován. Opuštěné prostory po válce vybízely k devastaci a drsné klimatické podmínky věž začaly postupně rozhlodávat. I přes devastaci byla rozhledna běžně navštěvována turisty, kterých sem chodilo zejména z polské strany velmi mnoho. Návštěvníkům z české strany byl vstup na polské území zakázán, nepropustnou hranici mezi dvěma "spřátelenými" státy nesměli překročit ani Češi, ani Poláci. Pro naprosto kritický stav věže rozhodla polská strana o jejím zbourání. Z dříku věže padalo kamení, uvnitř věže se propadly části schodiště a chyběly kusy zábradlí. Slavná rozhledna na Králickém Sněžníku byla dne 11. října 1973 polskými vojáky odstřelením zbořena. Zůstala z ní jen několik metrů vysoká hromada ruin, která od té doby začala zdobit vrchol Králického Sněžníku.

Kousek pod vrcholem pramení řeka Morava. Mohutný betonový přístřešek patrně pochází z roku 1909, kdy byla voda potrubím přivedena k Lichtenštejnově chatě.

Slůně je dnes už jedinou připomínkou slavné éry turistiky na Králickém Sněžníku. Z Lichtenštejnovy chaty, kterou zde německý turistický spolek postavil mezi lety 1909–1912, zbyly jen základy. V červnu 1968 Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí rozhodl o uzavření chaty pro její havarijní stav a během srpna a září roku 1971 byla chata zbourána.

Nevelká soška slona, stojící na pylonu z kamenných kvádrů, se stala symbolem Králického Sněžníku. Nese stopy drsného podnebí a vandalismu - povrch dříve hladce opracované žuly je nyní zvětralý, ocas slona je uražen a pylon musel být zpevněn dvěma vysokými betonovými patkami. Sochu zde v roce 1932 umístili členové umělecké skupiny Jescher, jejichž znakem byl právě slon.

PPokračuju dál po zelené značce podél česko-polské hranice do Kladského sedla.

Zpočátku mne čeká hodně prudké klesání, ale od místa zvaného Głęboka Jama trasa pokračuje po pohodlné lesní cestě - stále po hranici, takže kolem spousty hraničních kamenů.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 bylo třeba vytyčit novou československo-německou státní hranici (pruský díl německé hranice). Hraniční kameny byly zasazeny, obíleny a opatřeny monogramy D (Deutschland) a ČS. Po druhé světové válce zaniklo Prusko (svobodný stát Prusko byl součástí Německa) a v Rychlebských horách se změnila hranice na československo-polskou. Jednoduše :-) K iniciále D byla po druhé světové válce přisekána na prvorepublikových hraničních meznících nožička k vyznačení iniciály P. A když k 1.1.1993 muselo zmizet S, už se to neřešilo sekáním, ale pouhým přemalováním.

 

Kladské sedlo (815 m) odděluje Králický Sněžník a Rychlebské hory. Bývalá celnice je dnes turistickým zázemím – a lepší polévku jsem už dlouho neměla :-)

Dalo by se tady i přespat, ale já mám na dnešek rezervaci v turistické chatě Paprsek. Čeká mne ještě 7 km a dva kopce.

Další zastávkou je Medvědí bouda a silný pramen vody hned vedle chaty. Pitná voda je fajn, ale škoda, že jsem ztratila spoustu výškových metrů :-(

Chatu Paprsek najdete na jednom z nejkrásnějších míst v Jeseníkách. Horský hotel s názvem Slezský dům byl postaven roku 1932 přímo "V ráji" - tak se totiž původně nazývalo místo na rozhraní tří horských celků: Hrubého Jeseníka, Rychlebských hor a Králického Sněžníku. Až v 50. letech dostala chata název Paprsek a dneska je zaměřena především na zimní klientelu. V zimě tady funguje spousta upravovaných běžkařských stop, lanovka a sjezdovka s umělým zasněžováním. Nebývá jednoduché si tady zarezervovat nocleh, ale mimo sezónu a mimo víkend se tentokrát zadařilo. Zaplatila jsem 1330 Kč a je to včetně snídaně.

Mám za sebou 28 km s převýšením 1350 m a moje nohy toho mají docela dost. K Dalimilově rozhledně vyrazím až ráno – dnes už jen večeře a výhled z okna. Dostala jsem pokojík s úžasným výhledem :-)

A takto to vypadalo z okna chvilku před čtvrtou ranní :-)

 

Rozcestník:

Králíky

Z Králíků přes Slaměnku přes Slamník na Dolní Moravu

Z Dolní Moravy přes Králický Sněžník na chatu Paprsek - tato stránka

Z chaty Paprsek přes Smrk do Jeseníku

Lázně Jeseník