Orlické hory 18.-21.4.2025

inspirace Stezkou Českem z Náchoda do Lichkova

 

Tentokrát jsem nechala částečně inspirovat Stezkou Českem a prošla etapu přes Orlické hory. Vlakem jsem dojela do Náchoda a následující den prošla část NS Po opevnění Běloves a Pevnost Dobrošov. Přes Olešnici v Orlických horách jsem vystoupala na Vrchmezí a další den po hřebeni Orlických hor pokračovala přes Velkou Deštnou na Anenský vrch. Po noclehu a návštěvě kostela v Neratově jsem si prohlédla Zemskou bránu, skalnatý úsek Divoké Orlice protínající pod osadou Čihák napříč snížený hřbet Orlických hor a etapu ukončila v Lichkově na vlakovém nádraží.

 

den druhý, sobota - z Náchoda na Vrchmezí

Po výborné snídani vyrážím podél Metuje směr Běloves. I hotel Hron býval původně sanatoriem - vodoléčebný a elektroléčebný ústav využívaly počátkem minulého století především ženy s gynekologickými a poporodními potížemi.

 

Lázně Běloves na okraji města Náchoda byly založeny v roce 1818 a základem zdejší léčby onemocnění oběhového systému a pohybového ústrojí bylo podávání přírodních uhličitých koupelí, známá byla i místní lahodná minerálka IDA. K největšímu rozkvětu lázní došlo ve druhé polovině 19. století a v dobách první republiky lázeňský areál navštěvovalo i mnoho slavných osobností - profesoři, umělci, politici i řada významných obchodníků. K nejslavnějším hostům bezesporu patřil herec a komik Vlasta Burian.

 

Postupná poválečná obnova fungování lázní byla přerušena únorovými událostmi roku 1948. V roce 1950 byly lázně znárodněny, jejich provoz byl postupně redukován a upadal, hostů ubývalo, budovy i okolní park byly zanedbávány. Ke zlepšení stavu nedošlo ani po roce 1989.

 

Dnes areál lázeňského území včetně zdrojů léčivých minerálních vod vlastní město Náchod a konečně se blýská na lepší časy.

 

Dominantou Malých lázní je obnovená Vila Komenský. Návštěvníci se tu mohou projít, ochutnat minerální vodu z přírodních léčivých zdrojů Jan a Běla, posadit se a dopřát si sluneční lázeň na lehátkách nebo využít pro ochlazení oblíbený masážní Kneippův chodník.

Znovuzprovozněn byl prameník Jakub s minerální vodou IDA. Věděli jste, že kdysi populární Ida obsahovala 0,5–0,6 mg/l arzénu v podobě kyseliny arseničité? Svého času to byl velký "výdobytek socialismu". Zelená vratná skleněná láhev s korunkovým uzávěrem byla dlouhé roky ikonou socialistických nealko nápojů. Výborná minerálka s minimálním obsahem železa a naopak vysokým obsahem oxidu uhličitého. Obsahuje vyvážené koncentrace hořčíku, vápníku, sodíku a síranů. Celková mineralizace není příliš vysoká (asi 950mg/l) a tak je Ida opravdu kvalitní stolní vodou. Až na ten arzén... Určitě zde nehrozí nebezpečí akutní otravy, akutní letální dávka As pro člověka se odhaduje na 0,6 mg/kg za den, což znamená, že 70 kg člověk by skutečně musel pít zhruba 80 až 100 litrů vody denně po dobu alespoň jednoho týdne, aby ho arzén v ní zabil. Dlouhodobá konzumace vody s nadlimitním obsahem sloučenin arzénu může ale být riziková z jiného důvodu - kationty arzénu jsou výrazně karcinogenní.

 

Každopádně v současnosti je voda upravována a množství arzénu je sníženo pod limit 0,01 mg/l. Ale je všeobecně nedoporučováno pít výhradně minerálky. Minerální vody z vrtů Běla a Jan mají silnou mineralizaci a denně je vhodné vypít maximálně 0,3 litru. Na rozdíl od nich je Ida středně mineralizovaná a doporučuje se pít max. půl litru denně.

Plánuje se i obnova lázeňské kolonády a revitalizace lázeňského parku.

Po naučné stezce Po opevnění Běloves pokračuju kolem bývalého lomu do kopce směrem k Dobrošovu. Kladské území, které dnes patří Polsku, náleželo před II. světovou válkou Německu. Jak se vyvíjela politická situace v Německu po roce 1933 a nástupu A. Hitlera k moci, rozhodla naše vláda po vzoru Francie a její Maginotovy linie vybudovat rozsáhlé pohraniční opevnění. Hranice s Německem měřila před II. světovou válkou okolo 1500km a bylo rozhodnuto opevnit ji po celé délce. Nejvíce ohroženou se však jevila severovýchodní část hranice, tedy oblast v úseku Ostrava – Krkonoše.

 

Náchodskou brankou byl v různých historických obdobích veden tradiční směr vpádu nepřítele. Generální štáb čs. armády jej i tentokrát vyhodnotil jako nejpravděpodobnější a v roce 1936 začal plánovat řetěz obranných postavení s důrazem na obrannou linii od Dobrošova přes Běloves na Pavlišov - samostatné pěchotní sruby Havlíček, U vody, Lázně, Březinka a Lom s ocelovými zvony a kulometnými hnízdy. Zároveň byly vystavěny dvě obranné linie lehkých opevnění - tzv. řopíků, které měly vykrýt meziprostory palbou z kulometných hnízd.

Pokračuju do kopce, ale do trávy po včerejším dešti zatím nesmím...

Pěchotní oboustranný samostatný srub Březinka je rozdělen na dvě podlaží, horní patro je bojové a spodní patro týlové. Celý pěchotní srub byl v 90. letech zrekonstruován do podoby v roce 1938 včetně původního technického vybavení a dnes je jedním z nejlépe zrekonstruovaných objektů československého opevnění.

I srub Lom je využíván Klubem vojenské historie a zpřístupněn k prohlídkám.

Přes osadu Polsko už je to k Dobrošovu jen kousek. Kdysi jsme byli i uvnitř tvrze a taky ve srubu Jeřáb, dneska si to tady prohlížím jen krátce zvenčí - podrobnosti o prohlídkových okruzích a otevírací době zjistíte na stránkách Muzea Náchodska.

 

Dělostřelecká tvrz Dobrošov patřila mezi páteřní opevnění na severní hranici Československa a měla být jednou ze čtrnácti tvrzí na západ od Ostravy jako součást pevnostní linie budované od roku 1935. Tvrz nebyla dokončena, v plánu bylo postavit dva pěchotní sruby, dva dělostřelecké sruby, jednu dělostřeleckou otočnou věž, minometnou otočnou věž a vchodový objekt. Děla měla palbou krýt celé náchodské údolí, podporovat izolované pěchotní sruby ve svazích nad Bělovsí.

 

Celkově byly postaveny tři objekty, vyrubány podzemní sály skladů a ubikací a chodby o celkové délce 1750 m a podzemí bylo téměř z poloviny vybetonováno.

 

Na nejvyšší kótě v okolí stojí tvrzový pěchotní srub Můstek. Místo bylo velmi dobré na pozorování, takže se počítalo s osazením pozorovacího zvonu, ale zvony a kopule nebyly do září roku 1938 na žádném z objektů tvrze Dobrošov nainstalovány. Střílny hlavních zbraní byly vytrženy během okupace a v roce 1943 proběhlo cvičné postřelování speciálními střelami Röchling. Zbytek jednoho zaseknutého Röchlingu je k vidění v týlové stěně.

Dělostřelecký srub Zelený naproti Návštěvnického centra měl být největším objektem z celé tvrze.

Pokračuju směrem na Malinovou horu. Pěchotní srub V sedle byl přestavěný pro zajištění telekomunikačního spojení složek Ministerstva vnitra v případě válečného konfliktu během studené války. Tento přísně tajný projekt financovaný Federálním ministerstvem vnitra nese krycí název KAHAN etapa III (součást KAHANu I-II tvrz Hanička). Jen škoda, že mimo otevírací dobu muzea každou sobotu od června do srpna tady k vidění přes plechové ploty nic není a to samé platí pro objekty Na kopečku I a II na samotném vrcholu Malinové hory.

Česká Čermná leží v nadmořské výšce 520 metrů a já pokračuju po účelové komunikaci směrem na Borovou. Delší variantu bez asfaltu po Stezce Českem po žluté a modré jsem zavrhla, po asfaltu ušetřím půlhodinu :-)

Lavička před Borouvou je věnována památce herce Bohuslava Čápa, nezapomenutelného ševce z Pyšné princezny, který se v Borové narodil.

Na Šibeník (655 m) je to zacházka, ale stojí za to. Stoupání zpestří zastavení křížové cesty a ani se nešlape tam i zpět po stejné trase.

V roce 1995 byla na Šibeníku instalována čtveřice větrných elektráren, ale řada problémů se objevila už při montáži a uvádění do provozu. Na přelomu tisíciletí už hygienické limity pro hlučnost nedovolily provoz vůbec, a tak byly nakonec odstaveny definitivně. Původní stroje měly nahradit nové, ale nakonec to dopadlo tak, že společnost ČEZ tři větrníky zbourala a čtvrtý tubus spolu s trafostanicí prodala v roce 2013 městysu Nový Hrádek. Od roku 2020 je z tubusu rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výši 32 m a z trafostanice infocentrum.

Káva dodala energii mně, elektrická zásuvka mému mobilu a jde se dál. Šipka ukazuje na Vrchmezí, můj dnešní cíl :-)

Slunce se objevuje jen sporadicky, ale deštěm to už naštěstí nehrozí.

Další 4 km po asfaltu proti proudu Olešenky a jsem v Olešnici, kde je od května do září k vidění Utzův mechanický betlém, ale mi dneska ke spokojenosti musí stačit otevřený obchod s potravinami.

A kousek za vesnicí konečně opouštím asfalt.

Výhledy slušné, stoupání taky...

Vrchmezí (polsky Orlica) je s výškou 1084 m pátou nejvyšší horou Orlických hor a dokonce nejvyšší horou polské části hor. První tisícovka tohoto výletu, celkem je jich v Orlických horách 11.

Před rokem 1945 bylo Vrchmezí hojně navštěvovaným turistickým cílem, na vrcholu stála chata Rübartsch-Baude s ubytovnou a rozhledna, odkud byl výhled na celé Orlické hory. V roce 1946 chata za záhadných okolností vyhořela a do dneška po ní zůstaly jen nepatrné zbytky základů. Ale rozhledna na polské straně stojí od roku 2020 nová, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 18 m.

21. září 2012 byl na vrcholu odhalen památník připomínající návštěvy vrcholu Johnem Quincy Adamsem , pozdějším prezidentem USA (v roce 1800), císařem Josefem II. (v roce 1779) a Fryderykem Chopinem (v roce 1826).

Nejvyšší čas najít si místo k přenocování. Původně jsem chtěla spát v Masarykově chatě pod Šerlichem, ale odpověděli, že mají zcela plno. Škoda, bez výbavy na noc venku by byl ten batoh úplně lehoučký :-(

Z volby přístřešku přímo pod rozhlednou či přístřešku na české straně hranice nakonec vítězí třetí varianta - zvolila jsem odpočinkové místo v místě zvaném Siódme niebo za sedlem Zielony Garb. Lavička už má svá nejlepší léta za sebou, ale výhledy na Góry Bystrzyckie a taky na Králický Sněžník jsou odsud parádní.

I mokré dřevo se mi nakonec podařilo zapálit.

Mám za sebou dneska 27 km a 1000 nastoupaných metrů. Zítra už to bude jednodušší a taky by mělo být víc sluníčka...

 

Rozcestník:

Náchod

Z Náchoda přes Dobrošov a Olešnici v Orlických horách na Vrchmezí - tato stránka

Z Šerlichu přes Velkou Deštnou a Anenský vrch do Neratova

Z Neratova přes Zemskou bránu do Lichkova