Orlické hory 18.-21.4.2025

inspirace Stezkou Českem z Náchoda do Lichkova

 

Tentokrát jsem nechala částečně inspirovat Stezkou Českem a prošla etapu přes Orlické hory. Vlakem jsem dojela do Náchoda a následující den prošla část NS Po opevnění Běloves a Pevnost Dobrošov. Přes Olešnici v Orlických horách jsem vystoupala na Vrchmezí a další den po hřebeni Orlických hor pokračovala přes Velkou Deštnou na Anenský vrch. Po noclehu a návštěvě kostela v Neratově jsem si prohlédla Zemskou bránu, skalnatý úsek Divoké Orlice protínající pod osadou Čihák napříč snížený hřbet Orlických hor a etapu ukončila v Lichkově na vlakovém nádraží.

 

den čtvrtý, pondělí - Z Neratova přes Zemskou bránu do Lichkova

Je velikonoční pondělí, venku svítí slunce a snídaně U Proroka byla vynikající. Nezbývá než nahodit ten batoh se spacákem a stanem opět na záda a jde se. O týden později to udělám jinak - všechny noci si domluvím v penzionech :-)

Původně jsem uvažovala o variantě přejít po žluté do Polska a přes Poniatów vyšlapat na Czerniec (891 m) s rozhlednou, ale nakonec jsem zvolila jednodušší a rychlejší variantu po české straně s možností prohlédnout si kostel ve Vrchní Orlici - kostel bez honosné výzdoby uprostřed pastvin, kde se pasou krávy a býci, oprýskaný, ale lidé o něj pečují a je to otevřené místo k tichému zastavení a rozjímání.

Zařízení kostela pocházelo z 18. a 19. století, v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byl interiér postupně vykrádán a zpustošen. Zachovaly se pouze lavice. Oltář byl převezen do kostela sv. Bartoloměje v Bystrém.

Pomník u potoka připomíná vraždu dozorce finanční stráže Josefa Navrátila v roce 1938.

Trasa pokračuje přes louky a pastviny a kopíruje tok Divoké Orlice.

V hospůdce hotelu Bartošovice jsem si vyslechla moc zajímavou diskuzi o povidlové náplni do koláčů dle starých rodinných receptur, ale na dotaz, co dávám do povidel já, byla odpověď snadná - se smíchem jsem odvětila, že jsem povidla za celý život při vaření či pečení nikdy nepoužila. Že miluju tvaroh :-)

 

Přes Žamberské lesy jsem se dostala k Orlické chatě. Měla jsem se raději najíst v hotelu v Bartošovicích, tady je plno a budu si muset vystačit s fazolovou polévkou v plastovém kelímku :-(

Zemská brána je malebné skalnaté údolí Divoké Orlice. Řeka se zde zařezává do žulového masivu a vytváří úzkou soutěsku lemovanou balvany a lesy - Orlice, pramenící v rašeliništích Topieliska a Czarne Bagno v Polsku, tudy pokračuje do vnitrozemí Čech.

Pašerácká lávka byla původně postavena vrchností pro potřeby dřevorubců a formanů, svážejících dřevo z panských lesů. Především v nočních hodinách však začala být využívána k paši různého zboží - zlatý čas pašování skončil po první světové válce.

Dojmem vstupní brány do Čech působí také kamenný most s jedním obloukem na začátku údolí, který byl postaven českými a italskými kameníky v letech 1901 až 1903.

Velikonoční svátky jsou znát, většina chalup je slavnostně vyzdobena.

Původní varianta výletu počítala s tím, že v chatě KČT Na Čiháku levně přespím, ale nakonec jsem se rozhodla pokračovat až do Lichkova k vlaku. Je teprve 14:00 zásluhou toho, že jsem vynechala Czerniec :-)

 

Čeká mne opět kus po asfaltu po silnici o svátečním odpoledni téměř bez provozu a pak odbočkou před Českými Petrovicemi přes Červený potok do zaniklé obce Czerwony Strumien (německy Rothflössel, česky Červený Potok).

Pokud by jste sem dorazili před 130 lety, mohli jste se občerstvit v hostinci a ochutnat pivo z místního pivovaru. Dnes uvidíte jen ruiny sudetské vesnice, která žila ze zemědělství a řemesel - k masivnímu odlivu obyvatel došlo po první světové válce a ta druhá byla skutečnou katastrofou. Kladsko se stalo součástí polského státu, Němci své domovy museli opustit a na jejich místo přišli polští vysídlenci z východních pohraničí. Červený Potok měl ještě větší smůlu - na začátku 50. let byl ve vesnici vyznačen hraniční pás. Výsledkem bylo, že nově příchozí osadníci museli znovu sbalit své věci a vydat se na další putování hledat domov.

Co zbylo? Zřícenina kaple, školy a domů, kamenná socha sv. Jana Nepomuckého stojícího přímo u potoka na české straně, fragmenty několika dalších rozlámaných soch postav nebo křížů. Snad nejpůsobivější jsou však drobné nálezy mezi ruinami domů: rezavé úlomky nádobí, kování, zámky dveří.

Moc zajímavé místo...

 

Za hraničním přechodem Mladkov-Petrovičky / Kamieńczyk už mne čeká jen krátké stoupání na Přední hraniční vrch (722 m) a daleké výhledy především do Kladska a na masív Kralického Sněžníku. Tam se chystám příští víkend :-)

Vyšlo mi to akorát, rychlík od Baltu přijel se zpožděním pouhých pár minut a s jedním přestupem v Ústí nad Orlicí jsem mohla být v Brně v naprosto neuvěřitelném čase - za 2 hodiny a 2 minuty. Což se ale kvůli neštěstí nestalo - nějaký vlak srazil člověka, který bohužel nehodu nepřežil, železniční dopravu zastavili a náš vlak byl nejprve odstaven v Maloměřicích a poté odkloněn na Dolní nádraží. Ale tento noční déšť už mne neohrozil, to už jsem byla s hodinovým zpožděním opravdu doma :-)

Mám za sebou dnes 22 km, 332 m nahoru a 412 metrů dolů. Celkově tohle putování vyšlo bez započtení páteční odpolední procházky Náchodem na 74 km. Nebylo to ideální pro pěší toulání, hřeben Orlických hor je v současnosti opravdu zarostlý, bez výhledů a po asfaltu :-( Ale pokud mohu něco doporučit, tak rozhodně poutní místo Neratov.

 

Rozcestník:

Náchod

Z Náchoda přes Dobrošov a Olešnici v Orlických horách na Vrchmezí

Z Šerlichu přes Velkou Deštnou a Anenský vrch do Neratova

Z Neratova přes Zemskou bránu do Lichkova - tato stránka