Vizovická vrchovina 4.-6.7.2025

pěšky ze Vsetína do Luhačovic

 

ze Vsetína na Vartovnu - z Vartovny na Hrubý vrch u Vizovic - z Hrubého vrchu do Luhačovic, celkem cca 60 km

 

Vizovická vrchovina, to je pořádný kus hornaté krajiny. Dlouhá je přes 70 km, široká skoro 40 km a jejími sousedy jsou Moravskoslezské Beskydy, Hostýnsko-vsetínská hornatina, Javorníky, Bílé Karpaty a Chřiby. Vlní se mezi nimi od Vsetína přes Vizovice až ke Strážnici. Nejvyšším vrcholem je Klášťov (753 m) - vrcholů vyšších než 700 m je tady 5: již zmíněný Klášťov, Svéradov (737 m), Krajčice (730 m), Javorník (720 m) a Rovně (702 m). Oblast je typická svým pasekářským osídlením na hřbetech hor. Nachází se zde několik rozvalin hradů a hradisek, např. Starý Světlov, Engelsberk či hradisko na Klášťově. Lázeňský ruch si lze vychutnat v Luhačovicích.

 

Za současného horkého a suchého počasí si užiju především lesů - smíšených lesů s velkým zastoupením dubů, buků, významně zastoupen je i smrk a v oblasti kolem Vartovny jedle.

Na Vsetín jsem se svezla vlakem. Je pátek, těsně před třetí a víkend může začít.

 

den první, pátek - ze Vsetína na Vartovnu

Mám před sebou 11 km šlapání po modré turistické značce, zpočátku docela prudce nad sídliště v Rokytnici, ale za Bečevnou (501 m) už to bude naprosto v pohodě.

Léto je tady v plné parádě - první letošní maliny :-)

Lesy a louky, nikde nikdo.

Pro modrou turistickou trasu od Seninky k Rokytnici se vžil název Císařská cesta. Název připomíná událost z roku 1780, kdy tudy projížděl císař Josef II. Cestoval z Vídně do Ruska na setkání s carevnou Kateřinou II. a na cestě z Uherského Brodu do Vsetína nebylo možno bezpečně překonat brody na dolním toku Senice. Proto zahnul do údolí Seninky a na vsetínský zámek zamířil po hřebeni. Na Vsetíně tehdy císař přijal petici 35 obcí Valašska za náboženskou svobodu. Pronásledování valašských evangelíků pokračovalo, až v roce 1781 císař Josef II. pak vyhlásil Toleranční patent, kdy povoluje existenci nekatolických církví (hlavně evangelíků a pravoslavných). Pro Valašsko to byla velká úleva – právě tady žilo evangelíků hodně.

Opravdu hezké vyhlídkové místo.

Další moc hezké vyhlídkové místo směrem na Lhotu u Vsetína a Liptál je jen o kousek výš. S houpačkou.

Ještě jeden pohled do údolí směrem na Velké Karlovice a je třeba šlapat. Čas běží, je půl páté.

Kamenný pomníček nad Seninkou připomíná událost z května 1780, kdy došlo na rozhraní Seninky a Liptálu k jednomu z největších tajných setkání evangelíků před vyhlášením tolerančního patentu.

Mám před sebou poslední dva kilometry. Je půl šesté a všechno zatím vychází podle plánu – příchod na farmu, kde budu dneska nocovat přes bezkempu , jsem hlásila mezi 18:00 a 19:00.

 

Ze studánky pod rozhlednou si doplňuju vodu, ale k vybavení dnešního noclehu patří i 20l kanystr - to bych se načekala, než by mi z tohoto pramínku natekl...

Telefonem hlásím příchod, aby mne majitel mohl úvést na místo určené ke stanování - připravený je parádní plácek uprostřed sadu, ohniště i dřevěná kadibudka. Tohle nemá za 340Kč chybu.

Ještě se musím seznámit se svými spolubydlícími :-)

Čas vyrazit na rozhlednu.

V Česku je rozhleden cca 500-600, ale některé stojí na naprosto nevhodných místech nebo jsou již přerostlé lesem, některé jsou si podobné jako vejce vejci, některým schází pravidelná údržba. Rozhledna z roku 2009 nad obcí Seninka v okrese Vsetín, na kopci Vartovna v nadmořské výšce 651 metrů, však patří mezi ty, které byste rozhodně při cestách za dalekými výhledy neměli vynechat. Železná rozhledna s kamennou spodní částí měří 37 metrů a vyhlídková plošina se nachází ve výšce 35 metrů - musíte zdolat celkem 213 schodů.

Název Vartovna vznikl pravděpodobně počátkem 18. století, kdy na Valašsko vtrhli uherští povstalci a plenili všechny obce od uherských hranic až po Vsetín. Portášské hlídky tehdy hlídaly (vartovaly) na kopcích, aby mohly zapálením ohňů varovat vrchnost ve Vizovicích před blížícím se nebezpečím.

Cestou ze Vsetína jsem potkala jednoho běžce, jednoho osamělého cyklistu a tady pod rozhlednou dvojici z Brna. Svět je opravdu malý, nejen že mne Mawenzi identifikovala jako pisatelku Toulek, ale ještě se oba přiznali, že je učil můj muž :-) Mawenzi je podobný blázen jako já, takže tady máte odkaz na její stránky, když budete mít u mne všechno přečtené :-)

Záři vydává jen oheň a sadem poletují světlušky. Krásný den to byl.

 

pokračování - z Vartovny přes Ploštinu a Klášťov na Hrubý vrch u Vizovic