Moravskoslezské Beskydy 8.-11.8.2025

inspirace Stezkou Českem z Hostašovic do Frýdlantu nad Ostravicí

 

Veřovickými vrchy z Hostašovic na Velký Javorník - z Velkého Javorníku přes Radhošť, Čertův mlýn a Martiňák do Podolánek - z Podolánek přes Smrk na Lysou horu - z Lysé hory do Frýdlantu nad Ostravicí
celkem cca 74 km, ↗ 3320 m   ↘ 3340 m

 

den druhý, sobota - z Velkého Javorníku přes Radhošť, Čertův mlýn a Martiňák do Podolánek

Ráno jsem si nastavila budík a poté v tichosti vystoupala kolem spících hromádek až nahoru na rozhlednu. Škoda těch mraků...

 

Velký Javorník, chata (918 m) - Malý Javorník, rozc. (776 m) - Pindula, sedlo (552 m) - Radhošť, kaple (1129 m) - Radegast (1105 m) - Pustevny (1010 m) - Čertův mlýn (1205 m) - Bařiny (815 m) - Martiňák, pam. (785 m) - Kociánka (625 m), celkem 25 km, ↗︎ 891 m   ↘︎ 1181 m

 

Obloukem úbočím Kyčery šlapu do sedla Pindula. Oblast kolem Malého a Zadního Javorníku byla masivně zasažena kůrovcem, ale už to není tak smutný pohled. Mrtvé obnažené svahy plné pařezů, vývratů a suchých větví se úspěšně zelenají a postupně zarůstají. A dokud hřeben znova nezaroste, můžeme se těšit z nově vzniklých výhledů.

Z Pinduly se otevírá výhled na Radhošť (1129 m) a jeho předvrchol Kaní (678 m) a když se otočím, vidím Kyčeru (875 m), kterou značka naštěstí obešla. Stoupání bude i tak dneska dost.

Nahoru, nahoru a pořád nahoru. Tričko bych mohla ždímat... Občas se dá utrhnout borůvka, zato ostružiny v této nadmořské výšce ještě nedozrály. Přes Velkou Polanu (983 m) až pod sjezdovku a po ní až na samotný vrchol Radhoště (1129 m) - je tu kříž z roku 1805, kaple svatého Cyrila a Metoděje z let 1896–1898, sousoší obou věrozvěstů autora Albína Poláška z roku 1931, televizní vysílač a nedaleko hotel.

Ohledně prohlídky kaple mám smůlu, zrovna začíná mše, tak mohu přidat jen pár rychlých fotek z věžičky.

Veřovické vrchy odsud sice vypadají jako těsně za sebou řazené samostatné vrcholy, ale to je jen optický klam :-)

 

Je sobota, celkem logicky lidí jako máku...

A co teprve u sochy Radegasta - jedna fronta na občerstvení, druhá na fotografii...

Socha Radegasta, slovanského pohanského boha slunce, hojnosti a úrody je symbolem Radhoště. Je dílem akademického sochaře Albína Poláška, rodáka z Frenštátu pod Radhoštěm. Třímetrová socha z betonu a kameninové drti byla instalována v roce 1931 - tvář má podobu lví, hlava s přilbicí v podobě býčí hlavy s rohy, v pravé ruce drží roh hojnosti, v levé sekeru. A schválně byla umístěna zády k příchozím :-)

 

Současná socha je replikou původní. Je vytesána ze žuly a tak bude mnohem lépe odolávat drsným klimatickým podmínkám.

Využívám nabídky jednoho z bufetů - klobása byla vynikající a výhled mi zpestřil ministr financí :-)

Pro Pustevny jsou typické dřevěné stavby postavené v lidovém slohu koncem 19. století na návrh Dušana Jurkoviče. Těmi nejznámějšími jsou Libušín a Maměnka, secesní stavby s bohatým dekorem typickým pro Valašsko. Obě vznikly v roce 1898 díky úsilí turistického spolku Pohorské jednoty Radhošť. Na výzdobě Libušína se podílel malíř Mikoláš Aleš.

Libušín, především jeho pravou část s umělecky nejhodnotnější jídelnou, těžce poškodil v březnu 2014 požár způsobený špatně opravenými kamny. Rekonstrukce ale dopadla výborně.

Nejvyšší čas opustit tento mumraj, směrem na Čertův mlýn takové zástupy nechodí.

Je tu nádherně a k místu se váže lidová pověst:

Deska váží 6,5 tuny!

Památník je věnován partyzánskému hnutí, ale důležitější v tuto chvíli je pro mne informace, že Hospůdka Pod Starým bukem je otevřená. Uhasím žízeň, doplním si vodu a popřemýšlím, kde vlastně budu dneska spát.

V přístřešku na Bařinách? Hodinky ukazují 17:00, ještě mám šanci ujít pár kilometrů, takže snad se mi podaří najít vhodné místo k noclehu až někde dole u Podolánek.

 

Našlo se - naprosto kouzelné místo na břehu Čeladenky. I oheň jsem si tady u potoka mohla dovolit zapálit.

 

z Podolánek přes Smrk na Lysou horu