Moravskotřebovsko 19.-21.9.2025

cyklotoulání okolím Městečka Trnávka

 

výlet druhý, Moravská Třebová a hrad Mírov

Ludvíkov - Kvíčalka - Peklo - rozhledna Pastýřka - Moravská Třebová - Třebařov - Koruna - Krchleby - Mírov - Gruna - Městečko Trnávka - Ludvíkov, celkem 70 km, převýšení 1229 m

 

Za vznik osady Kvíčalov (či Kvíčalka, německy Finkenstein, což je však v překladu Pěnkavov) může účetní Franz Seidl z Moravské Třebové, který si v lese mezi Třebovou a Ludvíkovem vybudoval svůj letohrádek. Později zde vyrostla i hospodářská budova, kterou za špatného počasí mohli využít k úkrytu také houbaři či výletníci, a přibyla také dřevěná vilka, malé lázně a rybník s možností projížďky na loďkách. Záměrem bylo proměnit údolí v soukromé lázně, využívající chladivou vodu z místního pramene.

Po 2. světové válce a odsunu Němců osada chátrala dokud se v roce 1969 nerozhodlo o vybudování skautského tábořiště. V roce 1971 se konal poslední tábor pod skautskou lilií, tábory pak pokračovaly pod pionýrskou skupinou. Dnes místo opět patří skautům.

Není peklo jako peklo. Tomuto místu se Peklo říká vlastně omylem, vinou špatného překladu. V němčině se lokalita jmenuje Hellgraben, Světlý důl. Někdo však kdysi zřejmě zaměnil německé "hell" (světlý) za "Hölle" (peklo).

Před sto lety tu bývalo rušno - oblíbené výletní místo čítalo restauraci s venkovním posezením, taneční parket, kuželnu, také vily s možností ubytování a s lázněmi.

Po 2. světové válce místo postupně pustlo - zůstala pouze jediná hrázděná budova (dnes bufet) a někdejší kaplička nad pramenem.

Po lesních cestách se lze z Pekla dostat až na vrchol kopce Nad Boršovem (515 m) - k rozhledně Pastýřka, z níž je parádní výhled na široké okolí Moravské Třebové s nepřehlédnutelnými krajinnými dominantami, jako jsou Hřebečovský hřbet či Rychnovský vrch a Třebovské hradisko. Rozhledna byla slavnostně otevřena 20. července 2009.

Už 19. srpna 1906 byla na tomto místě otevřena její předchůdkyně – 23 metrů vysoká dřevěná rozhledna. Od roku 1908 nesla jméno knížete Johanna z Lichtensteina, ku příležitosti 50. výročí jeho vlády. Dne 5. července 1916 však došlo k tragédii – během prudké bouřky se věž zřítila. Několik lidí, kteří byli právě uvnitř, utrpělo těžká zranění a devítileté děvče zemřelo v důsledku otřesu mozku. O obnovení stavby, zvlášť uprostřed první světové války, se tehdy vůbec neuvažovalo.

Hluboce sevřené údolí Světlého potoka se pro svůj ráz s přirozeným, místy až pralesovitým porostem, kamenitým korytem potůčku a srázy spadajícími příkře do údolí, nazývá Čertova rokle.

V Moravské Třebové jen krátce zastavujeme na náměstí. Zrovna tu své miláčky vystavují majitelé tříkolek.

Přes Staré Město a Třebařov jsme se přiblížili ke Krasíkovu.

Augustiniánský klášter s názvem Corona sanctae Mariae, tedy Koruna Panny Marie, nechal v Třebařově v polovině 13. století nechal vystavět majitel moravskotřebovského panství Boreš z Rýzmburka. Podle pověsti proto, že v místech budoucího kláštera spadl z koně, zranil se a přislíbil Bohu vystavět klášter jako poděkování za svou záchranu. Klášter se brzy stal kulturním a duchovním centrem kraje. Během husitských válek byl však vypleněn a od roku 1550 zůstal definitivně opuštěný.

Vchod je zazděný, ale památku si lze prohlédnout zezadu. Do dnešních dní se z klášterního areálu dochovaly pouze relikty zdí klášterního kostela s gotickými okny s kružbovým ostěním a přilehlou dřevěnou zvonicí.

Pokračujeme lesem Slováckým údolím proti proudu Ospitského potoka. Na rozcestí nad Petrušovem jsme sice zakufrovali, ale jinak to je parádní cyklotrasa. Jen škod, že běhací kolo u silnice mezi Maletínem a Dlouhou Vsí už nějakou dobu smutně visí na jednom závěsu :-(

Jsme na nejvyšším místě celé naší dnešní trasy, v nadmořské výšce 580 m. Každopádně nám na tohle místo zůstane jedna extra vzpomínka - dron NEO nám tady prostě uletěl. Naštěstí uletěl jen 30 metrů, zastavily ho vysoké smrky a nějakým zázrakem nezůstal ve větvích, ale spadl až na zem. A naštěstí byl stále schopný na sebe upozornit pípáním.

Po proudu Jahodné jsme minuli Horní nádrž a poté odbočili směrem na Krchleby. Cesta je v mapách zanesená jako zpevněná, ale ve skutečnosti byla tak rozbitá, že nezbylo než kolo tlačit.

Přes Řepovou jsme se dostali do Mírova.

Mírov je hrad na skalnatém ostrohu nad stejnojmennou obcí cca 5 km severozápadně od Mohelnice. Byl vybudován ve 12. století jako součást obranné soustavy střežící olomoucký biskupský majetek. Ve druhé polovině 17. století byl mohutně přestavěn a od roku 1760 začal být využíván jako kněžské vězení. O 100 let později zde byla zřízena státní věznice a přemístěni vězni z brněnského Špilberku. Za nacistické okupace sloužil Mírov jako věznice gestapa, následovalo věznění členů západního odboje, odpůrců komunistického režimu a jako věznice, jeden z nejtěžších žalářů pro vesměs doživotně odsouzené slouží Mírov dodnes. Což znamená, že prohlédnout si hrad lze jedině z dálky. Až k němu se nesmí a v jeho blízkosti je zakázáno i fotografovat - nejkrásnější podívaná na hradní areál se nabízí od severovýchodu z luk na úbočí hory Studničná.

Jeden historický pohled z opačné strany, někdy kolem r. 1940.

A tohle už je údolí Mírovky, kterým se budeme vracet.

Trošku jak na konci světa, ale smí se sem i autem - asfalt je docela rozbitý, ale provoz je tudy minimální.

V serpentině na Holubí vrch je umístěn jeden z nejzajímavějších smírčích křížů svitavského okresu - tzv. formanský kříž. Jedná se pravděpodobně o upomínku na smrtelnou nehodu formanského vozu nebo zabití formana - je na něm vyobrazena otočná náprava předních kol povozu s ojí a váhami.

Od Karlína nás čeká nádherný sjezd přes Grunu až k Městečku Trnávka. Deset kilometrů stále z kopce. Ale jinak to bylo dneska stále na střídačku nahoru/dolů. Převýšení 1229 m bychom bez elektrokol zřejmě takhle v pohodě nedali :-)

 

Rozcestník:

Hušák

Moravská Třebová a Mírov (tato stránka)

Bouzov