Bílé Karpaty - Žalostinská vrchovina 17.-19.10.2025

pěší toulání po bělokarpatských loukách

 

Podzim se nadechl do plných plic a rozsypal po krajině paletu barev, kterou nedokáže napodobit žádný malíř. Dny se krátí a světlo měkne, ale víkend má být slunečný – ideální chvíle vyrazit ven, než listopad přitáhne pošmourné a chladné dny. Zvolila jsem Bílé Karpaty, konkrétně jejich geomorfologický podcelek nazvaný Žalostinská vrchovina. Jedná se o mimořádně malebnou krajinu a moc ráda se tudy toulám v každém ročním období.

Předpověď počasí na víkend vůbec nevypadá špatně:

A tak balím batoh, protože je čas vyrazit – zřejmě naposledy letos pocítit, jak slunce hladí krajinu. Opět jsem využila nabídku Bezkempu - tentokrát v půli října samozřejmě v chatičce, v chatičce, ve které je možno si zatopit.

Vlakem a poté z Veselí autobusem je to do Hroznové Lhoty cca 2,5 hodiny a v tarifu IDS přes aplikaci POSEIDON za 102 Kč. Vzdálenostně je to přibližně 100 km, slušná cena :-)

 

Pan domácí se původně omlouval, že bude tento víkend někde mimo, ale nakonec jsme se potkali cestou - pro jistotu vzhledem k předpovědi chladných víkendových rán dovezl k plynovému topení novou láhev. Uvítala jsem to, vše u chatičky dokáže fungovat samoobslužně, ale přece jen bylo lepší, když mi osobně ukázal, jak se podokenní topidlo WAV, známé jako vafky, obsluhuje.

A ještě pár podzimně laděných fotografií - nahoru na hřeben pod vrchol Výzkum (439 m) je to jen cca 1,5 km neznačenou lesní cestou.

Stmívá se již brzy, je čas zapnout vafky a uvařit něco ze zásob k večeři. Pak si budu číst :-) Nějakou tu romantiku, číst detektivky na takhle opuštěných liduprázdných místech nepřipadá v úvahu :-)

Kromě elektřiny a tekoucí vody je v chatičce k dispozici vše, co byste mohli potřebovat - 2 nabité powerbanky, LED osvětlení napojené na autobaterii, kanystry s pitnou vodou, plynový vařič a veškeré základní kuchyňské vybavení, suchý záchod i venkovní sprcha. Ale bez sprchy se za těchto teplot určitě obejdu :-)

 

sobotní okruh přes Kobylu a Žalostinou

sady nad Hroznovou Lhotou (330 m) - Výzkum (439 m) - Kobyla (584 m) - Žalostiná (625 m) - Vojšické louky (430 m) - Výzkum (439 m) - sady nad Hroznovou Lhotou (330 m), celkem 17 km, převýšení ⬆️ 358 m / ⬇️ 358 m

 

Předpověď počasí vychází naprosto přesně. Šedá oblačnost se postupně přesouvá k severozápadu a brzy se objeví slunce. Dohlednost je vynikající; jediným mínusem bude postupně zesilující vítr.

Úžasné barvičky a návdavkem solitérní jeřáb oskeruše.

1,5 km a jsem opět na Výzkumu (439 m), ale je to tady momentálně mnohem fotogeničtější než včera v podvečer.

To se mi už dlouho nepoštěstilo - dohlednost je dneska naprosto neskutečná. Chřiby, Hostýnky, Beskydy...

Stoupání na Kobylu (584 m) mám za sebou; teď se budu držet česko-slovenské hranice.

Je třeba si najít místo v závětří - severní vítr je nepříjemně studený.

Kousek nádherným bukovým lesem a pak opět po loukách - přede mnou jsou Tri kopce (591 m) a dva vrcholky se stejným jménem. První Žalostiná s nadmořskou výškou 618 m a s lesíkem na vrcholku a poté ta druhá, s nadmořskou výškou 625 m nejvyšší vrchol Žalostinské vrchoviny s dřevěnou rozhlednou.

Volně přístupná dřevěná rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 4,5 m na Žalostiné stojí od roku 2009. Jenže dneska je to boj, výhledy sice stále úžasné, ale vítr je neskutečně nepříjemný.

Na hraně možností mého mini dronu.

K rozcestí Bílá studna se vracím po stejné trase, poté pokračuju dolů k rozcestí Vojšické louky a následně neznačenou cestou zpět na Výzkum. Jsem mimo oblast chráněnou jako NPR Čertoryje, takže se mohu toulat klidně i "cestou necestou".

Za 20 minut zapadne slunce, počkám...

Ale tím dnešní den ještě nekončí. Využiju mého pobytu v tmavé lokalitě a pokusím se najít na večerní obloze kometu C/2025 A6 (Lemmon). A jak to dopadlo? První pokus o půl osmé nijak - odněkud se nasunuly cáry mraků :-(

V osm se to vypadalo lépe, ale nebyla šance rozeznat ji pouhým okem. Jen při velkém zvětšení se na displeji fotoaparátu dalo vytušit, že u jedné z hvězd je mlhavý náznak ohonu. Poloha podle aplikace Stellarium odpovídá, takže tohle je ona :-)

Mám se co učit, fotit Mléčnou dráhu už umím lépe. Ale omluvou mi budiž i to, že mi byla děsná zima.

Rychle do tepla, uvařím si čaj a zalezu do spacáku. Dobře jsem udělala, že jsem si vzala ten nejteplejší co mám.

 

nedělní trek přes Bukovinu a Koválovské lúky do Petrova

sady nad Hroznovou Lhotou (330 m) - Výzkum (439 m) - Vojšice (430 m) - Bukovina (584 m) - Zroubenec (556 m) - Machnáč (472 m) - Tlstá hora (556 m) - Koválovské lúky (560 m) - Skalický vrch (512 m) - Fráterka (375 m) - Mlýnky (250 m) - Petrov, žst (170 m), celkem 25,2 km, převýšení ⬆️ 480 m / ⬇️ 630 m

 

Dnes bude ke snídani kaše doplněná o čokoládu z vlastních zásob a vlašské ořechy z místních ořešáků. Mám dnes naplánováno více kilometrů než včera (a navíc s batohem), ale pokud se nebudu moc flákat, měla bych to do Petrova k vlaku stihnout za světla naprosto v pohodě.

Nad ránem mrzlo, ale dneska už nebude tak nepříjemně foukat. Hlavně tu nic nezapomenout; dneska už se do chatičky nevrátím, ale bylo to tady moc fajn. Určitě si to někdy zopakuju. V noci tady byl božský klid, a ty nádherné louky s výhledy do Dolnomoravského úvalu, včetně té se solitérní oškeruší, jsou hnedle vedle.

Opět z dronu, škoda, že dole není mlha...

Dneska to jde i bez čepice :-)

Stoupání na Bukovinu mi dává docela zabrat, ale je to nejvyšší místo dnešní trasy, takže hůř už nebude. Jen nuda při chůzi kolem plotu Radějovské obory :-( Možná jsem to raději měla vzít skrz oboru, bylo by to celkově kratší :-( Vracet se nebudu...

 

Radějovská obora patří mezi jednu z největších obor v ČR. Vznikla v roce 1989 a dnes je v rukou soukromého majitele, bývalého majitele Hamé, miliardáře Leoše Novotného a spory ohledně uzavření obory připomínaly nekonečný příběh. Obora je v současnosti sice zpřístupněna, ale platí tu spousta pravidel - nesmí se mimo zeleně značenou trasu, nesmí se do obory na kole, nesmí se dovnitř v období jelení a daňčí říje (1.9.-15.11.) a nesmí se tady ani v době kladení mláďat (1.-30.6.). A prý je uvnitř spousta kamer

 

Nevím jak to přesně momentálně funguje, ale dneska je říjen a průchod byl povolen - schůdky přes plot tu byly k dispozici a mapy.cz by tam člověka normálně navedly.

Oba fotoúlovky jsou nejedlé - podle AI je na první fotografii šupinovka kostrbatá, na druhé hnojník strakatý. Ten je dokonce docela vzácný a uvedený v červeném seznamu jako téměř ohrožený druh.

Aby to nebylo jen to fádní šlapání kolem plotu, zpestřili mi to jeleni. To první zvíře vydávalo příšerný ryk - neviděla jsem ho, ale zdálo se, že se každou chvíli objeví přímo přede mnou. A nebyl v oboře, ale na stejné straně plotu jako já. Zvuky jelení říje rezonovaly všude kolem, lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nebála...

 

Ten druhý byl v pohodě, ten jen zmateně běhal kolem plotu obory a hledal díru. Nejsou blbí, našel :-)

Koválovské lúky jsou travnaté plochy na jižních svazích vrcholů Tri kopce (567 m) a Čupy (574 m). Otevřená krajina s výhledy je příjemnou změnou - přišla jsem lesem bez výhledů a lesem bez výhledů budu opět pokračovat. Ale teď si na sluníčku dám pauzu a dorazím zásoby.

Vrchol Čupy i Kamennou búdu jsem tentokrát vynechala, mám toho ještě před sebou docela dost. Tady nabízím fotografie z ledna 2024 nebo dubna 2024.

Šlape se mi dobře, je to vlastně stále mírně z kopce.

Vodní nádrž Mlýnky na toku Sudoměřického potoka slouží rekreaci. Jejím středem prochází státní hranice mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, což je patrné podle hraničních patníků, které se nacházejí přímo na hrázi. Proto má přehrada také dva názvy – český (Mlýnky) a slovenský (Kostolnica).

Skvělé to bylo.

Jen sklepy v Plžích mne zklamaly, je to tady momentálně rozkopané...

Stihla jsem vláček s odjezdem 17:18 do Hodonína a tím pádem měla zásluhou půl hodiny na přestup čas na doplnění energie z fastfoodu před nádražím.