Broumovsko 2.-6.4.2026

krajinou barokních kostelů a skalních měst

 

Kovářova rokle a Suchý důl

Přede mnou je poslední výlet - projdu severní část Broumovských stěn a z Police nad Metují vyrazím v pozdním odpoledni autobusem/vlakem do Brna. Jen škoda, že v Honském sedle autobusy nestaví. Samotný Honský Špičák vynechám...

 

Hony, bus - Strážná hora - Hvězda - Kovářova rokle - Hlavňovský rybník - Ticháčkova kaple - Police n/Metují, bus
cca 11 km, ⬆️ 250 m / ⬇️ 350 m

 

Vyhlídka Kačenka moc výhledů nenabídne, škoda, byl by odsud určitě hezký pohled směrem na stále ještě bílé vrcholy Krkonoš.

Celý vrcholek Panny (686 m) byl nedávno odlesněný. Počasí jaro připomíná jen vzdáleně, ale vítr je dneska přece jen přijatelnější než ten včerejší studený severák.

Ale o Sněžku jsem nepřišla :-)

Skály a skalky všech velikostí a tvarů vás budou provázet až na Hvězdu.

Jak už jsem zmiňovala ve třetím dílu, chata Hvězda je momentálně v rekonstrukci.

Kousek si zopakuju cestu po hřebeni a poté budu pokračovat dolů Kovářovou roklí.

Pokud v Broumovských stěnách hledáte místo, kde se snoubí divoká příroda s až mystickou atmosférou, vaše kroky musí vést do Kovářovy rokle. Tento hluboce zaříznutý pískovcový kaňon, sevřený z obou stran masivními skalními bloky, patří k tomu nejkrásnějšímu a nejpůsobivějšímu, co celá chráněná krajinná oblast nabízí.

Okolí rokle je velmi divoké a absolutně neprůchodné s rozsáhlým skalním labyrintem. Na dně rokle je několik pseudokrasových jeskyní, z nichž největší se jmenuje Kovárna (podle pověsti tady kovář koval zbraně pro své druhy).

Mariánská jeskyně nabídne úplně jinou atmosféru. Nejde o klasickou podzemní jeskyni, ale o impozantní, hluboký skalní převis, který lidem odedávna sloužil jako bezpečný úkryt před nepřízní počasí i před nebezpečím. Působivý pískovcový reliéf hlavy Panny Marie (ztvárněné jako Mater Dolorosa – Matka Bolestná) zde v roce 1886 vytvořil vratislavský sochař O. Rachner. Zub času, vlhko a všudypřítomný mech sice dali kameni patinu a zahalili ho do zelenavých tónů, to ale reliéfu jen přidává na tajuplnosti.

Za Setonovou studánkách (ze které netekla ani kapka) míjím loučku se spoustou bledulí.

Pohled zpátky:

Kolem Čertovy skály se napojuju doprostřed křížové cesty nad Suchým Dolem.

Pokud při svém putování kolem Suchého Dolu vyrazíte k Ticháčkově kapličce, možná zažijete mírný šok. Místo, které starší průvodci popisují jako tajuplné lesní zákoutí utopené v hlubokém stínu stromů, dnes vypadá úplně jinak. Velká část zdejšího lesa v posledních letech vzala za své...

Kolem kapličky samotné les přežil. Toto poutní místo se do historie zapsalo na konci 19. století, kdy zde tehdy čtrnáctiletá Kristina Ringlová měla sérii vidění Panny Marie. Po příchodu dalších nadpřirozených vizí a zázračných uzdravení se Ticháčkův les stal vyhledávaným cílem poutníků a věřících z Čech, Kladska i Slezska. Po lednu 1893 příliv poutníků natolik vzrostl, že se dokonce musely posilovat vlakové spoje mířící do Police nad Metují nejen ze severu, ale i Hronova, Náchoda a už i z Václavic. Někdy jich totiž přijelo až 15 000 denně. Majitel zdejšího pozemku, sedlák Ticháček, nechal na místě zjevení u staré jedle postavit provizorní dřevěnou kapli bez církevního schválení (představitelé církve prohlásili, že údajná zjevení jsou smyšlená), která tu v různých obměnách přečkala celé století. Kristina byla v roce 1902 bez přímých důkazů a bez přiznání viny obviněna z vraždy své kamarádky, se kterou putovala do Mariazell. Odsoudili ji k smrti, pak byl trest změněn na patnáctiletý žalář. V roce 1916 byla z vězení propuštěna a až do své smrti v roce 1957 pečovala o poutní místo, které z lidové zbožnosti vzniklo na místě jejích mariánských zjevení. Oficiálně byla kaple posvěcena až 8. září 1990.

V červenci roku 2010 původní, památkově chráněná dřevěná kaplička do základů vyhořela kvůli úmyslnému zapálení. Díky obrovské vlně solidarity a veřejné sbírce však na spáleništi během pouhých dvou let vyrostla její věrná kopie, vysvěcená v roce 2012. Ke kapli vede Růžencové schodiště a v blízkosti kaple vyvěrá léčivý pramen.

Ještě krátká zastávka u hraničního sloupu sv. Marka a sejdu do Police. Sloup postavený patrně roku 1716 a vymezující klášterní panství benediktinů je jedním z ojediněle zachovaných příkladů barokních hraničních sloupů. Tři vysoké smrky ze starších fotografií už zde nenajdete.

Pramen Julinka je volně přístupný artézský vrt hluboký 70 metrů, který se nachází přímo na Masarykově náměstí v Polici nad Metují. Tento zdroj kvalitní pitné vody ze svrchní zvodně Polické křídové pánve funguje od roku 1906 a je spojen s tehdejším starostou a továrníkem Vilémem Pellym.

 

Autobus mne odveze do Náchoda a s přestupem v Chocni dorazím za 3,5 hod. do Brna. Jen si dávejte pozor při nákupu jízdenek - ta nejpohodlnější jízdenka v tarifu ČD je výrazně dražší, než když si cestu "rozdělíte" podle jednotlivých IDS. Dokonce už na to někdo naprogramoval pomůcku - web kalkuvlacka.cz. Tu jsem ještě nezkoušela - mám v mobilu staženou aplikaci IREDO a Poseidon pro IDS JMK a tratě na sebe navazují v Březové nad Svitavou. Ušetříte docela dost, při cestě do Broumova jsem namísto 416 Kč zaplatila jen 260 Kč (80+180). A to se vyplatí :-)

 

Rozcestník

úvod a Broumov - Božanovský Špičák a Koruna - Broumovský klášter a kostel v Šonově - Ruprechtický Špičák, kostel v Heřmánkovicích a Ruprechticích - Kovářova rokle a Suchý důl (tato stránka)