Dolomity 29.6.-8.7.2012

pěší toulky v nadmořských výškách nad dva tisíce metrů

 

úvod - Cascata di Fanes + Cascata Sbarco di Fanes - Ciampac - Rotwand - Sassolungo/Langkofel - Padon - Piz Boe - Cinque Torri - Tre Cime di Lavaredo

 

výlet šestý, třítisícovka Piz Boe, můj nový výškový rekord

 

Naším dnešním cílem je výstup na "střechu" skupiny Sella. Skupina Gruppo del Sella je charakteristická vnějšími vysokými stěnami, rozsáhlou náhorní plošinou a vyčnívajícím vrcholem Piz Boe (3152m), který připomíná strážní věž nedobytné pevnosti. Ti nejzdatnější si vyzkouší výstup ferratou Via ferrata Piazetta, která patří k mimořádně obtížným, my ostatní se nahoru vyvážíme lanovkou (cena pro skupinu 12,20€ zpáteční) ze sedla Pordoi (2239 m).

Výjezd k výchozímu místu túry, Sass Pordoi ve výšce 2952 m, trvá jen pár minut, ale dneska máme smůlu - sice jsme se probudili do nádherného modrého sluníčkového rána, ale momentálně se kolem nás honí šedivé mračna a pršet začíná ve chvíli, kdy nastupujeme do velkokapacitní kabinky. Namísto panoramatického výhledu z terasy chaty vytahujeme z batohů flísky, bundy, nepromokavé kalhoty, návleky či ponča a nezbývá než čekat - "Půlhodinu počkáme a uvidíme", rozhoduje průvodce. Naštěstí déšť po půlhodince ustává a obloha se opět protrhává.

Vycházíme od lanovky. V dálce vyčnívá Piz Boe.

Cesta vede dlouho po rovině. Náhorní plošina Sella je měsíční krajina. Kamení, kamení a zase kamení. Občas zbytky sněhu, občas trs drobných kytiček.

Po široké vrcholové plošině nás nejprve čeká krátký; sestup k chatě Rif. Forc. Pordoi (2848 m).

Teprve poté začínáme stoupat - čeká nás třistametrové převýšení přes skalní a suťové stupně zajištěné na několika místech železnými lany.

Všechny cesty vedou do Říma a mnohé také na Piz Boe. Tento vrchol je zároveň střechou i pupkem masivu Sella a na jeho trojúhelníkovém vrcholu se sbíhá půl tuctu stezek. Ta od lanovky Pordoi je nejkratší a proto je taky nejfrekventovanější.

Přímo na vrcholku, ve výšce 3152 m, stojí chata Capanna Piz Fassa a z vrcholku se otevírá fantastický pohled na Fassanské a Grödnerské Dolomity stejně jako na údolí Cortiny d'Ampezzo. Což jsem ale opsala z průvodce - nám se pohled neotevřel, naopak opět začíná pršet.

Dělíme se o vrcholovou čokoládu a hrnečky s horkým grogem, ale pršet nepřestává.

Nezbývá než opět obléci ponča a vyrazit dolů - k sestupu jsme zvolili cestu přes horskou chatu Boehütte/Rif. Boe (2871 m) na plošině Sella u pahorku Col Turont. Mračna se honí po naší úrovni, chvíli je chata vidět, chvíli mizí všechno kolem nás v mlze.

U chaty svačíme - v závětří a na sluníčku je moc příjemně.

Po úbočí Piz Boe se vracíme zase zpátky. Vítr už mraky rozehnal, ale vracet se nahoru nebudeme :-(

Vracíme se k horní stanici lanovky - chvílemi není vidět na krok, chvílemi se otevírají naprosto úžasná panoramata, ale kdesi v dálce hřmí. Mám dvě možnosti - času do odjezdu autobusu je dost - buď mohu zůstat nahoře a třeba se znovu vyčasí, nebo mohu sjet dolů a jít se projít k válečnému památníku.

 

Zvolila jsem druhou variantu a rozhodně nelitovala.

Stavba vojenského německého hřbitova v úchvatném prostředí na travnatých jižních svazích skupiny Sella, kousek pod sedlem Pordoi, začala krátce před vypuknutím druhé světové války a shromážděno zde bylo 8 582 ostatků vojáků německých a rakousko-uherských exhumovaných z různých válečných hřbitovů v okolí. Práce pokračovaly až v roce 1956 - tehdy zde bylo pohřbeno 849 německých vojáků padlých v 2. světové válce a poté byl památník v roce 1959 slavnostně otevřen a zpřístupněn veřejnosti.

Hřbitov kruhového tvaru je rozdělen do tří úrovní - první patro se skládá z kruhové obvodové stěny 54 metrů v průměru s pásem zeminy 8,5 m širokým - zde jsou pohřbeni padlí z druhé světové války. Druhé patro se skládá z terasy o průměru 30 metrů s budovou na osmiboké základně, která tvoří třetí patro.

Úzký vstup do krypty, světlo přicházející okny, podstavec ve tvaru svíce, sochy s helmami v ruce a ticho dokresluje atmosféru. A taky orel na stropě, symbol Rakouska-Uherska.

Od památníku je nádherný výhled na východ až k Col di Lana a na jih směrem k hřebeni Padon a ledovci Marmolada. Ale ze všeho nejúžasnější jsou místní louky.

Ještě kratičká zastávka u kapličky v sedle a je nejvyšší čas hlásit se u autobusu :-)

Angelo Fausto Coppi (1919-1960) byl italský závodník v silniční cyklistice, známý pod přezdívkou Il Campionissimo (šampión šampiónů) - jako první cyklista všech dob dokázal v roce 1949 vyhrát Tour i Giro v jediném roce. V sedle Pordoi stojí památník s jeho jménem.

 

pokračování - Cinque Torri a válečné muzeum