Dolomity 29.6.-8.7.2012

pěší toulky v nadmořských výškách nad dva tisíce metrů

 

úvod - Cascata di Fanes + Cascata Sbarco di Fanes - Ciampac - Rotwand - Sassolungo/Langkofel - Padon - Piz Boe - Cinque Torri - Tre Cime di Lavaredo

 

výlet sedmý, Cinque Torri, válečné muzeum pod širým nebem

Při pohledu na oblohu není proč jásat. Tmavá mračna se stahují právě nad sedlem Falzarego, kde měla začít naše dnešní túra :-( Měli jsme šlapat příkrou štolou Galleria Lagazuoi z úbočí Lagazuoi k jeho vrcholu - tunelem, který vznikl za 1.světové války a sloužil k transportu a uskladnění vojenského materiálu, ale také jako opevněný úkryt vojáků, kteří zde bojovali. Prší, blýská se, namísto výšlapu koukáme v autobuse na video nebo podřimujeme a průvodci přemýšlí o náhradní variantě. Je to škoda - tento tunel bych si opravdu ráda prolezla - ale nezbývá mi než se pokochat obrázky a texty třeba na těchto stránkách.

Takže náhradní program - šlapeme ke skalnímu útvaru Cinque Torri (2361 m) s nejvyšší věží Torre Grande. I tady se během první světové války bojovalo - vedla tudy druhá italská linie s komplikovanou sítí zákopů a opevněných pozorovacích stanovišť, ze kterých bylo možné kontrolovat frontu táhnoucí se pod masivem Tofana a Monte de Lagazuoi - měli zde vynikající pozici k dělostřeleckému odstřelování rakousko-uherských pozic na vrcholu Lagazuoi. Pro lepší představu návštěvníků je zde vybudováno zajímavé muzeum pod širým nebem, které je věnováno této pohnuté a krvavé době.

Cinque Torri je seskupení horských masivů vyrovnaných v řadě tak, že vypadají jako řada za sebou vyrovnaných věží. Tyčí se na rozsáhlé terase, ze které je možné obdivovat jeden z nejkrásnějších panoramatických výhledů v úhlu 360° v Dolomitech: přímo před námi se na jedné straně nachází Croda da Lago a Averau, z druhé strany běží linie fronty první světové války tvořená skalami Sasso di Stria, Lagazuoi, Tofane. V dáli na náhorních plošinách se postupně rozkládají Cortina d'Ampezzo, Cristallo, Sorapiss, Antelao a Civetta. Jenže všechno je to dneska dokresleno šedou barvou :-(

Malý okruh začíná u horní stanice lanovky a vede labyrintem skal okolo budovy velení, zrekonstruovanými zákopy na pozorovací stanoviště, okolo dělostřeleckého palebného stanoviště, nemocnice a ubikací zpět k chatě u lanovky.

Druhý, větší okruh obchází skalní věže a vede k Chatě Cinque Torri, kde bývalo velitelství dělostřelecké brigády.

My se vracíme třetím okruhem - od spodních zákopů vede cesta do lesa a podél obranných zákopů schází do údolí k jezeru Bai de Dones, kde bylo další dělostřelecké stanoviště a pokračuje dál k dolní stanici lanovky, kde nás čeká autobus.

Stezky jsou zrekonstruované věrně podle historické dokumentace a výkresů, klikatí se mezi věžemi od jednoho panoramatického výhledu k druhému. Podél stezek jsou umístěny informační panely v italštině, němčině a angličtině a s reprodukcemi dobových výkresů a fotografií. Nechybí ani horolezci šplhající se po kolmých stěnách věží, které představují přírodní skalní tréninkové stěny pro milovníky tohoto sportu.

Při sestupu opět začíná pršet, ale u dolní stanice lanovky to konečně vypadá, že se vyčasí.

 

Cortina d´Ampezzo je nejznámějším sportovním centrem Dolomit. Leží na severojižním údolí řeky Rio Boite v průměrné výši 1.200 m. Má jen 1200 obyvatel, ale disponuje obrovským množstvím lůžek, mnoha restauracemi, nespočetnými vleky a 6 velkokabinovými lanovkami. V roce 1956 se zde konaly VII. Zimní olympijské hry.

Ale na prohlídku stačí hodina - s výjimkou 76 m vysoké bílé věže farního kostela z 13.století tady toho moc ke koukání není - pěší zóna lemovaná ne zrovna lacinými obchody.

 

Raději zamířím po turistické stezce k jezeru Lago di Pianoze - nakonec to dopadlo tak, že je dnes odpoledne volný program. Od jezera mne stezka dovede k dalšímu jezeru - Lago dei Aial a odsud už je to jen kousek k vyhlídkové plošině u silnice spojující Cortinu a sedlo Falzarego.

 

pokračování - Drei Zinnen / Tre Cime di Lavaredo, nejslavnější vrcholky Dolomit