Cinque Torri 6.7.2012

válečné muzeum pod širým nebem

Při pohledu na oblohu není proč jásat. Tmavá mračna se stahují právě nad sedlem Falzarego, kde měla začít naše dnešní túra :-( Měli jsme šlapat příkrou štolou Galleria Lagazuoi z úbočí Lagazuoi k jeho vrcholu - tunelem, který vznikl za 1.světové války a sloužil k transportu a uskladnění vojenského materiálu, ale také jako opevněný úkryt vojáků, kteří zde bojovali. Prší, blýská se, namísto výšlapu koukáme v autobuse na video nebo podřimujeme a průvodci přemýšlí o náhradní variantě. Je to škoda - tento tunel bych si opravdu ráda prolezla - ale nezbývá mi než se pokochat obrázky a texty třeba na těchto stránkách.

Cinque Torri

Takže náhradní program - šlapeme ke skalnímu útvaru Cinque Torri (2361 m) s nejvyšší věží Torre Grande. I tady se během první světové války bojovalo - vedla tudy druhá italská linie s komplikovanou sítí zákopů a opevněných pozorovacích stanovišť, ze kterých bylo možné kontrolovat frontu táhnoucí se pod masivem Tofana a Monte de Lagazuoi - měli zde vynikající pozici k dělostřeleckému odstřelování rakousko-uherských pozic na vrcholu Lagazuoi. Pro lepší představu návštěvníků je zde vybudováno zajímavé muzeum pod širým nebem, které je věnováno této pohnuté a krvavé době.

Cinque Torri

Cinque Torri je seskupení horských masivů vyrovnaných v řadě tak, že vypadají jako řada za sebou vyrovnaných věží. Tyčí se na rozsáhlé terase, ze které je možné obdivovat jeden z nejkrásnějších panoramatických výhledů v úhlu 360° v Dolomitech: přímo před námi se na jedné straně nachází Croda da Lago a Averau, z druhé strany běží linie fronty první světové války tvořená skalami Sasso di Stria, Lagazuoi, Tofane. V dáli na náhorních plošinách se postupně rozkládají Cortina d'Ampezzo, Cristallo, Sorapiss, Antelao a Civetta. Jenže všechno je to dneska dokresleno šedou barvou :-(

Cinque Torri

Malý okruh začíná u horní stanice lanovky a vede labyrintem skal okolo budovy velení, zrekonstruovanými zákopy na pozorovací stanoviště, okolo dělostřeleckého palebného stanoviště, nemocnice a ubikací zpět k chatě u lanovky.

Cinque Torri

Druhý, větší okruh obchází skalní věže a vede k Chatě Cinque Torri, kde bývalo velitelství dělostřelecké brigády.

Cinque Torri

My se vracíme třetím okruhem - od spodních zákopů vede cesta do lesa a podél obranných zákopů schází do údolí k jezeru Bai de Dones, kde bylo další dělostřelecké stanoviště a pokračuje dál k dolní stanici lanovky, kde nás čeká autobus.

Cinque Torri

Stezky jsou zrekonstruované věrně podle historické dokumentace a výkresů, klikatí se mezi věžemi od jednoho panoramatického výhledu k druhému. Podél stezek jsou umístěny informační panely v italštině, němčině a angličtině a s reprodukcemi dobových výkresů a fotografií. Nechybí ani horolezci šplhající se po kolmých stěnách věží, které představují přírodní skalní tréninkové stěny pro milovníky tohoto sportu.

Cinque Torri

Při sestupu opět začíná pršet, ale u dolní stanice lanovky to konečně vypadá, že se vyčasí.

Cinque Torri

Cortina d´Ampezzo je nejznámějším sportovním centrem Dolomit. Leží na severojižním údolí řeky Rio Boite v průměrné výši 1.200 m. Má jen 1200 obyvatel, ale disponuje obrovským množstvím lůžek, mnoha restauracemi, nespočetnými vleky a 6 velkokabinovými lanovkami. V roce 1956 se zde konaly VII. Zimní olympijské hry.

Cortina d´Ampezzo

Ale na prohlídku stačí hodina - s výjimkou 76 m vysoké bílé věže farního kostela z 13.století tady toho moc ke koukání není - pěší zóna lemovaná ne zrovna lacinými obchody.

Raději zamířím po turistické stezce k jezeru Lago di Pianoze - nakonec to dopadlo tak, že je dnes odpoledne volný program. Od jezera mne stezka dovede k dalšímu jezeru - Lago dei Aial a odsud už je to jen kousek k vyhlídkové plošině u silnice spojující Cortinu a sedlo Falzarego.