Šumava 4.-9.8.2018

Poledník, Luzný, Roklan, Falkenstein
pěší putování centrální částí Šumavy

 

část třetí
Modrava - Březník - Bučina

 

nocležiště Modrava (981 m) - Cikánská slať (1083 m) - myslivna Březník (1193 m) - Březník (1162 m) - Na Ztraceném (1108 m) - Ptačí nádrž (1132 m) - rozc. Černá hora (1272 m) - vyhlídka nad prameny Vltavy (1260 m) - pramen Vltavy (1164 m) - Siebensteinkopf (1263 m) - nocležiště Bučina (1180 m), cca 22 km - 7:00 hod

 

Tentokráte to bude ohledně jídla a pití jednodušší - na Modravě nakoupím v obchůdku něco do zásoby a na Březníku je otevřený bufet a tím mám vyřešený oběd. Na Bučině funguje hotel Alpská vyhlídka, k nějaké té pitné vodě se tam jistě dostanu.

 

Vyrážím po zeleně značené Staré březnické cestě. Cyklisté tudy nesmí, ale není to žádná turistická pěšina, šotolina se střídá s asfaltem a pouze přechod přes Cikánskou slať je po dřevěném chodníku.

Trampusův křížek je věnován památce Augustina Trampuse (1780-1848), který započal lesnickou tradici rodiny Trampusů v Čechách, Rakousku i Německu, sahající až do 21. století.

Polévka byla výborná a bezové limonády jakbysmet. Myslivna na Březníku stojí od roku 1856 a dneska funguje jako informační středisko Správy NP Šumava a bufet. Je zde i muzejní expozice Karla Klostermanna, který právě do okolí Březníku zasadil svůj nejznámější román Ze světa lesních samot.

V dobách železné opony zde bývala rota a dnes tu dobu připomíná jen památníček Václavu Horváthovi (17.7.1937-6.11.1959) se slovy "Položil svůj život při ochraně S.H. v boji s nepřítelem." Jsou zde i texty "na vysvětlenou", ale mně se jako nejkomplexnější jeví text, který jsem objevila na webu:

 

Václav Horváth (*1937) nastoupil k Pohraniční stráži po absolvování základní vojenské služby v hodnosti poručíka. 6. listopadu 1959 vedl hlídku vojáků základní služby k hranici, kde měla skupina před nastávající zimou instalovat kůly k hraničním kamenům. Jeden z vojínů, Vladislav Řanda (1940–2002), využil situace a rozhodl se k útěku. Poručík Horváth s dalšími dvěma vojíny se jej pokusil zastavit, a to s vědomím toho, že tím porušuje zákonné normy, které pohraničním útvarům vstup na území sousedního státu zakazovaly. Pronásledovaný dezertér, jehož Horváth téměř dostihl, jej zranil dvěma výstřely, podařilo se mu v útěku pokračovat a kontaktovat západoněmeckou policii. Těžce zraněný Horváth poručil hlídce, aby jej okamžitě přenesla zpět za československou hranici, ale ještě před příchodem posil zraněním podlehl. Vyšetřování západoněmeckých orgánů zajistilo na místě střetu důkazy a potvrdilo tím, že pronásledovatelé vojína Řandy se jej pokusili zastavit na území Spolkové republiky Německo. Pravděpodobně proto nepožádalo Československo o Řandovo vydání a jeho stíhání pro trestní čin vraždy bylo v roce 1960 zastaveno. Vladislav Řanda se vystěhoval do Spojených států. V roce 1979 se rozhodl navštívit rodiče, neboť se domníval, že jeho čin je již promlčený, a to na základě neověřené informace, že poručíka Horvátha pouze zranil. Na československém velvyslanectví v USA mu bylo uděleno vízum ke vstupu do Československa, kde byl zatčen a vojenským soudem odsouzen k 13 letům vězení a následnému vyhoštění. V roce 1990 byl amnestovám prezidentem Václavem Havlem, milost se týkala pouze trestu vyhoštění a nikoliv uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, od jehož zbytku bylo po vykonání více jak 9 let upuštěno rozhodnutím ministra národní obrany ČSSR ze dne 12. září 1988 podle § 327 trestního řádu. (zdroj: PEJČOCH, Ivo: Vojáci na železné oponě. Cheb 2012.)

Přede mnou je Luzenské údolí, jedno z nejkrásnějších šumavských údolí ze tří stran obklopené nejvyšší částí šumavského hřebenu: na východě Mokrůvky (1130 a 1370 m), na jihu Luzným (1373 m) a na západě Blatným vrchem (1376 m). Kromě unikátních rašelinišť s řadou velmi vzácných rostlin je jádrovou oblastí výskytu kriticky ohroženého tetřeva hlušce. A to je důvodem, proč vstup do něj není povolen :-(

Kdysi tudy vedla kašperskohorská větev Zlaté stezky. Hraniční přechod fungoval až do konce druhé světové války, po odsunu Němců z českého pohraničí a vzniku železné opony přestal být používán. Po dlouhé době uzavření byl 15. července 2009 přechod zkušebně otevřen po dobu dvou letních sezón.

 

Situace v roce 2018 je taková, že společný odborný výzkum Správy NP a CHKO Šumava a Národního parku Bavorský les prokázal, že v Luzenském údolí tetřev prakticky nežije - nemá zde vhodné úkryty ani mraveniště jako zdroj potravy pro mláďata. Přesto soud na základě žaloby občanských sdružení zakázal otevření nové trasy Luzenským údolím, která se měla otevřít 15.7.2018. Podobně jako tomu bylo i 15.7.2013

 

Ale nevadí, já si to prostě obejdu k Modrému sloupu z bavorské strany :-)

 

Ještě pohled zpátky k malebně umístěné myslivně a pokračuju dál údolím Modravského potoka.

Trošku přecyklistováno :-( Ale to by vlastně ještě docela šlo, víc mi vadí obří elektrické koloběžky. Pěší nikam mimo asfalt nesmí, ale zároveň sem mohou takové příšernosti, které navíc po šotolinových cestách zvedají oblaka prachu. Toto je spíše skútr než koloběžka :-(

Za odbočkou Na Ztraceném množství cyklistů naštěstí rapidně klesá. Čeká mne "nekonečné" stoupání pod vrchol Černé hory. Slunce svítí jak o život a stín je na současné Šumavě úzkoprofilovým zbožím.

Tak tentokrát bych dala i asfaltu přednost před šotolinou. Když kolem mne profrčí asi tak třicítkou z kopce skupina deseti bajkerů a mne opět zahalí oblaka prachu, začínám si říkat, jestli to byl dobrý nápad jít se toulat právě Šumavou... Ale už to nějak přežiju, v Bavorsku to bude od zítřka mnohem lepší.

Vyhlídka nad prameny Vltavy je tři metry vysoká plošina a tak les brzy výhledy zakryje.

Už teď je mnohem hezčí výhled z vyvýšeného terénního zlomu po cestě sem nahoru.

Pramen Vltavy se nachází v přísně chráněné první zóně NP Šumava, takže je jasné, že zde převažují suché stromy nad těmi zelenými.

Pramen Teplé Vltavy je jen symbolické místo, voda je do studánky svedena potrubím a skutečné prameny se nacházejí vysoko v nepřístupném terénu jihovýchodního svahu Černé hory.

 

A co je tohle za krasavici?

Mířím na hraniční přechod Sedmiskalí/Siebensteinkopf. Konečně normální pěší stezka :-)

V pozdně odpoledním slunci jsou odsud výhledy na Třímezenský hřeben a do Bavorska prostě skvělé. Jen na Alpy by to chtělo trochu té inverze.

Vrchol Siebensteinkopf je součástí skalního hřebene rozděleného na sedm velkých skalních uskupení.

Pěšina postupně klesá k hraničnímu přechodu Bučina / Finsterau. U hotelu musím sehnat pitnou vodu a k nocovišti už je jen kousek. Po asfaltu samozřejmě :-(

Tak zatím všechno v pohodě, ještě nahlásit své druhé polovičce přesnou polohu po telefonu a můžu relaxovat :-)

 

Pokračování: Bučina - Luzný - Plattenhausenriegel

 

Rozcestník:

úvod
Železná Ruda - Polom - Hůrka
Hůrka - Poledník - Modrava
Modrava - Březník - Bučina (tato stránka)
Bučina - Luzný - Plattenhausenriegel
Plattenhausenriegel - Roklan - Poledník
Poledník - Falkenstein - Železná Ruda