Šumava 4.-9.8.2018

Poledník, Luzný, Roklan, Falkenstein
pěší putování centrální částí Šumavy

 

část šestá
Poledník - Falkenstein - Železná Ruda

 

Poledník, nouzové nocležiště (1315 m) - Frantův most (958 m) - hraniční přechod Gsenget (988 m) - Rindlschachten (1140 m) - Albrechtschachten (1115 m) - Falkenstein (1315 m) - hraniční přechod Debrník/Ferdinandstahl (712 m) - Železná Ruda (768 m), cca 27 km - 8:00 hod

Tentokrát jsem neměla až takové štěstí na klidnou noc. Ideálními spolunocležníky jsou sólo tuláci nebo dvojice, ale nejhorší je parta čtyř děvčat :-( Furt se mají čemu smát a furt si mají co vykládat. Nahlas, aby se slyšely :-( Poslední šly spát, první ráno vstávaly... A k tomu ráno v půl sedmé dojel Johnny servis vypumpovat tojtojky :-(

Po zelené scházím k Frantovu mostu a pokračuju směrem k zaniklé osadě Gsenget a hraničnímu přechodu Prášily/Scheuereck. Jen zbytky základů, zdiva či sklepů nebo staré ovocné stromy připomínají, že zde kdysi žili lidé. Ani si nedovedu představit, jak tady tehdy zvládali dlouhé a tuhé zimy.

Šlapu po cestě zvané Böhmweg a poté Rindelsteig, první větší zastávkou bude Rindlschachten, bývalá horská pastvina.

V její horní části je umístěna pamětní deska poslednímu držiteli práv na pastvu. A těch borůvek co tu je... Mňam... Schachten jsou z ochrany jádrové zóny vyjmuty, tady se může všude :-)

Čeká mne klesání k potoku Rindelbach a za dřevěnou lávkou opět stoupám k další "schachten". Tahle se jmenuje Albrechtschachten a leží v nadmořské výšce 1115 m, ale ještě než se k ní dostanu, z porostu nalevo od cesty vyletí směrem ode mne nějaký velký těžký špatně létající pták. V Nosislavském lese bych řekla bažant, tady to bude možná tetřev. Jenže to byl takový fofr, že vidět toho moc nebylo.

Kousek za Albrechtschachten se situace s tetřevem opakuje a tentokráte jsou dva. Frrr a byli fuč. Neuvěřitelné, šlapu po běžné šotolinové lesní cestě vyznačené pro pěšáky i cyklisty, naprosto běžným, převážně listnatým lesem neponičeným kůrovcem ani větrem.

 

Sulzschachten leží ve výšce 1230 m a k vrcholu Falkemsteinu už není daleko a navíc z téhle strany je přístup nahoru nejpovlovnější a nejméně náročný. Zbytky lesa tady zachraňují před kůrovcem ráznou těžbou - pro Falkenstein platí výjimka z bezzásahovosti.

Falkenstein případně Großer Falkenstein (česky Sokolí kámen) dosahuje nadmořské výšky 1315 m. Vrcholová skála je ozdobena křížem, jehož skleněné jádro je dokladem zdejší sklářské tradice.

Škoda, že výhled není kruhový a škoda, že k létu neodmyslitelně patří opar.

Ale hlavně je škoda, že se tady zrovna buduje nová chata, takže velká část vrcholu je ohrazena zákazem vstupu.

Samozřejmě nechybí ani kaple :-)

Ale je načase vyrazit. Přes Windwurf-Erlebnisweg a Ruckowitzberg (1269 m) začínám ztrácet výšku.

Sestupuju směrem k Ruckowitzschachten, která se i v současnosti využívá k pastvě, takže je částečně oplocená.

A pak pořád dolů a dolů až k hraničnímu přechodu Debrník / Ferdinandstahl.

NS Sklářská a NS Utajená obrana železné opony mne dovede přes Debrník do Železné Rudy.

Stával tu na Debrníku jednopatrový barokní zámeček, ale zbyla z něj jen alej vedoucí do Železné Rudy. Po skončení války se stal zámeček lesnickým učilištěm a po roce 1948 byl objekt v majetku vojska a později pohraniční stráže. Jeho využití bylo limitováno skutečností, že ležel v hraničním pásmu a to se mu nakonec stalo osudným. Přestože byl zachován v relativně dobrém stavu, jednotky pohraniční stráže ho na podzim 1989 bez milosti zlikvidovaly.

 

Mezi zvláštnosti Železné Rudy se řadí prazvláštní kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy s půdorysem šesticípé hvězdy a dvěma kopulemi. Ale jinak Železné Rudě dominují herny, kasina, noční kluby a asijská tržiště :-(

V hotelu Šumava si objednávám řízek s bramborem a můžu hodnotit. 134 km za pohodových šest dnů :-) Za existenci nouzových nocležišť patří správě NP Šumava velký dík.

 

Ale je obrovský rozdíl mezi NP Bavorský les a NP Šumava. Asfalt, asfalt a zase asfalt, to je pro pěšáky NP Šumava. Občas je asfalt prostřídán zhutněným drceným kamenivem, ale nezpevněné lesní cesty a pěšiny zde v podstatě neexistují. Většina značených cest je společná s cyklisty, ale i ty cesty, kde je vjezd cyklistům zakázán, jsou asfaltové. V Bavorsku je tomu naštěstí přesně naopak.

 

V NP Bavorský les můžou v období od 15.7. do 15.11. v jádrové zóně všichni chodit po všech cestách. U nás v l. zónách nesmíte mimo turisticky značené stezky nikam, a to dokonce ani tam, kde je asfaltová cesta.

 

Řádil a řádí tady kůrovec, spoušť za sebou zanechal orkán Kyrill, který se prohnal velkou částí evropského kontinentu 18. a 19. ledna 2007. Naštěstí veliká část Šumavy má zachovanou samoobnovovací schopnost a les tady k obnově člověka nepotřebuje a poradí si sám. Přesto tři miliony suchých mrtvých stromů varují dál, jako vztyčené prsty, před lidskou malostí a hloupostí.

 

Auto mi za ten týden nikdo neukradl ani neodtáhnul, můžu vyrazit směr Brno. Ale ještě bude jedna koupací zastávka, lom Rabí mezi Čepicí a Rabím :-) Pak se teprve převleču do čistého :-)

 

Rozcestník:

úvod
Železná Ruda - Polom - Hůrka
Hůrka - Poledník - Modrava
Modrava - Březník - Bučina
Bučina - Luzný - Plattenhausenriegel
Plattenhausenriegel - Roklan - Poledník
Poledník - Falkenstein - Železná Ruda (tato stránka)

 



 

 

copyright Alena