Šumava 4.-9.8.2018

Poledník, Luzný, Roklan, Falkenstein
pěší putování centrální částí Šumavy

 

část pátá
Plattenhausenriegel - Roklan - Poledník

 

Plattenhausenriegel (1370 m) - Rachelsee/Roklanské jezero (1074 m) - Großer Rachel/Roklan (1453 m) - nepojmenované rozc. (983 m) - Verlorener Schachten (1132 m) - Almschachten (1118 m) - Hochschachten (1146 m) - Latschenfilz (1138 m) - Kohlschachten (1156 m) - Hirschbachschwelle (1102 m) - Poledník (1315 m), cca 25 km - 8:30 hod

 

Ráno je obloha po včerejší bouřce zas vymetená. Všem fotografiím samozřejmě vévodí Roklan - druhá nejvyšší hora Šumavy a taky proto, že je ve směru po slunci.

Grenzsteig by mne dovedla až těsně pod Roklan, ale protože chci vidět Roklanské jezero zblízka, stáčím se doleva dolů po pěšině v plochém sedýlku v místech zvaných z naší strany V Koutě. Škoda je, že jak jsem tak pečlivě vyhlížela nějakou tu odbočku dolů, zapomněla jsem na historické hraniční kameny :-(

Ztráta výšky má i své výhody - v jednom z potůčků ve svahu si mohu doplnit zásobu vody.

Ze zvědavosti vylezu i na Felsenkanzel (česky Skalní kazatelna). Možná odsud někdy výhledy byly, ale dneska už zásluhou lesa všude okolo nejsou.

Je tady i jeden z přístřešků. Vypadá úžasně bytelně, je tak akorát ve vhodné vzdálenosti mezi Luzným a Roklanem, ale je vylepšený cedulkou o zákazu přespávání :-( A chodí sem hlídky NP na kontrolu :-(

Rachelsee (česky Roklanské jezero) v nadmořské výšce 1071 m je nejvýše položeným ze tří ledovcových jezer v Bavorském lese. Rozkládá se na ploše 5,7 ha a dosahuje maximální hloubky 14 m.

Nad severozápadním břehem jezera se tyčí impozantní jezerní stěna. Tady, na skalnatém výčnělku 140 metrů nad jezerem, stojí Roklanská kaple (německy Rachelkapelle), od které je dolů nádherný výhled.

Nádherné místo a po zdolání těch 140 výškových metrů člověk chvilku odpočinku potřebuje :-) Vyzdobil ji řezbář Johann Lentner a je mu věnována vzpomínka na desce vpravo od dveří.

I tady řádil kůrovec. Sráz je pokrytý pahýly a zdravé vyšší stromy zcela chybí.

Už je to nahoru jen kousek :-) Výhledy jsou odsud úžasné - především na nepřístupné pláně v okolí Modravy, které odnikud jinud neuvidíte.

Z mohutného kříže shlíží Ježíš. Roklan (německy Großer Rachel), je se svými 1453 m druhou nejvyšší horou Šumavy a Bavorského lesa - je jen o tři metry nižší než nejvyšší šumavská hora Velký Javor (1456 m). Hora má tvar hřbetu se dvěma vrcholy, ten druhý, pojmenovaný Malý Roklan (Kleiner Rachel), je vysoký 1399 m.

Kousek pod vrcholem stojí turistická chata Waldschmidthaus a tady mne voda nestojí ani cent - pán se jen usmál a ukázal na vodovodní kohoutek v kuchyni ať si naberu :-)

Z vyhlídky od chaty je vidět do hluboké strže na Roklanské jezero a prudkou jezerní stěnu.

Je příjemné sednout přes poledne na chvilku do stínu, slunce svítí jak o život a teploty opět atakují třicítky. Je fajn, když si člověk celé dny i noci vystačí s trikem a kraťasy, ale bez těch bouřek, které tohle počasí doprovázejí, bych se v pohodě obešla. Uvařím si nudle a pořádně se napiju, než ta voda zteplá.

Pěšina mne vede do sedla mezi Roklany.

A teď to přijde, furt jsem brblala, že divočiny je málo, ale sestup skalnatými srázy Roklanů je zřejmě tou největší divočinou, kterou lze na Šumavě nalézt. Vůči Roklanu je třeba do údolí Malé Řezné sestoupit o 470 výškových metrů :-(

A pro změnu zase nahoru :-(

Schachten je pojmenování pro horské louky s osamělými stromy pokroucenými větrem a drsným počasím. Pastviny vykácené za účelem získání místa pro pastvu dobytka vznikaly od roku 1613 a využívány byly cca do šedesátých let.

 

V češtině bychom pro překlad výrazu schachten mohli použít slovo "lada" jako Borová Lada.

Verlorener Schachten se jmenuje první z nich, okraj leží na česko-německé hranici a název verlorener doslova znamená Ztracená. Následuje Almschachten a poté kousek dřevěného chodníku. Jsem jen 150-200 m od naší hranice, oblasti chráněné jako Rokytská slať a z naší strany je celé toto území veřejnosti nepřístupné.

Za Hochschachten, které patří k největším loukám, pěšina pokračuje přes rašeliniště Latschenfilz (Klečová slať) s jezírky Latschensee a Hintere Sulz. Jde o vrchovištní rašeliniště v hřebenových polohách - leží v nadmořské výšce 1150 m a z naší strany na ni navazuje Javoří slať.

Chodník z fošen je dlouhý cca 600 m a vede kolem všech tří jezírek.

Dneska poslední z bývalých pastvin se jmenuje Kohlschachten - všechny jsou chráněny jako vzpomínka na způsob života našich předků. Přes další půjdu zítra na Falkenstein.

Další rašeliniště s 5 jezírky je pojmenováno Zwieselter Filz a také je celé zpřístupněné.

Zbývá projít kolem vodní nádrže Hirschbachschwelle, která vznikla zahrazením potoka Hirschbach za účelem umožnit splavovat dříví.

Zkratka na hraniční přechod Hirschbachschwelle/Poledník vede bez kouska stínu, ale naštěstí je to jen kousek a za Jelením potokem pár stromů vydrželo.

Vedla tady žlutá, pamatuji si to z map, jedna zůstala na mostku přes potok, ale z mapy zmizela :-(

 

Z Jeleního potoka nabírám vodu, bufet na Poledníku už bude zavřený a dešťová voda ze zásobníků je dobrá tak leda na omytí rukou :-(

 

A nezbývá než zbývajících 2,5 kilometru vyšlapat po asfaltu, abych se opět ocitla na Poledníku, ale tentokráte tady přespím.

Škoda, že není možno kouknout se z výšky - směrem přes Modravu přechází bouřka a objeví se i duha.

Ještě pár podvečerních snímků:

 

 

Pokračování: Poledník - Falkenstein - Železná Ruda

 

Rozcestník:

úvod
Železná Ruda - Polom - Hůrka
Hůrka - Poledník - Modrava
Modrava - Březník - Bučina
Bučina - Luzný - Plattenhausenriegel
Plattenhausenriegel - Roklan - Poledník (tato stránka)
Poledník - Falkenstein - Železná Ruda

 



 

 

copyright Alena