hřebenovka Bílých Karpat 27.6.-2.7.2020

pěšky po česko-slovenské hranici z Velké nad Veličkou do Valašských Klobouků

 

Bílé Karpaty vytvářejí výraznou přírodní překážku mezi Povážím a Pomoravím, táhnou se od jihozápadu k severovýchodu cca 70 km. Jsou společným dílem člověka a přírody. V oblasti převládají listnaté lesy, převážně bukové, ale to nejslavnější z Bílých Karpat jsou louky. Dovolím si citovat slova Miroslava Nevrlého z knihy Nejkrásnější sbírka:

Rozlehlé, nekonečné, nádherné louky na svazích táhlých kopců, na strmých stráních. Nejsou přirozené, vytvořili je před staletími lidé tím, že vyrubali les a pak je neustále dotvářeli, ručně kosili, ošetřovali a nedovolili lesu, aby se zase vrátil na svoje původní místo. Ale – a to je na těch lukách to nejhezčí – lidé nevykáceli všechny stromy, ale tu a tam uprostřed květnatých barevných luk, kde kromě trávy rostou velice vzácné rostliny, třeba zemní orchideje, stojí najednou mohutný osamělý strom. Dub, javor, buk. Snad kvůli stínu nebo jako dávné hraniční znamení, snad jen proto, že je to krásné, nevím.

 

Vrcholů převyšujících 900 m, tzv. devítistovek, je zde 5 - Velká Javořina (970 m), Chmeľová (925 m), Jelenec (925 m), Velký Lopeník (911 m) a Kobylinec (911 m). Moje trasa povede přes čtyři z nich, vynechám jen Kobylinec, nejvýchodnější devítitisícovku už za hranicí CHKO Bílé Karpaty/Biele Karpaty. Ten si jen prohlédnu z Kaňúru - nevede na něj žádná turistická značka a na jeho zdolání mi rozhodně nevybude čas a ani energie, protože si sebou nesu fotovýbavu, stan, spacák a základní zásobu potravin, protože nakoupit budu moci jen ve Starém Hrozenkově. Původně jsem počítala s trasou ze sedla nad Nedašovou Lhotou do Střelné, Pulčína a návrat vlakem z Lidečka, ale počasí mi plány překazilo a skončila jsem u vlaku ve Valašských Kloboukách.

 

z Velké n/V na Velkou Javořinu - z Velké Javořiny na Velký Lopeník - z Lopeníku k Horské chatě Vyškovec za deště - přes Starý Hrozenkov a Žítkovou nad Vlárský průsmyk - ze Sidonie na Chmeľovou a přes Kaňúr nad Nedašovu Lhotu - přes Královec do Valašských Klobouků, celkem cca 123 km

 

den první, z Velké n/V na Velkou Javořinu

 

Velká nad Veličkou (žst) - NPR Zahrady pod Hájem - Háj (573 m) - NPP Búrová - NPR Porážky - Lesná (696 m) - studánka Za lesem - Kamenná búda - U Bětina Javoru (828 m) - Velká Javořina (970 m), cca 23 km

 

Ranní ptáče dál doskáče. Vstávám 4:15, abych stihla odjezd vlaku z brněnského hlavního nádraží v 5:26. Takže prvním dnešním bonusem jsou věže Petrova osvětlené těsně po východu Slunce.

Cestování z Brna do Velké nad Veličkou je na vzdálenost 107 km otázkou dvou hodin a jízdenku IDS JMK mi v pokladně Českých drah prodali za 86 Kč. Ve Velké s bezproblémovým přestupem ve Veselí vystupuji o půl osmé a zachovávat bezpečný distanc nebyl problém, počet cestujících ve vagóně se dal spočítat na prstech jedné ruky. V Brně byla jasná obloha, tady lehce mrholí. Pěkně to začíná...

 

Bývalo to krásné nádraží, když byla 1. září 1929 slavnostně zprovozněna 67,5 km dlouhá trať z Veselí nad Moravou do Nového Mesta nad Váhom - jedna z železnic budovaná po vzniku samostatného Československa. Zdobně malovaná fasáda i vstupní slovácké zdobené žudro byla realizovaná ak. malířem Pernicou, který několik let tvořil v atelieru Jožky Úprky v Kněždubu.

 

Tehdy toho bylo potřeba hodně - výpravna, vestibul s čekárnou, krytý perón, sociální zařízení, místnost pro zavazadla, úřední místnost, byty pro staniční zaměstnance, prádelna a lampárna. Bývala to jedna z nejvýznamnějších spojnic Slovenska a České republiky. Ale po roce 1989 její význam začal upadat.

A proč tuto trať pro spojení východu a západu republiky vedli právě tudy? Nelogicky nevýhodně horským terénem, když pro překročení pohoří existují snadnější alternativy? Potřebovali propojit Myjavsko, ale na propojení Myjavy a Brezové (tj. možné propojení se západním Slovenskem) stejně z finančních důvodů nakonec nedošlo. Vybudováno bylo mnoho náročných stavebních objektů - tunel pod horou Polanou o délce 2423 m (tunel Milana Rastislava Štefánika byl po několik let nejdelším v republice), Čachtický a Poriadský tunel (250 + 486 m), Javornický zářez (1 km dlouhý s hloubkou 13 m namísto tunelu), násep při Poriadiu (výška až 22 m) a 5 viaduktů - Lipovský 209 m, Devánský 209 m, Myjavský 196 m, Poriadský 254 m a Lipovecký 114 m.

 

Až mne přestane bavit válet se v mokré trávě a odstraňovat klíšťata, tak bych mohla začít fotit vlaky. Protože třeba tenhle článek o nedalekém nádraží Vrbovce, kde oranžovo-zelená Regionova na téhle trati končí, se parádně čte.

 

Nejprve je třeba doplnit zásoby o čerstvé pečivo a něco k snídani, takže první zastávkou ve Velké je Hruška.

 

Velká nad Veličkou je centrem tzv. Horňácka. Kostel Sv.Maří Magdaleny s kněžištěm ze 14. stol. a pozdně barokní lodí z 18. stol. je nejvýznamnější historickou památkou obce a hradební zeď kolem kostela je památkou na vpády a Tatarů a vojsk uherských šlechticů, kteří povstali proti Habsburkům v 17. století.

Národní přírodní rezervaci Zahrady pod Hájem o výměře 162 ha tvoří komplex luk a sadů na západním svahu kopce Háj (573 m). Jednotlivé pásy květnatých luk a starých sadů oddělují pruhy keřů a lesíky. Rezervace je největší lokalitou tořiče čmelákovitého v České republice, rostou zde i další orchideje, jako vstavač vojenský, vstavač osmahlý, rudohlávek jehlancovitý, vemeník dvoulistý, okrotice bílá a pětiprstka žežulník.

 

Na většinu orchidejí už je koncem června trošku pozdě, ale dříve to prostě kvůli medardovsky deštivému počasí nešlo :-(

Lépe jsou na tom pětiprstky.

Vstavač osmahlý je s drobnějším vzrůstem docela nenápadný, ale zářivou barvu rudohlávka nelze přehlédnout.

Stoupám výš a složení rostlin se mění. Pod ovocnými stromy byly vysekány pruhy, tady už všechno přerostla tráva.

Pokračuju lesem. Tady vemeníky ještě neodkvétají, ale lilie zlatohlávek naopak ještě nerozkvétá.

Zpevněná lesní cesta mne vede přes Kadůbek, kolem malé chatky vedle tůňky a s udržovanou studánkou. Skvělé místo k pauze a doplnění vody :-)

Přes vrchol Háj pokračuji směrem k NPP Búrová, květnatou bělokarpatskou louku s rozptýlenými solitérními stromy. Důvodem ochrany na Búrové je ojedinělý výskyt kýchavice černé, ale mám smůlu - pokvete až později v červenci.

I tady kvete spousta rudohlávků a narazila jsem i na jeden krásný, ale taky ještě nekvetoucí exemlář lilie zlatohlávku.

Tak aspoň kvetoucí mečík střechovitý :-)

Sice je pořád na co koukat, ale průchod přes louky od Suchova k NPR Porážky není dneska zrovna v pohodě. Tráva je vysoká a voda ještě po včerejších deštích nestihla vsáknout a slunko se ne a ne rozhodnout jestli bude svítit nebo ne. Taky jsem měla obavy z rozvodněného potoka Kazivec, ale naštěstí zbytečně.

NPR Porážky, komplex luk se solitérními stromy v nadmořské výšce 530 až 640 m, je jedinou lokalitou všivce statného v ČR. Ten sice kvete v červnu, ale když já netuším, kde přesně a lokalita je to obrovská :-(

 

A konečně začíná na obloze převažovat modrá !!!

Blátivá a klouzavá lesní cesta od křižovatky s cedulí upozorňující na PP Sviní hnízdo pod Lesnou byla příšerná... V zablácených botách mám vlhko, kalhoty po kolena od bláta a ponožky plné zapíchaných semen trávy. Lepší by byly kotníkové kožené pohory, dobře mi tak.

Přes Lesnou mířím ke studánce Za lesem, protože o žádné jiné pitné vodě tady v okolí nevím. Ta, kterou jsem ráno nabrala u Kadůbku, je už dávno vypitá a večer potřebuju vodu na vaření.

 

A poté nezbývá než vystoupat po cestě hrdinů SNP nahoru na Velkou Javořinu, s nadmořskou výškou 970 m nejvyšší vrchol Bílých i Bielych Karpat. Stoupání není nikterak prudké, za dvě hodiny jsem tam :-)

Výhledy jsou v rámci možností parádní.

Podle předpovědi by bouřky v noci být neměly a zatím to vypadá, že předpověď vyjde, takže zůstanu na vrcholové louce. Postavím si domeček a uvařím večeři. Nechtěla bych vidět a slyšet, jak vysílač funguje jako magnet na blesky :-(

O půl deváté se krajina kolem barví zapadajícím sluncem.

„Tu bratia vždy stretať sa budú, tu vernosť prisahať si budú“, motto Jozefa Miloslava Hurbana, zaznělo v roce 1945 po osvobození na vrchu Veľká Javorina z úst 25 tisíc Slováků a Čechů. Novodobá tradice oslav se začala psát v roce 1990, když na Javořině vyrostl památník česko-moravsko-slovenské vzájemnosti. Jen letošek (26.7.2020) bude kvůli koronaviru výjimkou...

 

den druhý, z Velké Javořiny na Velký Lopeník