hřebenovka Bílých Karpat 27.6.-2.7.2020

pěšky po česko-slovenské hranici z Velké nad Veličkou do Valašských Klobouků

 

z Velké n/V na Velkou Javořinu - z Velké Javořiny na Velký Lopeník - z Lopeníku k Horské chatě Vyškovec za deště - přes Starý Hrozenkov a Žítkovou nad Vlárský průsmyk - ze Sidonie na Chmeľovou a přes Kaňúr nad Nedašovu Lhotu - přes Královec do Valašských Klobouků, cca celkem 123 km

 

den druhý, z Velké Javořiny na Velký Lopeník

 

Velká Javořina (970 m) - Jelenec (925 m) - Květná (356 m) - Nová hora (552 m) - rozhledna U křížku (604 m) - Studený vrch (646 m) - Lopeník, točna (477 m) - Zlatná cesta (742 m) - Malý Lopeník (881 m) - Velký Lopeník (911 m), cca 23 km

 

Rozednívá se brzy - poprvé vylézám ze stanu 4:45. Škoda, fotogenický východ slunce to zrovna dneska nebude.

Pro vodu bych mohla sejít k prameni Veličky, ale doufám, že nějakou seženu v Holubyho chatě.

Základní kámen chaty byl položený 8. července 1923. Pojmenovali ji z úcty k životu a dílu evangelického faráře Jozefa Ľudovíta Holubyho (1836-1923), který botanizoval v okolí Javořiny a jeho jméno nese dodnes. Místo pro ni vybrali u silného pramene vody. Na slovenské straně chata vyrostla kvůli pěkného výhledu na Pováží, ale především proto, aby byla krytá proti silným severozápadním větrům.

S plnou láhví mířím podél česko-slovenských hraničních kamenů na Jelenec. Trocha adrenalinu neuškodí :-)

 

Jelenec s nadmořskou výškou 925 m je spolu s Chmeľovou druhým nejvyšším vrcholem Bílých Karpat, ale většinou bývá považován jen za předvrchol Velké Javořiny. Věž na vrcholku patřila vojákům, ale v současnosti věž i objekty chátrají. Ale pokud vám nedělají problém výšky, můžete po kolmých žebřících vystoupat až do pátého patra. Konstrukce, byť vypadá rezavě, je zatím v dobrém stavu :-)

Téměř 50 m vysoká ocelová věž s šestiúhelníkovým půdorysem pochází z roku 1981 a sloužila do roku 1996 armádě k telekomunikačním účelům. Rozdělení Československa znamenalo i dělení areálu, kterým procházela tehdejší federální hranice, šalamounské řešení přisoudilo pozemek Česku, věž Slovenské republice a výsledkem je opuštěný a chátrající areál.

Při mé poslední návštěvě se poslední, páté patro využívalo pro moderní telekomunikační antény a meteorologické přístroje a vstup na plošinu byl znepřístupněn zamčeným poklopem. Ale to již není pravda - opět se může až nahoru, až do výšky čtyřiceti metrů !!!

Z poslední plošiny je samozřejmě úžasný výhled.

Nedá se nic dělat, všechnu tu včera nasbíranou nadmořskou výšku ztratím sestupem do Květné, části obce Strání :-( Posledně jsem to vzala rovnou po hranici, ale nebyl to dobrý nápad. Pěšina zmizela a sešup to byl příšerný. Tentokrát se samozřejmě vracím na rozcestí pod Jelencem a do Květné pokračuju po zelené nejprve krásným pralesem a poté nekonečným klesáním převážně listnatým lesem. První rezervaci na Javořině vyhlásili už v roce 1907 majitelé panství Lichtenštejnové a na jaře zde kvetou koberce sněženek a později medvědího česneku.

V Květné je obchod před sklárnou zavřený, takže není důvod se zdržovat a jde se dál - přede mnou je kopec Nová Hora (552 m).

Kudy dál? Tak jako posledně kolem Janáčkovy kyselky, sírno-železité vody a poté nahoru a furt nahoru nekonečným výstupem na Velký Lopeník? Posledně jsem si říkala, že tuhle pakárnu opakovat už nikdy nebudu a tak měním zelenou za žlutou a pokračuju po hřebeni Nové hory směrem k Doubravě.

Třešňová alej mne dovedla na křižovatku nad Březovou, kde se žlutá kříží s červeně značenou Cestou hrdinů SNP. A třešně byly skvělé :-)

 

Třináctimetrová dřevěná rozhledna U křížku (Suchá Loz) z roku 2011 byla postavena spolu s pěti dalšími rozhlednami na Uherskobrodsku podle stejných plánů. Je skvělé, že všechny jsou celoročně volně přístupné, ale problémem je jejich umístění. V tomto případě dokonalému výhledu ze zastřešené plošiny ve výšce 10 metrů brání severozápadním směrem vysoké stromy - ale stačí projít průsekem zpátky na červenou a z luk na hřebeni uvidíte téměř půlku Moravy :-( Skvělý článek o celé sadě napsal Martin Janoška.

Ale v tomto případě to zachraňuje pohled směrem na Malý a Velký Lopeník, Jelenec a Velkou Javořinu.

A tohle je pohled na půlku Moravy z druhé strany hřebínku.

Pokračuju přes Studený vrch.

A pak to začalo. Pokračovat jsem chtěla přes Lopenické sedlo na Mikulčin vrch a velký Lopeník vynechat, ale dopadlo to úplně jinak. Cedulka Lopeník, turistická chata mne nalákala představou oroseného půllitru kofoly, ale ouha - tahle chata nabízí jen ubytování a kdybych nebyla líná a vytáhla mobil s mapou, bylo by mi to jasné, že si úplně zbytečně zajdu na opačnou stranu než jsem potřebovala.

 

A tak jsem se nakonec s vyplazeným jazykem a úplně zničená doplazila až na úroveň lesa a poté již naštěstí ukrytá před sluncem došlapala naprosto neplánovaně až na vrchol Velkého Lopeníku :-(

Rozhledna na Velkém Lopeníku, třetím nejvyšším vrcholu Bílých Karpat, stojí od července 2005. 22 metrů vysoká stavba z dubových kmenů na kamenné základně stojí přímo na státní hranici a má připomínat přátelství Čechů a Slováků. Stačí zdolat 101 schodů a nabídne se pohled na obě strany státní hranice. Na severní straně Uherský Brod, na severovýchodě Vršatecká bradla, Mikulčin vrch i Machnáč, na východě Strážovské vrchy a Velký Inovec, na jihu Nové Mesto nad Váhom, na jihozápadě vrchol Velké Javořiny a věž na Jelenci a na západě Chřiby.

Konec dobrý, všechno dobré. Pod rozhlednou se kromě vstupenek prodává i občerstvení a cca 200 m pod vrcholem vyvěrá pramen, který v horkém a suchém létě nebývá zrovna vydatný, ale letos je to v pohodě.

 

Těch 100 schodů nahoru jsem zdolala několikrát :-)

To byl teda den, 23 km v plném slunci s převýšením 800 výškových metrů nahoru a 800 výškových metrů dolů.

 

den třetí, z Lopeníku k Horské chatě Vyškovec