... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

Sardinie 23.9.-2.10.2022

na kole podél liduprázdných pláží

5/ vrchol Monte Moro (422 m)

Ranní východ slunce byl kouzelný, ale během dne má nejen foukat, ale postupně i pršet. Sice bych mohla využít nabídku čistě autobusového výletu do Olbie jako náhrady za ježdění v dešti na severozápadním pobřeží, ale nakonec volím variantu vlastního celodenního programu. Vrcholek Monte Oro (422 m) se spoustou vysílačů nad letoviskem Porto Cervo mne poté, co jsem v mapě objevila cestu až nahoru, láká mnohem víc.

Isuledda

Cyklotrasa přes Cannigione je tak trochu zvláštní. V pruhu v protisměru jednosměrky se necítím ani trochu bezpečně, ale naštěstí tudy toho takhle po sezóně moc nejezdí.

Cannigione

Z hlavní silnice SP59 z Arzacheny do Porto Cervo odbočuju mezi domy na křižovatce s ulicí Strada 2 Stazzi Pinetta (Santa Teresina). Postupně nabírám výšku a dokud jsem od severozápadu krytá hřebenem, tak je to pohodička pohoda.

výjezd na Monte Moro

Asfalt vystřídala šotolina a po přejetí hřebene na druhou stranu krajině kraluje vítr. Ale šotolina je kvalitní a sklon naprosto v pohodě, motor tady nezavařím :-) Hlavně nezastavovat, aby se nevypnulo napájení :-)

výjezd na Monte Moro

A jsem nahoře. Kolo zamknu a trošku to tady prošmejdím. Škoda, ty výhledy odsud musí být za lepšího počasí parádní.

Monte Moro, od prvního vysílače s výhledem na východ

Trošku bylo třeba protáhnout se křovím, ale jsem u dalšího vysílače s výhledem více na sever

Monte Moro, ostrovy La Maddalena + Caprera

A tohle je vlastní vrcholek Monto Oro dostupný po kamenných schodech s kamennou stavbou na vrcholu.

Monte Moro

Hlavně opatrně, vítr je tak silný, že by mne dokázal shodit ze skály :-(

windy

Nádhera. Jsem vlastně na nejvyšším místě Smaragdového pobřeží a těch velkých stožárů je zde dohromady 6.

Monte Moro

Koukám na ty dešťové přeháňky a zřejmě bude záhodno se na nějakou dobu schovat - jedna z opuštěných staveb má naštěstí i střechu a žádné dveře.

Monte Moro

Cestou dolů jsem se poté raději nikde nezdržovala, protože bych se neměla v případě silnějšího deště kde skrýt. Hodinku během vydatnějšího deště jsem následně strávila čtením v přístřešku u kostelíka Santa Teresina. Ochladilo se, kraťasy a triko nahradila mikina a dlouhé nohavice. Mohlo to být mnohem horší...