Dalešická přehrada 19.8.2023

na paddleboardu

 

Druhá půlka srpna se nese ve znamení opravdového léta. Tropické teploty přes 30°C se v Česku drží už přes týden a ani v následujících dnech meteorologové neočekávají ochlazení. Ideální příležitost k výletu na paddleboardu :-) Na Prýglu jsem už letos byla dvakrát, takže pro změnu zamířím na Dalešickou přehradu. Ale vlastně to zas taková změna není, dostatečně velkých vodních ploch s vodou vhodnou ke koupání v rozumném dosahu z Brna zas tolik není. A bez skvělého koupání by to při teplotách přes 30°C nebylo ono.

 

Loni jsem si na Dalešické přehradě pádlování užila dvakrát a v říjnu zbytek obešla pěšky. Nebudu to sem kopírovat, kdo si chce přečíst více textu a zkouknout i historické fotky, tady jsou odkazy - paddleboard 1 (Wilsonka) - paddleboard 2 (Holoubek + Kozlov) - pěšky z Koněšína (Halířka).

 

Dalešická přehrada leží na řece Jihlavě a je to přečerpávací vodní nádrž, z čehož plyne taková zvláštnost - hladina během dne kolísá až o 2,5 m :-) Během dneška jsem zažila zvýšení hladiny o cca 1,5 m a tady to lze kontrolovat online.

Začínám opět ze stejného místa - u přístaviště v Třesově u Stropešínského mostu. Mám sebou velkou svačinu a láhev s pitím, v plánu mám dopádlovat až pod Halířku. Cca 7 km tam a stejným způsobem i zpátky. S koupáním a na pohodu 4 hodiny tam, 4 hodiny zpátky :-) Když jsem ráno na parkovišti paddleboard ruční pumpou nafukovala, dalo se se mnou do řeči osazenstvo zaparkovaného obytňáku. Byli ochotní, nabízeli mi i svůj kompresor na baterku (ale k tomu se nedala připojit má hadice) a poté se zvídavě ptali, jak dlouho to tak člověka baví a odhadovali to na 2-3 hodinky. Já s úsměvem odpověděla, že budu pryč až do večera :-)

Kdyby nebylo výletní lodě, člunů s motorem či borců na vodních skútrech, hladina by byla úplně klidná.

Mám za sebou 2 kilometry a před sebou zříceninu hradu Kozlov a Kozlovské skály. Když skalní ostroh, na němž byl vystavěn hrad Kozlov, obklopila voda, stal se z něj ostrovní hrad. Ale jak hladina přehrady kolísá, při nízkém stavu se z vody vynořuje úzká skalnatá šíje, která hradní ostrůvek opět spojuje s protilehlým břehem a lze k němu tedy dojít i suchou nohou. Což platí i dnes, ale jen nakouknu a pak ostroh objedu - nahoru po skalách se vydám až při zpáteční cestě.

Břehy jsou obsazené rybáři. Ti naproti skalám Na černých vírech zrovna vytáhli obrovského kapra a mají takovou radost, že i na mne mávají, abych se podívala.

A jsem pod Halířkou. Udělám pár fotografií a vyrazím zpátky.

Posledně mi plány překazila bouřka, dneska je to naprosto na pohodu.

A opět Kozlov - tentokrát tady "parkuju".

Voda nalevo, voda napravo. Ale hlavně opatrně, mokré sandály a plavky nejsou tou nejlepší výbavou pro pohyb po skalách.

Nahoře je k vidění jen pár zídek, ale za tu námahu to stálo.

Nádhera. Sice bych ještě před pár lety z paddleboardu do vody skákala rovnou po hlavě, ale můžu se vymlouvat na to, že nesmím utopit fotoaparát :-)

Poslední foto je z polí mezi Náměští a Velkou Bíteší. Je osm večer, sluníčko zapadá, ale teplota zřejmě moc neklesne ani v noci. Jak je to dlouho, co jsem ve Velké Fatře navlékala večer na sebe vše, co jsem měla sebou? Týden??