Bílé Karpaty 8.-12.5.2024

hřebenovka z Javorníku n/V do Valašských Klobouků

 

z Javorníku n/V na Vel. Javořinu - z Vel. Javořiny na Vel. Lopeník - z Vel. Lopeníku pod Vršatecká bradla - z Vršateckých bradel na Kaňúr - z Kaňúru přes Královec do Valašských Klobouků, celkem cca 104 km

 

den druhý, čtvrtek - z Velké Javořiny na Velký Lopeník

Velká Javořina (970 m) - Strání, potraviny (393 m) - bývalá rozhledna "U křížku" (604 m) - Studený vrch (646 m) - Lopenické sedlo (690 m) - Velký Lopeník (911 m), cca 23 km bez odbočky k rezervaci PR Horní louky

 

Ráno to mám i s východem slunce, ale po pár snímcích odmítl spolupracovat objektiv s elektronickým zoomem. Já jej naštěstí mohla vyměnit za jiný - vzala jsem si sebou naštěstí ještě jeden, ale ten má pevnou ohniskovou vzdálenost 12 mm. Klepu se zimou, třeba je to i jeho problém, chytám se aspoň malé naděje, že ho snad během dne znovu rozchodím. Už mi takhle odešel kdysi, na cyklotrase z Benátek do Brennerského průsmyku a bez opravy v autorizované opravně už se elektronicky zoom nerozchodil. Ale tehdy to bylo o to horší, že mi pak nezbylo než fotit mobilem, protože jiný objektiv jsem kvůli minimalizaci váhy sebou neměla. V tom mám dneska štěstí.

O dvě hodiny později, o půl osmé.

Z Javořiny scházím směrem ke Kamenné búdě, ale červenou brzy měním za neznačenou lesní cestu označenou jednoduchou šipkou "Strání".

11. července 1967 havaroval na úbočí Javořiny nad Stráním dvoumotorový stroj L-200 Morava - příčinou nehody bylo špatné počasí - mlha. Bývalý vojenský pilot Pavel Benedikt vezl z Nitry do Ostravy dva pracovníky firmy Duslo Šaľa - Jozefa Kyšku a Vladimíra Somoru. Tragédii dnes připomíná asi tři sta metrů od místa nehody památník. Na jeho vrcholu je třílistá vrtule. Třílistá patrně proto, že si nehoda vyžádala tři oběti, L-200 Morava mělo dvoulistou vrtuli.

Přes Štrbáň mne polní cesta dovedla až ke kostelu ve Strání a pak už to bylo jen kousek do potravin U Popelků, kde bylo možno doplnit zásoby.

Až sem to bylo pořád z kopce, ale teď mne čeká stoupání a navíc po silnici :-(

Kousek nad rozcestím stávala rozhledna "U křížku (Suchá Loz)". Třináctimetrová dřevěná rozhledna z roku 2011 byla postavena spolu s pěti dalšími rozhlednami na Uherskobrodsku podle stejných plánů a diskutabilní bylo jejich umístění. Skvělý článek o celé sadě napsal Martin Janoška, V tomto případě dokonalému výhledu ze zastřešené plošiny ve výšce 10 metrů bránily severozápadním směrem vysoké stromy - ale stačilo projít průsekem zpátky na červenou a z luk na hřebeni je vidět téměř půlka Moravy. I bez rozhledny :-)

Pokračuju směrem na Studený vrch a protože s časem i silami jsem na tom dobře, zkouším otestovat odbočku do PR Horní louky. Teď už to můžu i zhodnotit - nebyl to dobrý nápad. Cesty v téhle oblasti nevyužíváním zarostly a případné nové kvůli kácení vedou úplně jinak než ty, co jsou zakresleny v mapách a než by člověk potřeboval. Les připomíná spíše prales a chráněné louky jsou z valné části ohrazeny elektrickými ohradníky. Pokud neznáte přesné lokality výskytu orchidejí, zřejmě obdobně jako já nezahlédnete ani jednu a přijdete cca o hodinu času, který jste mohli strávit mnohem příjemněji :-(

Červená turistická značka je tudy označena zároveň jako Cesta hrdinů SNP a Stezka Českem. To bude zřejmě ten hlavní důvod, proč potkávám o hodně víc lidí s velkým batohem, než jsem byla do loňska zvyklá.

Přes Mechnáč, okrajovou část kopaničářské obce Lopeník mne žlutá vede do Lopenického sedla. U jedné z posledních chalup funguje občerstvení a já se musím rozhodnout, kde vlastně budu dneska spát - na Lopeníku nebo na Machnáči?? Velký Lopeník je momentálně odsud blíž, ale přidám si spoustu výškových metrů a bude to z něj do zítřejšího cíle cesty mnohem dál. Ale nahoře je bufet, pramen vody a z mého pohledu je to i ideální místo na přespání, což nakonec rozhoduje. Paráda, takže už jen něco přes 3 kilometry a 222 výškových metrů do dnešního cíle :-)

Rozhledna na Velkém Lopeníku, třetím nejvyšším vrcholu Bílých Karpat, stojí od července 2005. 22 metrů vysoká stavba z dubových kmenů na kamenné základně stojí přímo na státní hranici a má připomínat přátelství Čechů a Slováků. Stačí zaplatit 50Kč a zdolat 101 schodů a nabídne se vám pohled na obě strany státní hranice. Na severní straně Uherský Brod, na severovýchodě Mikulčin vrch i Machnáč, na východě Strážovské vrchy a Velký Inovec, na jihu Nové Mesto nad Váhom, na jihozápadě vrchol Velké Javořiny a věž na Jelenci a na západě Chřiby. A v dáli na severovýchodně nezaměnitelná silueta - Vršatecká bradla, v ideálním případě můj zítřejší cíl.

Navečer se opět prudce ochlazuje, ale tady to není naštěstí tak otevřené větru jako na Javořině pod vysílačem. Obsluha z bufetu ukončila prodej vstupenek, ale přístup nahoru naštěstí nezamyká - na můj dotaz mi potvrzuje, že nahoru se dostanu i večer a že s přenocováním v přístřešku či ve stanu tady zatím nikdy nebyl problém.

A taková to byla večer při západu slunce pár minut po osmé večer nádhera:

Bez mapky rozeznám jen souhvězdí Severní koruna vlevo nahoře, Arcturus nejjasnější hvězdu souhvězdí Pastýře a třetí nejjasnější hvězdu noční oblohy nahoře uprostřed. Ta jasná hvězda vpravo uprostřed je Spica, nejjasnější hvězda souhvězdí Panny.

 

pokračování - z Vel. Lopeníku pod Vršatecká bradla