Bílé Karpaty 8.-12.5.2024

hřebenovka z Javorníku n/V do Valašských Klobouků

 

Bílé Karpaty vytvářejí výraznou přírodní překážku mezi Povážím a Pomoravím, táhnou se od jihozápadu k severovýchodu cca 70 km. Bílé Karpaty jsou společným dílem člověka a přírody. V oblasti převládají listnaté lesy, převážně bukové, ale to nejslavnější z Bílých Karpat jsou louky. Dovolím si opět citovat slova Miroslava Nevrlého z knihy Nejkrásnější sbírka:

Volno mám do neděle, takže 4 noclehy a cca 104 km šlapání natěžko. Mám sebou spacák, stan a omezenou zásobu jídla - ve Strání a ve Starém Hrozenkově doplním zásoby v místních potravinách. Z brněnského hlavního nádraží vyrážím vlakem až v 9:28. Je 8. května, státní svátek, včerejšek celý propršel a dnes se má počasí vylepšit až během dne - není kam spěchat. S přestupem ve Veselí budu v Javorníku nad Veličkou za 2 hodiny, o půl dvanácté.

 

z Javorníku n/V na Vel. Javořinu - z Vel. Javořiny na Vel. Lopeník - z Vel. Lopeníku pod Vršatecká bradla - z Vršateckých bradel na Kaňúr - z Kaňúru přes Královec do Valašských Klobouků, celkem cca 104 km

 

Trasa se hodně překrývá z trasou prošlou na přelomu června a července v roce 2020, ale krajina bude v květnu mnohem zelenější.

 

den první, středa - z Javorníku na Velkou Javořinu

Javorník n.V žst - Javorník (312 m) - Hradisko - Nová Lhota - Šibenický vrch (708 m) - Durda (842 m) - Velká Javořina (970 m), cca 16,5 km

 

Jízda vlakem mezi Brnem a Veselím byla docela zvláštní. Tolik fotografujících šotoušů kolem trati jsem ještě neviděla. Že by tahle lokomotiva byla až taková zvláštnost??

Po modré směrem na Hradisko dneska šlapu z Javorníku poprvé, takže poprvé si mohu prohlédnout i Kopánky, vesnickou památkovou zónu tvořenou zachovalými venkovskými usedlostmi typickými pro bělokarpatský region.

Po včerejším a nočním dešti je děsně mokro a bláto budu zřejmě mít až za ušima :-( Abych se nemusela škrábat s batohem zbytečně až na vrchol Hradiska, vzala jsem to zkratkou po úbočí. Moc prošlapaná/projetá ale nebyla :-( Variantu loukami přes NPR Jazevčí jsem vzdala úplně.

Sluníčko se ukazuje zřídka a je docela chladno. Teplotní pohodu zhoršuje i vítr severních směrů, takže najít na pauzu místo v závětří, v suchu a případně na sluníčku, kdyby náhodou vykouklo, není jednoduché. Zachraňuje mne až asfaltové parkoviště skiareálu nad Novou Lhotou.

Ale jinak je to odsud celkem smutný pohled. Těch zbytečně investovaných peněz - rezivějící lyžařský vlek, sněžná děla, rolba, osvětlení, zázemí... Firma, kterou spoluvlastnil kancléř prezidenta Vratislav Mynář, tu chtěla vybudovat lyžařský areál (vše z dotací, jak jinak), ale vše nakonec zkrachovalo na nemožnosti umělého zasněžovaní - území spadá do nejpřísnější zóny ochrany přírody, vody je tady dlouhodobý nedostatek a nelegální vybudování nádrže zatrhlo vedení Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Spoustu peněz sem investovala i obec, ale od roku 2013 areál nebyl v provozu.

 

Ještě se pro nejbližší dvě hodiny naposledy pokochat výhledy z Šibenického vrchu a jde se dál - odsud vede zelená a posléze červená po česko-slovenské hranici převážně lesem a výhledy budou až nahoře na Javořině.

Zalesněný kopec Čupec/Čapec (819 m) je sice nejvyšším vrcholem Jihomoravského kraje, avšak nejvyšší bod kraje leží na úbočí nedalekého kopce Durda (842 m).

Ale než se dostanu až na Durdu, minu nejprve Dibrovův pomník. Dibrova Iľja Danilovič, podplukovník Rudé armády, velitel partyzánských oddílů na Slovensku, in memorian povýšený na generála, zde padnul 13.10.1944 při přesunu brigády na Javorinu a druhý pomník má v městě Stará Turá.

Nevěřícně koukám na hlaďoučkou asfaltku namísto staré cesty. Od Kamenné búdy až ke státní hranici bývalou silnici vyasfaltovali! Po krátké odbočce ještě nabírám vodu z Veličky a teprve poté stoupám až na vrchol Velké Javořiny. Jsou to tři dny, co jsem tu byla naposledy, nic se tady nezměnilo - jenom teplota je o pár stupňů nižší a vítr studenější. Tehdy jsem přespávala v autě, dneska ho sebou nemám, takže se na možnost ubytování zkusím poptat v Holubyho chatě.

Základní kámen Holubyho chaty byl položený 8. července 1923. Pojmenovali ji z úcty k životu a dílu evangelického faráře Jozefa Ľudovíta Holubyho (1836-1923), který botanizoval v okolí Javořiny a jeho jméno nese dodnes. Místo pro ni vybrali u silného pramene vody. Na slovenské straně chata vyrostla kvůli pěkného výhledu na Pováží, ale především proto, aby byla krytá proti silným severozápadním větrům.

Odpověď obsluhy byla nečekaná - ubytovat se nelze, ubytování je třeba zamluvit dopředu, ale můžete si postavit stan někde v závětří. Tak jsem přitakala, že teda jo, ale když jsem se pod chatou začala rozhlížet, zda-li tam mají nějaký prima rovný plácek, dostala jsem doplňující nabídku - zřejmě se slečně trošku příčilo vyhnat starou bábu pod stan :-)) Prý se doptala vedoucí a můžu přespat v pokoji, ale protože jsem sama, budu muset zaplatit za dva. 2x15€=30€ se mi zdálo docela dost, takže jsem poděkovala za ochotu a šla znovu hledat rovný flek pro stan.

Ale musím přiznat, že v noci, když jsem dooblékala vše, co jsem v batohu našla a přesto nemohla kvůli zimě pořádně spát, tak jsem svého rozhodnutí docela litovala. Bez teploměru těžko odhadovat, ale podle apky Windyty teplota k ránu klesla na 4°C a severní vítr pocitovou teplotu ještě ponížil :-(

Spacák nad ránem působil navlhle a splaskle. Přes den ho budu muset nechat důkladně vyvětrat na sluníčku. Limitní teplota je pro Viking 600 firmy Warmpeace dle výrobce -9°C a komfortní -3°C. Tak to v mém případě ani náhodou... Škoda, že jsem si nezabalila ten teplejší. A otevřená zůstává i otázka, jestli je rozdíl mezi karimatkou Therm-a-Rest NeoAir Xlite s hodnotou tepelného odporu 4,5 a YATE SCOUT 5,5, u které výrobce uvádí hodnotu tepelného odporu 1,2. Prý lze hodnoty mezi jednotlivými výrobci srovnávat, protože na měření se používá jednotná norma. Čím vyšší tepelný odpor, tím lépe karimatka izoluje tělo od chladné země. Z tohoto pohledu je karimatka YATE SCOUT 5,5 určena jen pro léto a budu to muset při balení příště zohlednit. I skládací pěnovka izoluje s hodnotou R=2 lépe.

 

pokračování - z Velké Javořiny na Velký Lopeník