Bílé Karpaty 8.-12.5.2024

hřebenovka z Javorníku n/V do Valašských Klobouků

 

z Javorníku n/V na Vel. Javořinu - z Vel. Javořiny na Vel. Lopeník - z Vel. Lopeníku pod Vršatecká bradla - z Vršateckých bradel na Kaňúr - z Kaňúru přes Královec do Valašských Klobouků, celkem cca 104 km

 

den třetí, pátek - z Velkého Lopeníku pod Vršatecká bradla

Velký Lopeník (911 m) - Mikulčin vrch (799 m) - rozc. pod Vyškovcem - Vápenice - Starý Hrozenkov, potraviny (386 m)- Žítková (595 m) - pod Lokovem (690 m) - rozc. Na Koncích - Čerešienky (758 m) - Javorník (783 m) - Vlárský průsmyk, bus (280 m), cca 36 km

 

Ráno šlapu na rozhlednu až těsně před sedmou. Dneska jsem východ slunce zaspala :-)

Cestou z Lopeníku jsem potkala dvojici, kterou tímto zdravím - reagovali nejen na pozdrav, ale následně s úsměvem přidali i větu "Čteme váš web". Moc milý začátek dne :-)

Mířím dolů po NS Okolo Hrozenka úbočím Příslopu do Vápenice. Žije zde cca 200 obyvatel, většina rozptýlených usedlostí zřejmě slouží k rekreaci. Kaple Panny Marie Bolestné je vysoko nad středem obce, menší kaplička krásně barevně zdobená je pak dole u silnice.

V obchodě ve Starém Hrozenkově jsem si dokoupila pro jistotu nějaké zásoby a zamířila tou nejkratší cestou nahoru do Žítkové.

Žítková je typická kopaničářská obec. Oproti ostatním kopanickým obcím je území Žítkové poměrně málo zalesněno. Býval to zřejmě konec světa, ale poté, co příběhy žítkovských bohyň oživila brněnská spisovatelka Kateřina Tučková, se místo stalo pro turisticky vyhledávaným. Bohyně byly léčitelky, které podle vyprávění místních viděly do minulosti i budoucnosti. Bohyně neměly v Žítkové jednoduché postavení, byly pod tlakem: někteří lidé jim záviděli majetek, který měly díky bohování, trnem v oku byly církvi i komunistům – estébáci na některé měli vést složky. Bohyně své umění předávaly dcerám, ale některé z nich už pokračovat nechtěly. A tak poslední známou žítkovskou bohyní byla Irma Gabrhelová - zemřela v roce 2001

A tak v obci najdete Ralph's Restaurant & Pub. Polévku měli dneska mrkvovou, což mne sice nezaujalo, ale to, co jsem si nakonec objednala z jídelního lístku bylo prostě boží...

Ještě mne čeká pár výškových metrů přes Žítkovský vrch pod Lokov, ale pak už je to až k rozc. Peňažná v podstatě po rovině - hřeben je tady plochý, ale naštěstí pro mne je sucho, minule to tady s neustálým obcházením mokřadů bylo mnohem horší.

Peňažná je odpočinkové místo se spoustou laviček na česko-slovenské hranici. Od roku 2000 se tady koná "Mezinárodní česko-slovenské setkání na Peňažné". Přístřešek by se dal použít i na bivak, ale zatím to zvládám v pohodě. Je 15:15, vypadá to, že to do Vlárského průsmyku na autobus v 18:37 stihnu a tím si ušetřím 4,5 km po asfaltu skrz nekonečně táhnoucí se osadu Sidonie.

Klesání z Javorníku přes Chladný vrch a Hrachové bylo nekonečné a nikterak zvlášť zajímavé s výjimkou bohatého výskytu okrotice v jednom místě podél kamenité cesty úbočím. Když teď koukám na mapu, udělala jsem chybu. Měla jsem z Javorníku zamířit dolů po modré a napojit se na neznačenou lesní asfaltku do Svatého Štěpána a na autobus počkat tam. Ušetřila bych hodinu/3 kilometry.

Vlárský průsmyk je s nadmořskou výškou pouhých 280 m nejnižším místem celého mého bělokarpatského putování. Řeka Vlára pramení ve Vizovických vrších a tímto průsmykem odtéká do Váhu - jedná se o nejvýznamnější moravskou řeku nepatřící do povodí Moravy ani Odry.

 

Červená je tudy přes Vláru značená po železničním mostě, ač je hned vedle nový most na cyklostezce. Moje hlava to vyhodnotila, že tudy zřejmě vlaky nejezdí, ale to jsem se spletla. Ještěže na mne lokálka zatroubila :-)

Hodinku čekání na autobus mi zpříjemňuje kofola na zahrádce hostince Vlára. Je to tady samý cyklista - cyklostezka BEVLAVA spojuje Bečvu, Vláru a Váh a už je skoro celá hotová. Když jsme tudy jeli na kolech k Váhu v květnu 2005, nebylo tu po něčem takovém ani stopy.

 

Sidonie, Kopanice, bus (376 m) - Brezová, kaplnka (690 m), cca 4 km

 

Autobus přijel přesně podle jízdního řádu s jedním pasažérem a ušetřil mi 4,5 km šlapání po silnici. Každý takový kilometr dobrý, mám už dneska v nohách 36 km a puchýřům se zřejmě nevyhnu.

Šipka ukazuje doprava přes Vlárku a prudce do kopce až na nádherné louky. Má to momentálně jedinou chybu - místní "polovníci" trénují s dlouhou střelnou zbraní od terénního auta na louce nalevo od značené trasy směrem do údolí Vlárky, ale tak jak jsem je zaregistrovala já, tak naštěstí zaregistrovali oni mne. Po chvíli slyším i dvakrát výstřel a neskutečně se ten zvuk rozléhá. Do setmění musím být na bezpečném místě!

U kapličky pod Bielym vrchem s pramenem vody těsně před setměním stavím stan. Dneska jsem ušla 36 + 4 km. Zřejmě denní rekord :-(

To světýlko na poslední fotografii je svíčka pod svatým obrázkem.

 

Ale ještě není všem zajímavostem konec. Zahřívám se horkým čajem opět u ohně. Z hlediska větru a nadmořské výšky jsem na tom lépe než v uplynulých dvou dnech, ale teplota nad ránem opět klesne někam k hodnotě 7°C. Fotit uzounký srpek měsíce s ohniskovou vzdáleností 12 mm není ono a mobil mi funguje v úsporném režimu kvůli úspory energie a signál je v těchto místech mizivý. Přesto pípne SMS - došlo mi upozornění ohledně polární záře. Stačilo se otočit a nevěřícně zírám.

Kosmické divadlo, které se právě odehrává na obloze, u nás nemá obdoby. Na Slunci došlo v posledních dnech k několika prudkým erupcím a v noci na sobotu Zemi zasáhla geomagnetická bouře nejvyššího pátého stupně. Škoda, že nemám k dispozici pořádný stativ, takhle dopadlo focení z ruky, clona 2,0 a ISO 6400, aspoň nějakou výhodu ten světelný širokoúhlý objektiv má :-) Protože jinak mně ten pokažený zoom celý den strašně chyběl.

 

pokračování - z Vršateckých bradel na Kaňúr