Bílý kámen V. 1.5.2026

vojenský výcvikový prostor Libavá

 

Jen jednou ročně je vojenský výcvikový prostor Libavá otevřen veřejnosti. Akce se jmenuje Bílý kámen a letos to bude už 32. ročník. Já se ho na kole zúčastnila v květnu 2016, v květnu 2017, v květnu 2022 a květnu 2024, takže pro mne osobně to bude ročník pátý a jedinečný především v tom, že tentokrát pojedeme oba dva.

Kocourovec - Daskabát - Mrsklesy, skládka - Strážná - Bílý Kámen - Strážná - Strážisko - býv. Velká Střelná - býv. Smilov - Město Libavá - Točka sever - Stará voda - Vojnovická kaplička - býv. Zigartice - býv. Keprtovice - Město Libavá - býv. Velká Střelná - býv. Nová Ves nad Odrou - Kozlov - Velký Újezd - Daskabát - Kocourovec, cca 90 km, převýšení 1200 m

 

Vojákům prostor slouží dodnes - pro návštěvníky se otevírá jen jednou ročně v rámci akce Bílý kámen.

Vojenský újezd vznikl dne 1. října 1946 na základě rozhodnutí Gottwaldovy vlády na katastrálním území 24 obcí - ve všech zdejších obcích žili téměř výhradně Němci, kteří byli v roce 1945-46 vysídleni, bylo jich cca 14 tisíc. A tak po vysídlení Němců následovalo vysídlení neněmeckých přistěhovalců a v průběhu následujících let byly opuštěné vesnice postupně zdemolovány. Z povrchu zemského zmizely kostely, kapličky, hřbitovy, kříže, mlýny vodní i větrné. S výjimkou kostela a větrného mlýna v Městě Libavá a poutního kostela ve Staré Vodě. Něco se rozebralo, něco rozkradlo, některé vsi se staly v podstatě terčem při střelbách a po některých z nich nezbyla ani jména.

 

V roce 1968 přešel prostor do společného užívání našich a sovětských vojsk a poté se zde stavěly komplexy pro potřeby vojsk obsluhujících rakety umístěné v raketových silech. Sovětští vojáci zde v lesích střežili socialismus před imperialisty. Celkem dvacet důmyslně vybudovaných a zamaskovaných raketových "sil", rozmístěných na třech místech dodnes označovaných jako "točka sever, jih a západ". Ohromné ocelové tubusy zapuštěné vodorovně do země uzavřeny obřími mnohatunovými vraty. Na Libavé byl totiž rozmístěn asi nejničivější zbraňový systém, který v historii na našem území byl. A navíc, ačkoliv o tom dodnes neexistují žádné oficiální důkazy, Sověti na Libavé zřejmě skutečně měli k dispozici i tu nejděsivější a nejničivější munici - jaderné hlavice.

 

Trasa od Daskabátu vede okrajem dvou střelnic, ale vojenské objekty se fotit nesmí, takže žádná dokumentace nebude. Až ke skládce je to příjemná rovina, ale pak se terén začíná zvedat. Převýšení cca 300 m na vzdálenost 5 kilometrů - trochu mne děsí, jak rychle ubývají procenta nabití na mém novém elektrokole s motorem Bosch.

Kleinův obrázek připomíná loupežnou tragédii pod Strážnou - smrt pana Kleina, který na koňském povozu vozil pivo z Velké Bystřice na Libavou.

V sedle pod Strážnou je k vidění torzo kříže, v jehož barokním podstavci je vytesán letopočet 1857. "OPFER DER LIEBE" neboli "Oběť lásky" - k místu se váže pověst o tom, že zde spáchal sebevraždu milenecký pár, který zde byl pohřben. Symbolický dřevěný křížek byl v roce 2021 nahrazen křížem z kvalitního modřínového dřeva a na počest tvůrce Jaromíra Machala z Jívové byl nazván Jaromírovým. Druhé torzo je z kříže, který zde stával až do okupace naší vlasti sovětskou armádou v roce 1968. Vojáci jej vyvrátili a roztahali po okolí. Některé části se našly a byly uloženy do současné polohy.

Strážná (629 m) je nevýrazný kopec na jihozápadním okraji Oderských vrchů. Na svahu Strážné se nachází Bílý kámen, bývalý malý lom a v minulosti častý výletní cíl turistů, který se natíral na bílo. Natírá se i dnes, ale přístupný je jen jedinkrát ročně v rámci cyklo-turistické akce nesoucí jeho jméno. Místo je obestřeno několika variantami pověsti o zlém čertu, chudém hospodáři a otci rodiny a jeho chytré manželce, která přetřením černého kamene na bílý, zachránila muži jeho duši před peklem.

Po dlažebních kostkách pokračujeme na Strážisko (675 m), parádní vyhlídkový bod. Ale ne dneska... Vyšší už je jen nedaleký Fidlův kopec (680 m), ale jeho vrchol není zpřístupněn.

Sice z kopce, ale po cestě dlážděné žulovými kostkami míjíme Bores, zámeček "vylepšený" socialistickou adaptací - bývala zde ubytovna pro cvičící vojska. Vojenský objekt, žádné foto...

Nad křižovatkou se kolem hřbitova Velké Střelné jezdí na Pozorovatelnu. Dnes jsou tu k vidění mimořádně i dvě vojenská bojová vozidla - tank Leopard 2A4 a vozidlo BVP-2. Z Pozorovatelny je výhled na náhorní plošinu upravenou jako tankodrom a vojenská střelnice.

Kdysi Smilovem (německy Schmeil) procházela okresní silnice z Města Libavá do Olomouce. Bývalo zde dobytkářské družstvo, olejna, větrný mlýn, dvě pily, břidlicový lom, záložna, kostel, škola a Smilov měl i vlastní železniční zastávku na trati z Olomouce do Krnova. V roce 1930 měl Smilov 129 domů a 691 obyvatel. Dnes tu není nic - jen v místě bývalého kostela stojí pomník pořízený zdejšími rodáky, jehož částí je torzo původního pomníku padlým v první světové válce.

Jahnův kříž u Smilova byl podle soupisu křížů ve farnosti z roku 1872 dle datování na spodní části podstavce postaven v roce 1869. Nápis v němčině "Errichtet zu Ehre Gottes von Josef Jahn im Jahre 1869" znamená Zřízen ke cti Boží od Josefa Jahna v roce 1869. Po vzniku vojenského prostoru se občas stal terčem - byla nutná konzervace, ale stále nese stopy po kulkách a rozstřílené tělo Krista nebylo obnoveno.

Město Libavá (německy Stadt Liebau) mělo v roce 1930 cca dva tisíce obyvatel a v roce 1948 více než tři tisíce (dnes jich zde žije 500). Nepotkal ho osud ostatních, část zástavby zůstala zachována včetně jednoho větrného mlýna a bývalého farního kostela Povýšení svatého Kříže.

Kostel stojí v areálu kasáren ohrazeném vlnitým plechem. Byl vystavěn v letech 1662-1669 a později přestavován, ale v roce 1950 byl zabaven církvi a předán do užívání armádě. Ta kostel přepažila dřevěným patrem a využívala jej jako sklad pro polní kuchyně. Opravovat se začal až v roce 2002 díky úsilí místních občanů, má novou střechu a během akce Bílý kámen bývá mimořádně otevřen.

Pokračujeme po dlážděné silnici směrem k Budišovu nad Budišovkou - naším dalším cílem je místo zvané Točka sever, jeden ze tří bývalých pohotovostních muničních skladů a palebných postavení.

3 pohotovostní muniční sklady vznikly po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a následném zabrání Vojenského výcvikového prostoru Libavá jednotkami Sovětské armády. Točka jih se nachází u Přáslavic, Točka západ nedaleko Zeleného kříže a pouze tahle točka u Staré vody je dnes mimo vojenský prostor a tedy volně přístupná.

Základna byla uvedena do činnosti v roce 1983 a příroda se s pozůstatky po Sovětech vypořádává sama. Přes hustou vegetaci je mnohdy velmi těžké jednotlivé objekty vůbec najít.

V každé Točce se nacházelo celkem 8 hangárů (nazývané také sila či rusky granity) - 6 ohromných ocelových tubusů sloužilo jako úkryt pro mobilní odpalovací rampy (dovnitř se vešla dvě vozidla - nosiče raket), sedmý byl velitelský a osmý průjezdný. Tubusy 35 m dlouhé a částečně zapuštěné vodorovně do země jsou obsypány zeminou, porostlé vegetací a uzavírají je obří mnohatunová pancéřovaná vrata s malými vrátky pro vstup obsluhy. Těch šest stojí vždy dva souměrně vedle sebe - mezi nimi bylo místo pro jeřáb pro montáž hlavic na nosiče a o kousek dále pak odpalovací plocha.

Ten osmý, střežený prefabrikovanými kulometnými pevnůstkami, sloužil jako skladiště jaderných, chemických a tříštivo-trhavých bojových hlavic

Sovětská raketová jednotka držela na našem území nepřetržitou bojovou pohotovost, místo bylo nepřístupné i československé armádě. Teoreticky tak mohlo z Libavé v jednom okamžiku vzlétnout 18 raket SS 12. Všechny byly vyřazeny z provozu v letech 1988–1989 jako součást smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu podepsané Michailem Gorbačovem a Ronaldem Reaganem v prosinci 1987.

 

Zajímá vás tato problematika? Více se dozvíte na stránce www.fortifikace.net.

Historie obce Stará Voda (Altwasser) sahá až do 13. století a jako poutní místo patří k těm s nejdelší tradicí u nás. V 17. století zde byl postaven podle plánů císařského architekta G. P. Tencally velký poutní kostel. Nese jméno svatého Jakuba Většího a svaté Anny a je jediným objektem, který zůstal zachován.

Kostel byl devastován československou a později sovětskou armádou a rekonstrukce svého zevnějšku, na kterou kromě státu přispěli také bývalí němečtí obyvatelé, se dočkal až po roce 1991. Vnitřek kostela je stále popsaný nápisy v azbuce a zůstanou tam jako memento pro příští generace.

Ke kostelu patřily dnes neexistující ambity a klášter řádu piaristů, který byl poškozen na konci 2. světové války a po vzniku vojenského prostoru ponechán osudu. Dnes jsou na místě kláštera pouze zbytky zdiva a studna na bývalém nádvoří. O kousek dál je k nalezení hřbitůvek a nově i křížová cesta.

Nad Královskou studánkou stojí barokní kaple sv. Anny postavená 1699-1703 stavitelem Petrem Techetem z Budišova.

Novinkou letošního ročníku je zpřístupněná socha Panny Marie na Oderském vrchu. Socha je z roku 1912 a je jedinou původní sakrální stavbou v újezdu, která zůstala na svém místě po roce 1946.

Obec Vojnovice (německy Kriegsdorf) ležela u silnice z Města Libavé do Rudoltovic v údolí řeky Odry. Pomník instalovaný zdejšími rodáky byl původně pomníkem padlým vojákům v první světové válce. Mohutný kamenný obelisk, vážící asi 10 tun, byl přivezen zdejšími sedláky z kopce nad kostelem. Na místo určení tento žulový kolos ve voze, upraveném pro tuto příležitost, musely táhnout čtyři páry koní. Po válce byl bohužel památník vyvrácen a dlouho ležel vedle tankové cesty. Desetitunový obelisk ze zničeného pomníku byl vztyčen jako součást pomníku, který nechali pod kostelem postavit a vysvětit rodáci v roce 1996. Pomník tak stojí na přibližně stejném místě, kde stával původní památník padlým z 1. světové války.

 

Pokračujeme údolní nivou Odry, přírodně nejzachovalejší částí vojenského újezdu.

Vojnovická kaplička je z ruin obnovená kaplička u silnice nad pravým břehem řeky Odry u zaniklé vesnice Vojnovice. V její stavbě jsou symbolicky umístěny kameny a další artefakty z okolních vesnic, zvon je vyrobený ze sovětské dělostřelecké nábojnice a kaplička se tak stala symbolem historie a úcty k místnímu kraji.

Vojnovická kaplička je jedinou společně obnovenou sakrální stavbou, která je majetkem všech tří subjektů působících ve vojenském prostoru, tj. AČR, VLS a Okrašlovacího spolku Lubavia. Na pamětní desce jsou symbolicky uvedeni jen ti, kteří zde prokazatelně zahynuli při výkonu povolání od vzniku České republiky, tj. od 1.1.1993.

Zigartice (nazývané také Mastník nebo německy Siegertsau) se nachází na obou březích Mastnického potoka na pravém břehu řeky Odry pod Zigartickým kopcem a Kozím hrbem. Horní částí vesnice procházela kolem budov rychty, školy a kostela okresní silnice spojující Město Libavou s Potštátem a Hranicemi. Dominantou obce býval kostel sv. Jana Nepomuckého, který obklopoval hřbitov. Na hřbitově u silnice nově stojí kamenný památník s křížem a pamětní deskou osazenou německými rodáky v roce 1994 s českým a německým textem.

Vojenský výcvikový prostor je v rámci akce Bílý kámen přístupný v době od 7 do 16 hodin. Je půl třetí a musíme se rozhodnout, jestli pokračovat přes Potštát nebo se vrátit přes Město Libavá. Nakonec volíme tu druhou možnost - cestou ke Kozlovu se ještě zastavíme v býv. Nové Vsi nad Odrou.

Novou Ves nad Odrou (německy Neueigen) dnes připomíná, kromě rozvalin hospodářských usedlostí a hřbitova, zejména pamětní kříž stojící nedaleko zničené kaple sv. Antonína Paduánského z roku 1712. Korpus kříže pochází z roku 1908 a byl renovován bývalými rodáky v roce 1996.

A teď už rychle pryč, je 16:00 a k Zelenému kříži u hlavní silnice z Potštátu je to ještě pár kopečků, ale naštěstí po hlaďoučkém asfaltu a elektronů máme zatím ještě dost.

 

Všem organizátorům patří velké poděkování. Mělo to jedinou chybu, rekordní návštěvnost 7115 cyklistů, turistů či koloběžkářů byla znát - lidi v zářivých cyklodresech byli všude :-)

 

Pár videí z YouTube o Libavsku:

Paměť národa - Diagnóza Libavá - autentická svědectví lidí, kteří to prožili

Stíny nad Libavou

Libavskem s Jindřichem Machalou

PRTB Kozlov, VVP Libavá (mobilní raketová technická základna Sovětské armády)

Libavá - Raketové komplexy Točka a jaderné zbraně