Lago di Garda 24.-28.9.2026

jedna z nejkrásnějších kulis pro horskou turistiku

 

úvod + Monte Colt a Arco - Monte Altissimo di Nago - Monte Bondone (tato stránka) - Lago di Ledro

 

výlet třetí, Monte Bondone

 

Rifugio Viote (1560 m) - Cima Verde (2102 m) - Dos d'Abramo (2140 m) - Monte Cornetto (2180 m) - Rifugio Viote (1560 m), cca 10 km, ⬆️ 696 m / ⬇️ 696 m

 

Autobus nás dnes vyvezl až na louky v oblasti horské skupiny Monte Bondone. Od hladiny Lago di Garda, která leží pouhých 65 m nad mořem, jsme se dostali do nadmořské výšky 1560 m. K zajímavostem tohoto místa patří i historie lyžování. V roce 1935 zde firma Graffer vybudovala zařízení zvané slittone – sáňkařský vlek, který přepravoval nahoru na svahu celou skupinu lidí. Patřil k průkopnickým zařízením tohoto druhu v evropských horách.

 

Jsme v nadmořské výšce 1560 m a vyrážíme na zhruba desetikilometrový okruh přes tři vrcholy, kterým se říká Le Tre Cime del Monte Bondone.

V ocelové kopuli nad bývalým vojenským cvičištěm se skrývá astronomická observatoř s výkonnými teleskopy pro noční pozorování hvězd, galaxií, planet i denní pozorování Slunce.

Před námi je dlouhý výstup převážně lesem na Cima Verde (2102 m).

Parádní kruhový výhled :-)

Pokračujeme k dalšímu vrcholu. Ale pozor, vrchol Dos d'Abramo (2140 m) je přístupný pouze po ferratě s obtížností B, resp. C. Kdo si netroufá, protože ferratový set samozřejmě nikdo z nás nemá, může vrchol obejít úbočím po vrstevnici.

Troufli jsme si téměř všichni - nebyl to až takový problém, náročností by se to dalo přirovnat k některým výstupům zabezpečeným řetězy v Roháčích.

Opět parádní výhledy.

Pokračujeme přes sedlo mezi vrcholem Dos d'Abramo a Monte Cornetto, kde na nás čekají ti, co vrchol vynechali.

Před námi je poslední vrchol. Značená trasa nahoru nevede, ale stačí se držet vyšlapaných pěšin.

A teď zpátky dolů, autobus nás čeká na parkovišti nedaleko chaty Rifugio Viote.

Ta nepřehlédnutelná hora s vysílačem se jmenuje Monte Palon (2098 m) a z Valico di Monte Bondone se na ni dostanete lanovkou.

 

 

Monte Brione (376 m)

 

Zpátky v Torbole jsme docela brzy. Na koupání v jezeře už to není, ale na podvečerní procházku je ideální čas. Vydala jsem se po cyklostezce směrem na Rivu del Garda a nakonec vystoupala až těsně pod vrchol Monte Brione.

Stezka začíná u přístavu San Nicolò a schody vás vedou stále výš a výš. S každým dalším úsekem se otevírají nové, úchvatné výhledy na jezero.

Až do konce první světové války patřila oblast severního Gardského jezera Rakousko-Uhersku. Její strategický význam si rakousko-uherská armáda dobře uvědomovala, a proto zde od poloviny 19. století budovala rozsáhlý systém opevnění. Monte Brione se stalo jedním z jeho důležitých bodů. Přímo na hoře vznikly čtyři pevnostní objekty: Forte San Nicolò u jezera (1860–1862), Forte Sant'Alessandro na vrcholu (1881), Forte Batteria di Mezzo na hřebeni (1900) a Forte Garda, dokončená v roce 1907.

Forte Garda je železobetonová pevnost o třech podlažích, postavená nízko při zemi, aby co nejlépe splynula s terénem. Její součástí byly obrněné dělové věže a vnitřní prostory sloužící posádce i vojenskému provozu. Fortu nemá pancéřové desky pro kulomety a namísto toho je poset malými střílnami pro pušky.

 

Pokud je pevnost otevřená, můžete si u vchodu vyzvednout plánek a projít si ji samostatně po očíslované trase s popisky. Našla jsem i oficiální video muzea.

Stmívá se strašně rychle :-( Z Forte Batteria di Mezzo jsem toho potmě moc neviděla :-( Budu sem muset vyšlapat zítra ještě jednou...

Naštěstí jsem si přibalila čelovku. Bez ní bych to musela otočit už v půli kopce.

 

pokračování - Lago di Ledro