Lago di Garda 24.-28.9.2026

jedna z nejkrásnějších kulis pro horskou turistiku

 

úvod + Monte Colt a Arco - Monte Altissimo di Nago - Monte Bondone - Lago di Ledro (tato stránka)

 

výlet čtvrtý, Lago di Ledro

 

Lago di Ledro (660 m) - Biacesa di Ledro (430 m) - Defension Mauer (469 m) - Riva del Garda (70 m) - Torbole (70 m), cca 15 km, ⬆️ 261 m / ⬇️ 848 m

 

Ráno se balíme. Čeká nás poslední výlet, začne u jezera Lago di Ledro v údolí řeky Ponale.

Hladina Ledrenského jezera leží v nadmořské výšce 655 m. Jeho hladina kolísá podle potřeb hydroelektrárny Ponale v Rivě del Garda, která využívá vodu jezera k výrobě elektřiny.

Okolí jezera bylo osídleno už v době bronzové. Pozůstatky pravěkého sídliště s kůlovými obydlími se objevily v roce 1929, kdy byla při pracích souvisejících s výstavbou hydroelektrárny v Rivě del Garda snížena hladina jezera. Archeologové zde později odkryli tisíce kůlů a další nálezy, které svědčí o životě zdejších obyvatel před několika tisíci lety.

Pokračujeme turistickou trasou nad vesnicí Molina di Ledro - silnici křížíme v Biacesa di Ledro a naštěstí opouštíme cyklostezku. Těch cyklistů je tu prostě moc... Říčka Ponale na zhruba sedmi kilometrech překonává výškový rozdíl asi 600 metrů, k vidění je i 30 metrů vysoký vodopád. Ale protože je od roku 1929 voda z Ledrenského jezera odváděna potrubím do vodní elektrárny Ponale, tak korytem řeky Ponale protéká jen symbolický průtok.

Defension Mauer je součástí obranné linie vybudované rakousko-uherskou armádou před první světovou válkou a během ní. Jejím hlavním účelem bylo zabránit postupu italské pěchoty do údolí Valle di Ledro a ochránit oblast Alto Garda.

Zeď je částečně vytesána přímo do skalního masivu a na exponovaných místech zpevněna betonem, aby byla méně nápadná a chráněná před nepřátelskou palbou. Byla osazena kulometnými hnízdy. Četné střílny a otvory ve zdi umožňovaly rakouským vojákům kontrolovat a ostřelovat protější horské svahy obsazené Italy.

Trasa odsud začíná klesat. Strmé skalní masivy se zvedají přímo z hladiny jezera. Většina tras v masivu je označená žebříčkem ferraty :-(

V polovině 19. století přišel obchodník Giacomo Cis z údolí Ledro s odvážným plánem vybudovat silnici, která by spojila Rivu del Garda s údolím Valle di Ledro. Do té doby bylo údolí kvůli nedostatku sjízdných cest poměrně izolované. Stavba silnice začala v roce 1848 a dokončena byla v roce 1851. Trasa se vine po strmých skalních stěnách masivu Monte Rocchetta, prochází tunely a nabízí mimořádné výhledy na jezero. Ve své době šlo o naprostý inženýrský zázrak s několika tunely a serpentinami. Staré snímky si můžete prohlédnout třeba zde.

Pro dopravu byla definitivně uzavřena v roce 1992 po otevření tunelu Agnese. Pár let chátrala, ale dnes opět slouží - výhradně pro pěší turisty a cyklisty. Sentiero del Ponale se právem popisuje jako jedna z nejkrásnějších a nejslavnějších panoramatických stezek v Evropě.

Jelikož se zde pohybuje obrovské množství horských kol a e-biků, je nutné dbát zvýšené opatrnosti. A protože povrch tvoří z větší části zpevněný štěrk, strašně se tady za sucha práší :-(

Riva del Garda leží na severním cípu jezera Garda, sevřená mezi strmými svahy hor a modrou hladinou jezera, které jí dodávají nezaměnitelnou atmosféru. Historické centrum s úzkými uličkami, barevnými domy a přístavem zve k procházce i posezení v některé z místních kaváren.

Ale já si vystačím s hamburgerem ze stánku :-)

Čas na pořádnou pauzu na jedné z pláží. Sice mám s sebou i plavky, ale koupel ve studené vodě mne nikterak neláká.

Ale znovu vyšplhat až na vrchol Monte Brione bych mohla :-) Tentokrát bez obav a za denního světla :-) Sraz u autobusu k odjezdu máme až v 20:00, to stihnu i se superrychlou sprchou v kempu.

 

 

Monte Brione (376 m)

 

Po schodoch, po schodoch...

Času mám dost, můžu dojít až na konec, k pevnosti Forte Sant'Alessandro. Ale tohle pokračování nedoporučuju. Až tak malý kousek to není a k vidění tam není skoro vůbec nic.

Pevnost byla vybudována v letech 1880–1881 na hřebeni Monte Brione, přibližně 280 metrů nad mořem. Na počátku 20. století byla částečně modernizována a v její blízkosti vznikla také podzemní prachárna a radiotelegrafická stanice. Měla mimo jiné kontrolovat rovinu u Arca. Dnes se z pevnosti dochovaly jen zbytky opevnění. Ty byly částečně zabezpečeny a zbaveny náletové vegetace, ale ta už zase roste jako divá. Pro fotografii směrem na Arco je třeba zvednout ruce nad hlavu :-(

Podrobností o rakousko-uherském uzávěru Gardy je na internetu spousta - mne zaujal článek Ondřeje Filipa.

 

Počkám si, než slunce zapadne za masivem Monte Rocchetta. Jeho zalesněné svahy se zvedají vysoko nad západním břehem jezera a ukrývají staré vojenské cesty i pozůstatky rakousko-uherského opevnění z první světové války. Na úpatí masivu stojí benátská pevnost Bastione, vysoko ve svahu pak kaplička Santa Barbara, spojená s historií vodního přivaděče pro elektrárnu Ponale.

Byl to téměř dokonalý prodloužený víkend :-) Teď už jen přežít noční přejezd zpátky...