Tatry 25.9.-4.10.2015

tatranské pastorále

 

Den třetí - k chatě Murowaniec

Je pondělí 28. září, pro našince státní svátek, ale pro Poláky i Slováky normální pracovní den. První ranní autobus do Lysé Polany odjíždí ze Starého Smokovce v 6:00, ale nakonec volím pohodlnější variantu - v 9:00 odjíždí autobus, který mne sveze až do polského Zakopaného.

 

S Hrebienku dolů do Starého Smokovce to vychází na necelou půlhodinu a potřebuji rezervu na nákup něčeho k jídlu a odložení všeho "zbytečného" pro následující dny do auta, abych měla batoh pro přechody na těžko co nejlehčí. Auto totiž zůstane tady, ve Starém Smokovci, protože tahle varianta se mi jeví jako nejbezpečnější způsob jak jej nechat někde týden odstavené.

Autobus přijíždí z Popradu přesně a téměř prázdný. Za 5€ se pohodlně dopravím přes Poronin na "dworzec autobusowy" v Zakopaném a ačkoli jsem si původně říkala, že to vezmu do Kuźnice pěšky a prohlédnu si město, volím raději rozhrkanou dodávku s cedulkou Kuźnice, kterých stojí přímo u nádraží nespočet, obdobně jako u nás stávají taxíky.

 

Ve srovnání se slovenskou stranou Tater je tu neuvěřitelně rušno - množství lidí, dřevěných domů ve stylu goralské architektury a všudypřítomných penzionů, obchodů, obchůdků i stánků s občerstvením a zároveň děsný provoz. Až se do Zakopaného zase někdy podívám, naplánuji si to včetně výjezdu na horu Gubalowku (1123 m), kam mne doveze pozemní lanovka a odkud je pěkný výhled na město i Tatry.

 

Řidič vybíral peníze až při výstupu a jízda z autobusového nádraží k dolní stanici kabinkové lanovky v Kuźnici stála 2 zł (kurz vychází 1 zł = 6,50 Kč). Dalších 5 zł bylo třeba zaplatit za vstup do národního parku a mám poslední možnost se rozhodnout, zda-li nahoru vyrazím po modré nebo po žluté. Kterápak je asi hezčí? Zřejmě modrá, vede po hřebínku mezi vrcholem Wysokie (1287 m) a Kopa Królowa Wlk. (1531 m), zatímco žlutá vede dolinou Jaworzynky.

 

Turistický chodník je vzorně upravený a těžko si představit, kolik práce je za poskládanými kameny schováno.

Konečně jsem venku z lesa a mám za sebou to nejhorší stoupání. Hřeben zvaný Skupniów Upłaz se zdvihá do výšky 1300 až 1470 m a na jaře je zásluhou vápence určitě bohatý na tatranskou flóru. A taky mám konečně možnost pokochat se výhledy směrem do na Doliny Olczyską resp. výrazný Wielki Kopieniec na jedné straně a Giewont na straně druhé.

Je to místo velmi navštěvované a hodně trpí erozí.

Przełęcz między Kopami (1499 m), široké travnaté sedlo, spojuje turisticky nepřístupné vrcholy Wielką Kopą Królową i Małą Kopą Królową a k modré se zde napojuje žlutá značka. Je sice krásná viditelnost, ale severní vítr je ledový a slunce se mezi mraky prodere jen občas :-(

Za sedlem turistický chodník klesá a výhledy se otevírají směrem k Tatrám. Přede mnou se předvádí Orlí Perč.

K schronisku Murowaniec už je to jen kousek. Kapacita chaty je obrovská, je zde k dispozici 116 lůžek a já zde mám zarezervováno pro dvě noci lůžko v šestilůžkovém pokoji v ceně 2x (50 zł + 2 zł pobytové taxy) + jednorázová platba 5 zł za povlečení. 40 zł jsem zaplatila přes paypal účet předem a zbytek platím za pomoci platební karty. Dokonce si mohu vybrat postel, protože se na pokoji ubytovávám jako první.

Odkládám, co nebudu potřebovat a vyrážím k plesu zvanému Czarny Staw Gąsienicowy. Za svůj název vděčí nejen své stinné poloze pod svahy vrcholu Kościelec, ale také vodu barvícím sinicím Pleurocapsa polonica. Voda je průhledná do hloubky 12 m a v říjnu obvykle zamrzá a roztává až v květnu. Rozloha jezera v závěru doliny je docela úctyhodná, činí 17,9 ha při délce 665 m a šířce 425 m. A úctyhodná je i hloubka - dosahuje 53,1 m. A nadmořská výška? Jsem ve výšce 1622 m.

Věnec vrcholků spojuje Orla Perć, překládána do češtiny buď jako Orlí Perč nebo Orlí stezka, která je jedním z nejnáročnějších a nejodvážnějších přechodů ve Vysokých Tatrách. Vede po hřebeni od sedla Zawrat (2158 m) k sedlu Krzyźne (2112 m), ale často nevede přímo po hřebeni, ale hřeben obchází z jedné či druhé strany. Trasa je dlouhá 4,5 km a trvá od sedla do sedla 8 hodin, takže tím největším nepřítelem je čas, protože k těmto osmi hodinám je nutno připočíst čas nástupu a následného sestupu. Není to trasa pro začátečníky a vyžaduje si dobrou kondici. Je sice zajištěna umělými pomůckami (řetězy, kramle, žebříky), ale není to via ferrata (tj. zajištěná cesta) v klasickém slova smyslu a řetězy slouží k postupu, ne k jištění.

Chtěla jsem si zopakovat výšlap ze září 2011, ale zřejmě nemám šanci. Severní strany jsou "vylepšeny" sněhem a ledem a severní vítr je krutý... A stezka vede převážně po severních svazích... To by se musel stát zázrak...

Stoupám do sedla Karb mezi Malý Kościelec a Kościelec, štít vysoký 2155 m.

Počasí se zhoršuje a je docela pozdě, nahoru na Kościelec dneska rozhodně nepolezu :-(

Jde se dolů :-(

A ještě jeden pohled dozadu:

Je čas vrátit se do chaty, do tepla. Líbilo se mi zde v roce 2011 a je to ještě lepší, protože přibylo pár naprosto dokonalých vychytávek. V jídelně je k dispozici malinký kuchyňský koutek, kde stojí přístroj pro přípravu vařící vody do vlastních nádob, takže čaje si můžete "uvařit" kolik chcete. Hned vedle je několikero prodlužovaček, aby si i mobily přišly na své :-) Ale nejvíce příjemné je to, že tady nenajdete žádné cedule ve style konzumace vlastního jídla zakázána. Když jste si to sem na zádech donesli, můžete si to samozřejmě i sníst :-) A jsou zde i sprchy s horkou vodou zvlášť pro muže a pro ženy :-)

 

pokračování - den čtvrtý

 

 

rozcestník:

Úvod

Den první - z Hrebienku na Skalnaté pleso a zpět

Den druhý - z Hrebienku Velkou Studenou dolinou do sedla Prielom (2288 m) a zpět

Den třetí (tato stránka) - autobusem do Zakopaného a z Kuznice přes Przelez miedzy Kopami k chatě Murowaniec

Den čtvrtý - přes Kasprův vrch hřebenem Červených vrchů na Kopu Kondracku (2005 m) a zpět

Den pátý - přechod z polské části Tater zpět na Slovensko přes sedlo Závory (1877 m)

Den šestý - Štrbské pleso a poté okruhem Mlynickou a Furkotskou dolinou.

Den sedmý - od Popradského plesa po Tatranské magistrále přes Ostrvu na Hrebienok

Den osmý - Malou Studenou dolinou přes Téryho chatu do sedla Sedielko a Javorovou dolinou do Tatranské Javoriny

Den devátý - pokus o výstup na Slavkovský štít