Tatry 25.9.-4.10.2015

tatranské pastorále

 

Den pátý - přes sedlo Závory

 

Tahle noc byla trošku horší, tentokráte jsme v pokoji pro šest spali v počtu dvojice a trojice Poláků + já a naneštěstí jeden z nich docela dost chrápal. Není nad stan, který má člověk jen pro sebe... Ale zas byli komunikativnější - od postarší dvojice jsem se dozvěděla, že jejich cílem je schronisko Przy Morskim Oku přes Szpiglasové sedlo a byli plni obav. A plná obav jsem usínala i já :-(

 

Ráno nevěřím vlastním očím (a nejsem sama), za okny schroniska Murowaniec sněží a mne čeká "natěžko" přechod z polské části Tater zpět na Slovensko. Mám před sebou tři sedla - Laliové (1952 m), Závory (1877 m) a nejvyšší - Vyšné Kôprovské sedlo (2180 m) a musím dojít až k Popradskému plesu a stejnojmennému hotelu, kde mám zamluvené ubytování.

Ale mám připraveny i nouzové varianty - můžu to otočit a předposlední autobus z Lysé Polany odjíždí v 16:55 a ten úplně poslední 20:15. Když nezvládnu tím posledním v rozumnou hodinu dorazit do hotelu Popradské pleso, můžu nouzově prostě přespat v autě zaparkovaném ve Starém Smokovci :-(

 

V rezervě je i druhá nouzová varianta - úniková cesta Tichou nebo Kôprovou dolinou a poté autostop, protože přes Podbanské žádné autobusy nejezdí :-(

Ale naštěstí se žádný z krizových scénářů nekonal. Ač ráno začalo sněhem, odpoledne na jižní straně Tater již vládlo babí léto.

 

A tak jsem si mohla přidat ještě čtvrté sedlo - jmenuje se Hladké (resp. polsky Gladka prz.) a s nadmořskou výškou 1993 m mezi Valentkovou (2156 m) a Hladkým štítem (2066 m) patří mezi nejnižší sedla v hlavním hřebeni Vysokých Tater a kdysi to byl nejsnazší přechod mezi Tichou dolinou a Dolinou Pieciu Stawów Polskich. Jenže značený chodník dnes vede pouze ze slovenské strany - ze sedla Závory se nahoru dostanete za 20 minut. Prý byl tento stále zřetelný a určitě i přes zákaz využívaný chodník vybudován v roce 1889 a mimo jiné po něm kráčela se svými dcerami dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny (za fyziku a chemii) Marie Curie-Sklodowska.

 

Společnost mi dělají kamzíci :-) a na první pohled je z fotografií zřejmé, která strana je severní (do Doliny Pieciu Stawów Polskich a která jižní (na sedlo Závory).

Vracím se zpátky do sedla Závory (1877 m), které odděluje Liptovské kopy od hlavního vysokotatranského hřebene. Čeká mne Kobylia dolinka, dlouhý sestup až k ústí Hlinské doliny.

Hlinská dolina, severovýchodní větev Kôprové doliny, je dlouhá asi tři kilometry. Ale nejdůležitější je to, že počasí se prudce zlepšuje a občas se objevuje i sluníčko :-)

Tahle místa zřejmě nepatří ani v létě k nejnavštěvovanějším, ale to vůbec nevadí. Ba přímo naopak. Je to neuvěřitelné, poté, co jsem opustila útulné teplo schroniska Murowaniec jsem nejen že nepotkala, ale ani zdáli nezahlédla jediného človíčka :-) Zato kamzíků zde žije zřejmě bezpočet :-) Na tento nedotčený konec světa mi tip zaslal Luboš a tímto mu ještě jednou moc děkuji. Temnosmrečianská plesa jsem sice musela vynechat, ale i tak to byla nádhera.

Největší obavy jsem měla z Vyšného Kôprovského sedla, ale je 16:00 a já jsem nahoře v nadmořské výšce 2180 m. Docela jsem si oddechla, odtud už to do setmění k Popradskému plesu v pohodě stihnu.

Strmými serpentinami klesám k Velkému Hincovu plesu (1945 m), největšímu a nejhlubšímu plesu slovenské části Vysokých Tater s plochou 20 ha a maximální hloubkou 53 m. Dominantou této části doliny jsou tři Mengusovské štíty, z nichž největší, Velký Mengusovský štít, dosahuje nadmořské výšky 2438 m a dále Čubrina (2370 m) a Kôprovský štít (2363 m). Ale vidět z nich dneska moc není :-( Pokud chcete vidět, jak to tady vypadá za opravdového babího léta, můžete se podívat na fotografie z října 2012.

Mengusovská dolina patří mezi největší doliny na jižní straně Vysokých Tater - společně s Hincovou dolinou měří cca 10 km. Je pramennou částí říčky Poprad - jeho hlavní zdrojnicí je Hincov potok vytékající z Velkého Hincova plesa a Ľadový potok pramenící v Zlomiskové dolině a protékající Popradským plesem. A tohle je pohled směrem k sedlu Váha k Chatě pod Rysy:

Právě na rozcestí Nad Žabím potokem slyším dneska poprvé lidské hlasy :-)

 

A konečně Popradské pleso.

Vyšlo to naprosto úžasně a jsem ráda, že to mám za sebou. Přece jen to z hlediska bezpečnosti nebyl ten úplně nejlepší nápad :-(

V horském hotelu Popradské pleso (kdysi chata kpt. Morávku), v nadmořské výšce 1494 m, si můžete vybrat mezi ubytováním v hotelových pokojích či apartmánech, pokud vyžadujete komfort se vším všudy nebo v turistických pokojích, pokud vám nevadí spát spolu s ostatními turisty. Volím něco mezi a platím 2x 20€/lůžko/noc v třílůžkovém pokoji a v ceně jsou zahrnuty i raňajky. Poté už jen zvládám nahlásit se domů, že jsem v pohodě, sníst půl talíře halušek (porce byla neuvěřitelně obrovská), provést základní hygienu v parádně rekonstruované koupelně, objevit, že je na patře k dispozici kuchyňka s varnými konvicemi, přes wifi zkontrolovat předpověď počasí a zjistit, že na pokoji budeme spát tuto noc jenom dva :-) přičemž ten druhý je zřejmě ještě utahanější než já, protože těsně po deváté už bylo zhasnuto :-)

 

pokračování - den šestý

 

 

rozcestník:

Úvod

Den první - z Hrebienku na Skalnaté pleso a zpět

Den druhý - z Hrebienku Velkou Studenou dolinou do sedla Prielom (2288 m) a zpět

Den třetí - autobusem do Zakopaného a z Kuznice přes Przelez miedzy Kopami k chatě Murowaniec

Den čtvrtý - přes Kasprův vrch hřebenem Červených vrchů na Kopu Kondracku (2005 m) a zpět

Den pátý (tato stránka) - přechod z polské části Tater zpět na Slovensko přes sedlo Závory (1877 m)

Den šestý - Štrbské pleso a poté okruhem Mlynickou a Furkotskou dolinou.

Den sedmý - od Popradského plesa po Tatranské magistrále přes Ostrvu na Hrebienok

Den osmý - Malou Studenou dolinou přes Téryho chatu do sedla Sedielko a Javorovou dolinou do Tatranské Javoriny

Den devátý - pokus o výstup na Slavkovský štít