hory severozápadního Slovenska 5.-16.8.2020

s rúškom a "obytňákem"v době koronavirové

 

Súlovské skály - Živčáková a Zarúbaná Kýčera (Kysuce) - Vrátna dolina (Malá Fatra) - Demänovská dolina (Nízké Tatry) - Bábky a Sivý vrch (Západní Tatry) - termální jezírko Kalameny a Liptovský hrad (Chočské vrchy)

 

část třetí
Vrátna dolina (Krivánská Malá Fatra)

 

Malou Fatru rozděluje řeka Váh na dvě části. Na jih od váhu leží mnohem méně navštěvovaná Lúčanská část a na sever se rozprostírá Krivánská část, jedna z nejvýznamnějších turistických oblastí Slovenska. Nacházejí se zde nejvyšší vrcholy Veľký Kriváň (1708) a Malý Kriváň (1671 m), ale nejznámějším a zřejmě nejkrásnějším vrcholem je Veľký Rozsutec (1610 m). A kdo by neznal Janošíkove diery, soustavu kaňonů, vodopádů, lávek, řetězů a žebříků podobné roklinám Slovenského ráje.

 

Terchová

 

S autem jsem se ubytovala v kempu Belá - Nižné Kamence za cenu 3,70€ osoba + 3,00€ osobní auto + 0,50€ poplatek (a za sprchu se připlácí 0,50€). Je obrovský, se spoustou krásných míst, ale má jednu velikou chybu - leží hned vedle hlavní silnice a hluk projíždějících aut není tou správnou dovolenkovou kulisou. Nevadí, jednu noc to přežiju, zítra i pozítří budu spát nahoře na malofatranském hřebeni.

Takové pěkné místo jsem si našla - dva stromy ve vzdálenosti tak akorát, abych si mohla natáhnout i přístřešek. Jenže co s načatým pozdním odpolednem? Do Terchové přece nepůjdu pěšky a bus tady nezastavuje... První velké mínus "obytňáku"... Nakonec jsem na místě nechala nataženou samotnou plachtu :-)

 

Nejdůležitější je nákup potravin v místním Lídlu a pak se mohu toulat.

 

Jánošíkovo rodiště, Terchová, má od října 2015 novou dominantu - na vrchu Oblaz stojí v nadmořské výšce 609 metrů ocelová 30 metrová rozhledna s názvem Terchovské srdce. Prý v místech, kde stávala šibenice, na které Jánošíka pověsili za žebro v legendárním filmu natočeném v roce 1935 v hlavní roli s Paľom Bielikom.

K výhledům jsou určeny tři terasy, ta nejvyšší ve výšce 24 m. Nejlépe je vidět samotná Terchová, které dominuje kostel a hřbitov. Z kopců kolem je nejvýraznější Malý a Velký Rozsutec, Boboty, Tiesňavy, Obšívanka a Sokolie. Hlavní hřeben je za nimi ukrytý, přes úzký vstup do Vrátné doliny zahlédnete jen Poludňový grúň a část Stěn.

Přítomnost turistů má své výhody, večeře je bez práce :-)

V kostele sv. Cyrila a Metoděje je k vidění pohyblivý betlém (slovensky betlém = betlehem) ozvučený typickou terchovskou muzikou.

 

Hřebenovka

 

Ráno mne probouzí budík. Musím se zabalit a poté přejet do Terchové. Auto mám v plánu po tři dny a dvě noci ponechat zaparkované na nějakém neplaceném místě v centru Terchové a na výchozí místo k hotelu Diery popojet autobusem o půl sedmé. A všechno šlo naštěstí velice rychle. Dokonce tak rychle, že jsem těch 2,5 km zvládla za půlhodinku pěšky, namísto abych tu půlhodinku čekala na zastávce a zarouškovávala se.

 

Kolik ušetřeno? Kdybych parkovala u hotelu Diery, tak 2x13+5 €

Batoh je lehoučký - mám sebou stan, spacák a karimatku, ale jinak toho moc nepotřebuju, protože počasí bude po tři dny přímo ukázkové. Neberu ani vařič - něco k jídlu si koupím na Chatě pod Chlebom či v bufetu na horní stanici lanovky ve Snilovském sedle.

 

Biely potok, hotel Diery (561 m) - Podžiar (714 m) - sedlo Medzirozsutce (1200 m) - Veľký Rozsutec (1609 m) - sedlo Medziholie (1185 m) - úbočím Stohu - Poludňový grúň (1460 m) - Steny, severný vrchol (1535 m) - Steny, Južný vrchol (1572 m) - sedlo za Hromovým (1600 m) - Chata pod Chlebom (1423 m)

 

Proti proudu Hlbokého potoka vyrážím po modré směrem Dolné diery, do světa vodopádů a železných lávek a žebříků - čekají mne "tiesňavy".

Horné Diery vytváří roklina mezi Velkým a Malým Rozsutcem.

V sedle Medzirozsutce nabírám z pramene vodu a suším propocené tričko. Malý Rozsutec tentokrát vynechávám a pokračuju rovnou na Velký.

Návštěvnost je vysoká a u kříže se stojí fronta :-)

A tam se dostanu za pár hodin :-)

Ale nejprve musím dolů do sedla Medziholie, což je ta nejméně příjemná část celé trasy, protože sestup je příliš strmý a každé špatné šlápnutí se může šeredně nevyplatit.

V sedle se mi podařilo dobrat vodu, ale jeden pramen byl vyschlý úplně a z druhého voda jen kapala, takže doplnit láhev docela dlouho trvalo.

Přede mnou je Chleb a dvě možnosti. Buď můžu jít po jeho úbočí a nic nevidět nebo strmě vystoupat převýšení opět více než 400 m, protože nadmořská výška Stohu je o pouhý metr menší než výška Velkého Rozsutce.

 

Zvolila jsem si snazší cestu úbočím, ale žádnou pohodlnou procházku po vrstevnici nečekejte. I tady na vás čeká stoupání a výšku nakonec ztratíte sestupem kolmo na vrstevnice.

A zase nahoru... Přede mnou je Poludňový Grúň a za mnou krásné výhledy na Velký Rozsutec a Stoh.

A pořád nahoru... Za Poludňovým Grúněm následují Steny.

V Chatě pod Chlebom je plno. Stany či jen karimatky jsou nejen na vyhrazeném plácku, ale všude, kde je kousek rovného místa. A vlastně je to fajn, vůbec nemám chuť poslouchat celou noc případné chrápání.

Noc byla teplá, ráno nádherné a snídaně vynikající :-)

Na noc se sem znovu vrátím. Nebudu si to komplikovat s přechodem přes Chatu pod Suchým.

 

Chata pod Chlebom (1423 m) - Hromové (1636 m) - Chleb (1646 m) - Pekelník (1609 m) - Malý Kriváň (1671 m) - Velký Kriváň (1709 m) - Chata pod Chlebom (1423 m)

Mým cílem je Malý Kriváň (1671 m), druhý nejvyšší vrchol pohoří. A nemusím spěchat, mám dneska spoustu času :-)

Je čas se vrátit. Dopoledne jsem Velký Kriváň vynechala, ale teď, v pozdním odpoledni už tam bude liduprázdno.

V Chatě pod Chlebom si pochutnávám na večeři a pak stavím stan.

Nad hlavou mám tisíce hvězd, ale daleko na jihu oblohu opakovaně rozsvěcuje hodně vzdálená bouřka, protože slyšet není vůbec nic.

Po snídani opět šlapu do sedla pod Hromovým - přes Poludňový Grúň a Chatu na Grúni sejdu dolů do Štefanové.

 

Chata pod Chlebom (1423 m) - Poludňový Grúň (1460 m) - Chata na Grúni (970 m) - Štefanová (630 m), cca 7 km

Třešničkou na dortu byl návrat do Terchové - namísto hodinového čekání na autobus jsem se svezla za 4€ koloběžkou :-)

A další zastávkou bude koupačka :-)

Kraľovanské jazero

 

Kraľovanské nebo také Šútovské jezero je zatopený lom u obce Rieka nedaleko Šútova. Podle toho, jak se o něm píše, čekáte opravdu něco extra, ale na místě samém prostě jen zíráte. Prý lom s průzračnou vodou tyrkysové barvy pod terasovitými svahy připomínají scenérie z westernů...

 

Ale začnu příjezdem. Velikánské parkoviště s výběrčím je téměř prázdné (kolik se vybírá jsem nezjišťovala), ale podél silnice stojí auto vedle auta.

Fajn, jedno místo se zrovna uvolnilo, ušetřím :-) Sice se blíží bouřka, ale rychlou koupačku doufám stihnu. Ale obrovská cedule tvrdí něco úplně jiného. Zákaz koupání, stanování, kladení ohňů??? Tak proč se tu koupe, stanuje a viděla jsem i oheň??? A o kousek dál na sloupu cedule o zákazu vstupu kvůli nebezpečí sesuvu půda a cedule o nevhodnosti vody na koupání ze zdravotních důvodů.

Tohle zřejmě bude hlavní "pláž".

Vzala jsem to směrem doprava, abych si našla místečko více v klidu, ale terasy jsou příkré a přístup k vodě je v cuklích hodně adrenalinový. Klouže to a chytit se není čeho... A těch odpadků... Obešla jsem to až k té zalesněné protější straně, ale tohle fakt nedoporučuju. Jasně, na záchod člověk prostě musí, ale takhle fakt ne!

 

Takže tak, při focení jsem se samozřejmě bordelu vyhýbala :-)

Zaplavala jsem si skvěle, jen byl potom trošku problém vrátit se na hlavní silnici - odbočit vlevo na hlavní, když se po ní v obou pruzích řítí souvislá řada aut a tiráků chvíli trvá :-(

 

V souvislé koloně pokračuju podél Váhu k Ružomberoku. Křižovatka se semaforem vytváří kolonu několik kilometrů dlouhou. Z dálničního obchvatu se zřejmě ještě dlouho řidiči nedočkají. Původní údolní variantu kvůli sesuvům nahradila varianta s tunelem Korbeľka (5,9 km) a Havran (2,9 km). Navazující úsek Hubová - Ivachnová s tunelem Čebrať (3,7 km) jako vlastní obchvat Ružomberoku měl být už pár let hotový.

 

pokračování - Demänovská dolina (Nízké Tatry)