hory severozápadního Slovenska 5.-16.8.2020

s rúškom a "obytňákem"v době koronavirové

 

Súlovské skály - Živčáková a Zarúbaná Kýčera (Kysuce) - Vrátna dolina (Malá Fatra) - Demänovská dolina (Nízké Tatry) - Bábky a Sivý vrch (Západní Tatry) - termální jezírko Kalameny a Liptovský hrad (Chočské vrchy)

 

část čtvrtá
Demänovská dolina (Nízké Tatry)

 

Z Terchové přejíždím přes Žilinu do Demänovské doliny. S odbočkou přes Kraľovanské jezero to vychází na 85 km, ale skutečný čas vůči výpočtu z navigace narůstá popojížděním v nekonečné dvoukilometrové koloně před křižovatkou řízenou semaforem v Žilině u Tesca. Spolu s pocitem, že zvuk motoru naší Fabie je v poslední době tak trochu divný, nic moc pocit, že by mne auto mohlo v takové situaci nechat na holičkách :-(

 

Přeháňka mne naštěstí zastihla v autě, ale mraků bylo nad Liptovskou Marou stále ještě dost.

K noclehu jsem si vybrala kemp Bystrina v Demänovské dolině a rovnou prozradím, že jsem byla moc spokojená. V ceně 3,50€ dospělý + 2,80€ auto + 1,00 místní poplatek je k dispozici obrovský areál se spoustou krásných míst, kuchyňka a sprchy s teplou vodou bez nutnosti vhazovat žetony. A když si správně vyberete, můžete si užít i noční tmu, protože elektrické lampy svítí v noci jen v přední části.

 

Na úterý mám naplánovaný odpočinkový den. Je třeba vyprat, doplnit zásoby a při té příležitosti zkusím sehnat něco jako teleskopickou tyč. Tarp plachta je skvělá, ale pěkných míst k zaparkování a v dosahu dvou stromů zas tak moc není :-( Něco dobrého si uvařím a pak si budu číst...

 

Demänovská hora (1304 m)

 

V pozdním odpoledni vyrážím přímo z kempu po žluté značce na Demänovskou horu. Moc příjemná procházka nádherným lesem.

 

Chopok, Poľana, Bôr, Siná

 

Ráno mne pro jistotu budí budík - je třeba se nasnídat, zabalit nějakou svačinu a vyrazit na autobusovou zastávku - autobus mne odveze do Demänovské Doliny (s velkým D) pod lanovku. A nezapomenout na roušku, v autobuse je povinná.

Jízdenku jsem si koupila online, ale co mi to bylo platné, když stejně bylo třeba vystát frontu kvůli karty Gopass :-( Hmm, ušetřila jsem 2€, jízdenka mne stála jen 17€ :-( Předpověď počasí pro dnešek je skvělá, čeká nás nádherný slunný den bez bouřek, takže se nelze divit, že je takový zájem o výjezd nahoru.

Po půl hodince jsem se dočkala, ale jaké je mé zklamání. Čtyřsedačka se pohybuje rychlostí chůze, snadno to porovnáte s těmi, co nahoru šlapou po svých :-( To nemyslí vážně, délka 820 m a převýšení 100 m.

Ve stanici Jasná se přesedá na pozemní lanovku :-( Mají to nějak špatně spočítané, délka fronty odpovídala hodině čekání - čtyřsedačka má kapacitu 1800 osob za hodinu, tahle jen 324 osob za hodinu. Když vyrazíte po svých, zvládnete převýšení 124 m z přehledem za půlhodinku.

Následuje třetí část, tentokrát kabinková lanovka s délkou 2130 m a s převýšením 655 m. Tady je to bez fronty, kapacita téhle je 2480 osob za hodinu. Ale netuším, proč se jí říká Funitel.

Nebyl to zrovna zážitek podle mého gusta, i cena je vysoká, ale budiž, jsem nahoře a pěšky by mi výstup trval déle.

Vrchol Chopku osypaný lidmi vynechávám a rovnou zamířím směrem Dereše.

A konečně Poľana a opomíjený boční hřeben. Liduprázdný travnatoskalnatý hřebínek s nádhernými výhledy na obě strany. Pokud mohu z vlastní zkušenosti hodnotit - jedna z nejkrásnějších partií Nízkých Tater.

Je čas na svačinu. Musím propočítat jestli to stihnu i s výstupem na vrchol Siná, protože čas ubíhá rychle a dolů je to ještě pořádný kus cesty..

Žlutá klesá do pásma kosodřeviny a poté pokračuje lesem do sedla Sinej. Nahoru a zpět dolů budu potřebovat přinejmenším hodinu a půl, ale to bych měla zvládnout.

Z dálky působí terén naprosto neprůchodně, ale zblízka je pěšina vyčištěná a docela pohodlná. Ale sklon je to pořádný :-)

Siná nabízí s nadmořskou výškou 1560 m dokonalý kruhový rozhled - na Liptovskou Maru, hlavní hřeben Nízkých Tater, Vysoké Tatry, Západní Tatry a Chočské vrchy. Západní úbočí strmě spadají do doliny Mošnica, východní pak do Demänovské doliny.

Seděla bych a kochala se ještě dlouho, ale i podvečerní slunce už mi taky dává najevo, že musím pokračovat. Chtěla bych stihnout poslední autobus, abych nemusela šlapat po asfaltu.

Sestup dolů je nekonečný. Pěšina přes kůrovcové paseky celkem zarůstá a poté strmě klesá. A pěšina podél Radovského potoka na mnoha místech zmizela - občas se šlape přímo korytem potoka a aby to nebylo tak fádní, občas je třeba přelézat či oblézat spadené kmeny :-(

 

pokračování - Bábky a Sivý vrch (Západní Tatry)