Chorvatsko, Velebit a Dinara 9.-18.6.2023

za probouzející se přírodou Balkánu nejen pro kytkomily

 

NP Sjeverni Velebit 1. část - NP Sjeverni Velebit 2. část - NP Paklenica (tato stránka) - Tulove Grede - kaňon řeky Krupa - Dinara

 

NP Paklenica

 

Paklenica je součástí pohoří Velebit a je národní parkem již od roku 1949. Nejzajímavější částí parku jsou dva mohutné kaňony, Velika Paklenica a Mala Paklenica, které jsou od sebe odděleny náhorní plošinou v nadmořské výšce 500 m.

 

Naše putování začíná u vstupu do Malé Paklenice, zaplatili jsme si vstupenku do NP a můžeme vyrazit.

Je to opravdová divočina bez cesty, šlapeme suchým korytem a přelézáme balvany všech velikostí. Některé tak velké, že si musíme vzájemně pomáhat. Za toto jsme platili?

Kromě naší skupinky nikde nikdo. Jen balvy, balvany a zase balvany.

Konečně voda a krátké osvěžení.

Na náhorní plošinu už nám moc výškových metrů nezbývá. Nedohledné bukové lesy (buky tvoří 70 % zdejších lesních porostů a sahají až do výše 1000 m) střídají lesy borovice černé, z nichž se v minulosti získávala pryskyřice.

A tohle už je výhled nad Velkou Paklenicí.

Nejužší a nejatraktivnější částí kaňonu je soutěska nazývaná Klenac. Kaňon je zde široký pouze 30 - 40 m, vápencové stěny vysoké až 400 m jej svírají z obou stran.

Pohledům dominuje majestátní a působivá hradba masívu Anićina kuku (Anića kuk, 712 m), jehož stěny jsou již po desetiletí neodolatelnou výzvou pro horolezce.

Paklenica si zahrála i ve filmech o Vinnetouovi (Kaňon duchů a Údolí smrti). Vody v korytu je momentálně dost, ale protože se blíží bouřka, moc se tady zdržovat raději nebudeme.

 

Na závěr pár fotografí od moře, které je z mého pohledu příšerně studené. A taky - co je to za moře, když není voda až za obzor :-( Je to jen Velebitski kanal :-(

A zítra nás čeká přejezd - vyrážíme po stopách Vinnetoua :-) Kaňon řeky Zrmanja a Tulove Grede.

 

A z trošku jiného pohledu tuhle výpravu kytkomilů popisuje na svých stránkách Pavel Pokorný. Doporučuju!!!