Chorvatsko, Velebit a Dinara 9.-18.6.2023

za probouzející se přírodou Balkánu nejen pro kytkomily

 

NP Sjeverni Velebit 1. část - NP Sjeverni Velebit 2. část - NP Paklenica - Tulove Grede - kaňon řeky Krupa - Dinara (tato stránka)

 

Dinara

 

Pohoří Dinara na hranicích Chorvatska a Bosny a Hercegoviny je nejvyšším pohořím Chorvatska. Táhne se v délce 84 km ve směru severozápad - jihovýchod a jeho šířka se pohybuje okolo 7-15 km. Nejvyšším vrcholem pohoří je Troglav (1913 m), který leží na území Bosny a Hercegoviny a druhou nejvyšší horou je Sinjal (také Dinara, 1831 m). Ta leží na území Chorvatska a jako nejvyšší hora Chorvatska bude naším dnešním cílem.

 

Sinjal má podobu vápencového hřbetu se strmými, až 700 m vysokými skalními stěnami směrem na jih, ale naším výchozím místem je vesnička Glavaš v nadmořské výšce 580 m, čeká nás klasický turistický cca 4 hodinový výstup s převýšením 1250 m.

Po značené stezce stoupáme mezi několika roztroušenými domky vzhůru ke zřícenině pojmenované Gradina Glavaš. Vojenská pevnost vznikla ve 14. století a byla součástí obranného systému ve válkách proti Osmanům. Osmané ji obsadili v roce 1522 a drželi ji ve svých rukou téměř 200 let - po jejich porážce v roce 1718 válečné nebezpečí pominulo a obrannou pevnost, ač ve velmi výhodné strategické poloze, již nikdo nepotřeboval. Proto byla opuštěna a zchátrala.

Po značené stezce ji obcházíme po pravé straně a pokračujeme údolím po cestičce stále vzhůru.

Stezka traverzuje horské louky i torza původních bukových lesů a ke krátkému odpočinku a doplnění vody v jinak zcela suché oblasti využíváme vodu z pramene Gorni Bunar.

Otevřenou krajinou se rozbíhají nitky kamenných zídek, jež dříve oddělovaly pastviny od luk určených ke kosení. Dnes tu už cinkání zvonců utichlo, kromě nás nikde nikdo.

Ze svěží trávy svítí bílé květy překrásných divokých narcisů, fialové mečíky i oranžové lilie.

Ve výšce 1645 se lze nouzově bivakovat v chatě zvané Planinarsko sklonište Drago Grubać stojí ve výšce 1645 m.

Kousek od chaty stojí dva památníky - Spomenik planinarima má tvar horolezecké karabiny a Spomenik domovini byl odhalen na vrcholu Ošljak v srpnu 2019 u příležitosti 24. výročí operace vojenské policie Bouře, Dne vítězství a vděčnosti vlasti a Dne chorvatských veteránů. Na pomníku jsou vytesány verše Silvia Strahimira Kranjčeviće, úryvek z básně "Můj domov" a červené kamenné kostky symbolizují chorvatskou šachovnici a válku o vlast.

 

Nádhera. Jen kdyby tak ledově nefoukalo...

Samotný vrchol tvoří dva kamenné vrcholy porostlé jalovcem vzdálené od sebe asi padesát metrů - na jednom stojí pět metrů vysoký kovový kříž, na druhém zeměměřičský sloup a jednoduchý kovový přístřešek.

Díky své výšce a poloze nabízí vrchol Dinara výhled na četné hory v Dalmácii a Bosně, zejména na jezero Peruča v širokém údolí Cetiny, pohoří Svilaja a Promina a na hřeben Dinary se svým nejvyšším vrcholem Troglavem za bosenskou hranicí. Chorvatsko nám leží u nohou, do dáli se vlní kopce a kopečky a na obzoru, jakoby se zrcadlilo moře. Vzdušnou čarou je vzdáleno cca 60 km, ale je těžké posoudit, v kterém bodě se modř oblohy na horizontu spojuje s dálavami širého Jadranu.

Nevracíme se stejnou trasou - obě výstupové trasy se spojují u pramene Gorni Bunar

A opět Glavaš. Rázovitá kamenná stavení zpola opuštěné vísky prozrazují, že podhůří Dinary je drsným krajem. Tam, kde ještě nedávno žili Srbové, dnes nežije nikdo. Jen ticho zatím neobjevených hor.

Je třeba se zabalit na cestu domů. Ale ještě nás čeká zastávka u pramene Cetiny a potom nákupní pauza v Kninu.

Dinara je tvořena vápencem a je pod i nad povrchem skutečným královstvím krasu.Neteče zde jediný vodní tok, žíznivý krasový terén všechnu vodu pohltí a následně tato voda vystupuje na povrch na úpatí hor v podobě silných pramenů, které vyvrhují celé řeky najednou. Takto vzniká Krka i Cetina, dvě z nejkrásnějších chorvatských řek.

 

Řeka Cetina vyvěrá na povrch v nadmořské výšce 395 m u obce Cetina. Opravdu úžasný pohled - obrovská, 100 m hluboká, kolmá propast je naplněná křišťálově čistou vodou a hraje všemi odstíny zelené a modré.

Z ptačí perspektivy pak působí skoro jako oko do hlubin země.

 

A z trošku jiného pohledu tuhle výpravu kytkomilů popisuje na svých stránkách Pavel Pokorný. Doporučuju!!!