Chorvatsko, Velebit a Dinara 9.-18.6.2023

za probouzející se přírodou Balkánu nejen pro kytkomily

 

NP Sjeverni Velebit 1. část - NP Sjeverni Velebit 2. část - NP Paklenica - Tulove Grede (tato stránka) - kaňon řeky Krupa - Dinara

 

kaňon řeky Zrmanja a Tulove Grede

 

Filmové mayovky se natáčely převážně v bývalé Jugoslávii, tedy v dnešním Chorvatsku, Slovinsku, Černé Hoře a Bosně a Hercegovině. Bělostná skaliska Malého Alanu, tyrkysová voda Plitvických jezer, vodopády Skradinski Buk na řece Krce, zelené pláně Plataku i pouštní krajina nedaleko Vrliky dokonale imitovaly Divoký západ. Mnohá místa se v průběhu desítek let změnila k nepoznání. Přispěla k tomu nejen příroda samotná, ale i průmyslový rozvoj a nedávné války. První natočenou mayovkou byl Poklad na Stříbrném jezeře (1962), následoval první díl třídílné mayovky Vinnetou (1963).

 

Kánoe Old Shatterhanda bude děravá jako ústa staré ženy, pronesl v tomto díle Vinnetou - na řece Zrmanji se natáčel legendární souboj mezi Old Shatterhandem a náčelníkem Inču-čunou. Zrmanja ve filmu představuje řeku Rio Pecos a na planině nad řekou vzniklo pueblo Apačů.

Jednou z možností, jak se do těch míst dostat, je půjčit si loďku. Druhá možnost je jednodušší - k vyhlídce na kaňon se lze dostat shora.

Nad kaňonem Zrmanje se pak vypínají skály Nugget-Tsilu, v originále skalní město Tulove Grede - úplně holé, ohlazené vápencové skály při silnici z Obrovce do horského průsmyku Mali Alan. Část cesty nás vyvezl autobus, zbytek musíme vyšlapat pěšky.

V sedle Vrhprag (856 m), jen pár stovek metrů od silnice, lze na zelené loučce ještě dnes po bezmála půl století rozpoznat zbytky kamenných mohyl Vinnetouova otce Inču-čuny a jeho sestry N-šoči.

Poté se vydáváme až pod samotný vrchol Tulových Gredů (1120 m). Vítr nám to pořádně znepříjemňuje, ale bóra to nebude, ta se nejčastěji vyskytuje v zimě.

Samotné místo Vinnetouovy smrti je ještě o kus dál na jižním svahu Tulovských Gredů. Sem se ale chodit nedoporučuje, zdaleka ještě nebyly zlikvidovány všechny miny, které zde zbyly z doby chorvatské války za nezávislost, takže se v žádném případě příliš nevzdalujte od samotné silnice a značených stezek! Neignorujte varovné nápisy "Mine – Mines – Ne prilazite".

Další pomníčky u cesty jsou z doby docela nedávné - pamětní desky chorvatským obráncům, kteří položili život za Chorvatsko v devadesátých letech minulého století.

Bílá kaple, v místě s krásnými výhledy na moře, byla postavena na počest zabitého "Tygra" (člena speciální jednotky chorvatské armády), Damira Tomljanoviće – Gavrana (1968-1994).

Pár doplňujících slov si zaslouží i Majstorská cesta - nejkrásnější panoramatická silnice v Chorvatsku. O její stavbě a spojení Dalmácie se severní částí Chorvatska bylo rozhodnuto ve Vídni v roce 1819, za rakousko-uherské monarchie měla sloužit především k obchodu a přepravě pošty.

Stavitel, Josip Kajetan Knežić, napřed roky plánoval a pak od roku 1825 sedm let stavěl. Vedl trasu cesty po strmém svahu četnými serpentinami. Nepříznivé podmínky vedly k vysokým finančním nákladům i těžkým pracovním podmínkám. Stavitelé bez pomoci dnešních stavebních strojů proráželi obrovské horské stěny, lámali obrovské kamenné stěny, vedli trasu extrémně strmými roklemi, museli stavět mocné opěrné zdi a zábrany z obrovských kamenů (dynamit byl patentován až v roce 1867). Výstavbu stěžovalo i počasí – vítr bóra, zima i spalující letní slunce.

Cesta začíná z nadmořské výšky 0 m, pohoří Velebit překonává v sedle Mali Alan (1048 m) a poté klesá směrem na Sveti Rok (570 m). Název silnice, Majstorské cesta, pochází z německého slova „meisterstück“, což ve volném překladu znamená mistrovské dílo.

 

Dalších sto let silnice sloužila jako hlavní trasa, propojila jih a a sever Chorvatska a přispěla k jeho sjednocování. Křižovali ji dostavníky, vyrostly zde strážnice, mýtné stanice, hostince, ubytovny. Ale význam silnice od začátku dvacátého století slábl. Byla postupně nahrazena nejprve Jadranskou magistrálou a následně moderní dálnicí A1. Pohoří lze dnes díky ní pohodlně překonat tunelem Sveti Rok - výstavba tunelu dlouhého 5,8 km byla zahájena v srpnu 1993. Západní tubus tunelu byl zprovozněn v červnu 2003, východní v květnu 2009. A na starou makadamovou cestu se tak trochu zapomnělo.

Poté pokračujeme autobusem do kempu Slapovi Zrmanje.

Ráno nás čeká poslední výlet v pohoří Velebit - jednu z nejkrásnějších chorvatských soutěsek vytvořila řeka Krupa.

 

A z trošku jiného pohledu tuhle výpravu kytkomilů popisuje na svých stránkách Pavel Pokorný. Doporučuju!!!