Tatry z polské strany 8.-14.10.2018

Orla Perć, Świnica, Giewont, Dolina Kościeliska a Morskie Oko v barvách babího léta

 

výlet druhý - Orla Perć

 

Orla Perć (česky Orlí stezka) je nejnáročnější a nejodvážnější trasa ve Vysokých Tatrách. Za její vznik vděčíme Franciszkowi Henrykowi Nowickiemu, který v roce 1901 představil projekt stezky od Wodogrzmotów Mickiewicza přes Wołoszyn, Krzyżne, Granaty, Kozi Wierch a dále do sedla Zawratu. Projekt byl zrealizován v letech 1903 až 1906, vytrasoval ji katolický kněz a velký milovník Tater Walenty Gadowski (1861-1956).

 

V současnosti Orla Perć spojuje sedla Zawrat (2158 m) a Krzyźne (2112 m). Část mezi sedlem Krzyźne přes Wołoszyn byla v roce 1932 uzavřena kvůli ochraně přírody - masiv Wołoszyna není turisticky přístupný a oblast patří kamzíkům, svišťům a medvědům.

 

Orla Perć je ale taky nejnebezpečnější stezkou v Tatrách. Za 110 let existence zde zahynulo přibližně 140 osob. Nejčastější příčiny? Uklouznutí na sněhu, na mokrých či zledovatělých skalách či ztráta orientace. Sníh často leží na severních úbočích po většinu roku, nejnebezpečnějšími místy je Zawrat resp. Zawratowy Żleb a Kozia Przełecz.

 

Trasa je dlouhá 4,5 km a trvá od sedla do sedla 8 hodin, takže tím největším nepřítelem je čas, protože k těmto osmi hodinám je nutno připočíst pět hodin nástupu a následného sestupu. Není to trasa pro začátečníky a vyžaduje si dobrou kondici. Je sice zajištěna umělými pomůckami (řetězy, kramle, žebříky), ale není to ferrata (tj. zajištěná cesta) v klasickém slova smyslu a řetězy slouží k postupu, ne k jištění. Trasa většinou nevede přímo po hřebeni, ale hřeben obchází z jedné či druhé strany. Kvůli bezpečnosti je nejobtížnější část mezi sedlem Zawrat na Kozi Wierch jednosměrná.

Těžko se hledá vhodný termín. Absolvování trasy počátkem léta znesnadňuje starý sníh ve stinných žlebech, nebezpečné jsou letní bouřky i kluzké skály za deště či mlha. Z toho pohledu se mi jeví nejlépe babí léto. Koncem září v roce 2011 jsem ji prošla celou, od sedla Zawrat (2158 m) až k sedlu Krzyźne (2112 m), ale začínala jsem i končila za tmy. V roce 2015 na přelomu září a října mrzlo, takže jsem se nahoru nedostala vůbec. Letos přišlo babí léto později a tak projdu jen část - v říjnu jsou dny chladnější a především kratší, čas mezi východem a západem slunce se mi zkrátil téměř o hodinu.

Budík mne budí o půl šesté. Dooblékám se na chodbě - abych zbytečně nebudila zbývajících pět spolunocležníků, vše včetně termosky s horkým čajem jsem si nachystala již večer. Venku mrzne, nad hlavou mi svítí Orion, ale brzy se začne rozednívat. Je 6:00, zapínám čelovku a jde se - trasu na Czarny staw Gąsienicowy znám, protože jsem u plesa byla včera.

Za půl hodiny už umělé světlo není potřeba.

Do sedla Zawrat (2159 m) pošlapu ještě dvě hodiny a teprve teď začnu nabírat výšku.

Míjím maličký Zmarzły Staw Gąsienicowy v nadmořské výšce 1788 m. Sníh je zmrzlý, klouže a sněhových fleků s rostoucí výškou přibývá :-(

Těsně před sedlem míjím pískovcovou sošku Matki Boskiej z roku 1904. Umístil ji sem kněz Walenty Gadowski (1861-1956) k příležitosti 50. výročí vyhlášení Neposkvrněného početí Panny Marie za dogma papežem Piusem IX. v roce 1854. Možná ochraňuje všechny, kdo se pokoušejí Orlą Perć zdolat a snad bude dneska chránit i mne.

A jsem na sluníčku :-)

Trasa mezi sedlem Zawrat a vrcholem Swinica je momentálně uzavřená, letos v květnu tam odpadl kus skály z Niebieskiej Turni a cesta je zasypaná kamennou lavinou. Odlomená skála je světlá a je jasně zřetelná na následující fotografii nahoře uprostřed.

 

Je to neuvěřitelné, ale nikde nikdo.

Za mnou je první vrcholek, Maly Kozi Wierch (2228 m) a následuje sestup žlabem po řetězech do sedélka Zmarzła Przełączka Wyżnia nad strmým žlabem zvaným Żydowski Żleb. Poprvé mám pod sebou hloubku několik set metrů - toto je vlastně taková první zkouška - pokud to prostě nedáváte, otočte to!!!

Na sluníčku je to paráda. Přes Zmarzle Czuby (2193 + 2189 m) se po hladkých skalních plotnách s řetězy ve stylu zábradlí dostávám do sedla Zmarzla Przełęcz ( 2126 m)

Třímetrový viklan v sedle Zmarzla Przełęcz se jmenuje "chłopek".

A pro změnu nahoru :-)

Hluboké a úzké skalní sedlo, Kozia Przełęcz (2137 m), ve kterém se napojuje žlutá turistická značka, lze překonat jen díky osmimetrovému žebříku - "drabince"

V tomto místě by šlo hřeben opustit - žlutě značená stezka vede na obě strany, tj. do obou dolin, ale nemám k tomu žádný důvod - pokračuju dál. Kousek dolů a pak zase vzhůru.

A pohled zpátky, pohledu dominuje Zamarła Turnia (2179 m).

Následuje nejtěžší úsek, nekonečný výstup po řetězech na Kozie Czuby (2266 m). Výškový rozdíl 139 metrů lze překonat s pomocí hojně natlučených stupadel a řetězů na skalních římsách severní stěny strmých věží. Střídají se zajištěné a nezajištěné úseky a výhledy jsou úžasné - naštěstí netrpím závratí :-)

Až sem jsem šlapala sama, naposledy jsem se zdravila s jedním človíčkem kousek nad plesem Zmarzły Staw Gąsienicowy a protože byl o hodně rychlejší, brzy mi zmizel z očí. Ale tady, na vrcholku Kozie Czuby jsem narazila na odpočívající polskou dvojici - Jadwigu a Wojtka. Dali se se mnou do řeči a nakonec jsme se domluvili, že budeme pokračovat spolu, že to tak bude mnohem bezpečnější, protože Jadwiga potřebuje sejít k chatě Murowaniec, Wojtek k chatě v Doline Pięciu Stawów Polskich a já bych neměla chodit sama :-) Já sice chodím nejradši sama, ale mají pravdu :-)

 

Kozi Wierch je už na dohled, ale nejdřív je potřeba sestoupit pod jeho severní stěnu, překonat úzké sedlo Kozia Przełęcz Wyżnia (2240 m) a ztracené metry opět nastoupat za pomoci řetězů. A učím se polsky další slovíčka: łańcuch = řetěz, drabinka = žebřík.

A jsme nahoře, na nejvyšším bodě trasy a na nejvyšším vnitrozemském bodě Polska, v nadmořské výšce 2291 m. Ze sedla Zawrat mi to sem trvalo 3 hodiny.

 

Z Kozího vrchu se otevírají kruhové rozhledy a dohlédnout lze daleko do Podhalí - jako na dlani je Kościelec (2155 m), Červené vrchy a celý hlavní hřeben Vysokých Tater od Swinice (2301 m) až po Belanské Tatry.

Trasa pokračuje kousek společně s černou značkou z Doliny Pięciu Stawów Polskich a poté úbočím Kozího vrchu na vrchol Buczynowa Strażnica (2242 m)

V sedle Przełączka nad Buczynową Dolinką (2225 m) se hřeben ostře stáčí k severu.

Čeká nás nepříjemný sestup strmým komínem zvaným Żleb Kulczynskiego k rozcestí červené a černé značky nad Kozí dolinkou. Přidržujeme se skal - tady žádné řetězy nejsou a nedokážu si představit, jak by se tohle místo dalo zvládnout za mokra či sněhu.

Před námi jsou Czarne Ściany a Czarny Mniszek, takže zase strmě nahoru, tentokrát za pomoci řetězů a kramlí dvacetimetrovým komínem zvaným Kominek pod Czarnym Mniszkiem :-)

Trošku se nám to počasí kazí :-(

Pokračujeme přes sedlo Zadnia Sieczkowa Przełączka po západním úbočí stěn Czarne Ściany. Nejprve na vrchol Zadni Granat (2240 m), posléze přes sedlo Pośrednia Sieczkowa Przełączka na Pośredni Granat (2234 m), který je rozťat hlubokým komínem. Sestup ze Zadního Granátu a následný výstup na Prostřední patří opět mezi ty nejobtížnější na trase.

Pokračujeme přes úzké sedlo Skrajna Sieczkowa Przełączka (2197 m) s asi 80 cm širokou puklinou (tzv. szczelina), kterou je nutno překročit za pomocí řetězu. Pro ty dlouhonohé je to určitě legrace, pro nás, co jsme narostli do výšky pouhých 160 cm, pořádný adrenalin.

A je tady Skrajny Granat (2225 m), nejmenší ze tří Granátů. Pokračování směrem do sedla Krzyźne vypadá naprosto pohodově, ale nenechte se zmást, obtížností se tato část rozhodně vyrovná předešlým úsekům a čeká vás za příznivých podmínek minimálně dvě a čtvrt hodiny lezení a nebudete mít žádnou možnost trasu opustit dříve.

Škoda, výhledy už dneska nebudou. Tady se rozdělujeme. Wojtek pokračuje až do sedla Krzyźne (2112 m), protože jeho cílem je Dolina Roztoki a já s Jadwigou sestoupíme po žluté do Gąsienicowe doliny. Bude to celkem brutální, dolů k plesu máme před sebou cca hodinu nepříjemného sestupu strmým kamenitým terénem.

Tak tam nahoře jsem před pár hodinami byla :-)

Jídlo v chatě konzumuji vlastní, čaje si zásluhou automatu na vřelou vodu mohu připravit kolik chci, ale zasloužím si dezert. Kupovala jsem ho stylem namířený prst a dotaz "Jak se to jmenuje?" a odpověď zněla "Szarlotka. Jak to się nazywa czeski? Koláč?" A mně nezbylo než přitakat :-)

 

Rozcestník:

úvod - Zakopané

výlet první - přes Nosal na chatu Murowaniec na Hali Gąsienicowej + Czarny Staw Gąsienicowy

výlet druhý - Orla Perć - tato stránka

výlet třetí - Kościelec + Świnica

výlet čtvrtý - Kasprowy Wierch, Kopa Kondracka, Giewont, Dolina Strążyska a vodopád Siklawica

výlet pátý - Dolina Kościeliska a jeskyně Mroźna, Raptawicka a Mylna + Dolina Tomanova

výlet šestý - Morskie Oko + Czarny Staw pod Rysami