Gruzie a Arménie 9.-23.6.2024

zeměmi jižního Kavkazu

 

V červnu jezdívám už pár let přes Kudrnu s Kytkomily na Balkán, ale letos se zájezd vyprodal dříve, než jsem se stihla přihlásit. To je riziko toho, že si dovolenou od roku 2007 plánuju na poslední chvíli :-( Takže co jiného je uprostřed června k dispozici? A protože Kudrna zrovna přidal pár volných míst na poznávačku po Gruzii a Arménii, ocitla jsem se na dva týdny v Asii, cca 2000 km od domova.

 

Je to zájezd letecky, ale naštěstí budeme tři, co se přihlásili na poslední chvíli a co poletíme jiným letadlem, než hlavní skupina. Ti letí z Prahy tureckými aeroliniemi přes Istanbul, my poletíme s polskými přes Varšavu. A následně samozřejmě přes Slovensko, Maďarsko a Rumunsko, abychom minuli vzdušný prostor Ukrajiny a Ruska. Letět sama, byla by to řádná dávka stresu, žádný ostřílený letecký cestovatel nejsem. Ale právě pro tento případ lze celkem jednoduše vygúglit pokyny ve stylu "můj první let", takže zbývá pečlivě se zabalit, aby se vše vešlo do 8 kg příručního zavazadla a vyrazit vlakem s dostatečnou rezervou do Prahy. Je to jen pár dnů, co zkolabovala železniční doprava na hlavním koridoru zásluhou srážky rychlíku s nákladním vlakem, kdy zemřeli 4 lidé. Čas navíc využiju na prohlídku Prahy :-)

 

Zajímavý byl i pohled dolů uprostřed noci ve chvíli, kdy jsme se dostali z oblasti Černého moře nad pevninu, ale na něco takového mi přes částečně zamrzlé a flekaté okénko odmítal mobil ostřit :-(

 

Gruzie (gruzínsky საქართველო, Sakartvelo nebo anglicky Georgia) je stát na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. Počet obyvatel se pohybuje okolo 4 milionů, rozloha země, včetně Ruskem okupovaných území Abcházie a Jižní Osetie, je 69 700 kilometrů čtverečních (což znamená, že je přibližně o 1 kraj menší než Česko).

 

Gruzie má prastarou kulturu, Iberské království existovalo již ve 4. století př.n.l. a Gruzínci byli jedním z prvních národů, který přijal křesťanství – ve 4. století. Středověké Gruzínské království (1008–1490) bylo regionální velmocí, která prožila svůj vrchol za Davida IV. Stavitele a Tamary Gruzínské ve 12. století. Bylo však vyvráceno Mongoly a země pak byla nucena strpět sérii cizích nadvlád – Osmanů, Peršanů a nakonec, od 19. století, i Rusů. Pokus o samostatný stát v roce 1917 ztroskotal již po pěti letech, kdy byla Gruzie násilně začleněna do Sovětského svazu. Samostatnost se jí podařilo získat až v dubnu 1991. Po nekrvavé růžové revoluci v roce 2003 začala Gruzie prosazovat silně prozápadní zahraniční politiku a začala usilovat o vstup do NATO a Evropské unie. To brzy vedlo ke zhoršení vztahů s Ruskem, které aktivovalo své národnostní menšiny a motivovalo je k separatismu. V oblasti Kavkazu je tak Gruzie "ostrůvkem západu", neboť sousední Ázerbájdžán sází na Turecko, kdežto Arménie na Rusko.

 

Zákonným platidlem je gruzínské lari s kódem GEL, dílčí jednotkou je tetri (1 lari = 100 tetri) a v polovině června platil zjednodušeně kurz 1GEL=8Kč. Stravování nemáme v ceně zájezdu, vyměnit bude třeba docela dost peněz, ale pokud se nejednalo o klasické tržiště či jednoduché obchůdky, všude se dalo platit kartou.

 

Z letiště v Tbilisi se místní dopravou přemisťujeme do hotýlku v centru města. Máme za sebou náročnou noc, moc jsme toho nenaspali - z Prahy do Varšavy s odletem v půl deváté večer to trvalo hodinu, hodinu jsme měli na přestup, z Varšavy do Tbilisi to letí 3,5 hodiny a k tomu je nutno přidat dvouhodinový časový posun. Lépe na tom nebyli ani ti, co letěli přes Istambul. Ale na poznávací dovolenou se nejezdí kvůli tomu, aby se člověk vyspal, ale aby něco poznal. Odkládáme kufry a jde se do města. Oprášit dávno zapomenutou ruštinu :-)

Tbilisi (gruzínsky ტფილისი) je hlavním městem Gruzie a žije zde přibližně 1,1 milionu obyvatel. Založeno bylo gruzínským králem gruzínského království Kavkazské Iberie Vachtangem I. Gorgasali (452–502) v 5. století. Kvůli své poloze na křižovatce mezi Evropou a Asií a blízkosti lukrativní Hedvábné stezky bylo Tbilisi v průběhu historie bodem sporu mezi různými globálními mocnostmi.

Historie Tbilisi se odráží v jeho architektuře, která je směsí středověké architektury, klasicismu, neoklasicismu, secese, stalinismu a modernismu.

Historicky bylo Tbilisi domovem lidí různého kulturního, etnického a náboženského původu, dnes se jeho obyvatelstvo řadí převážně k východním ortodoxním křesťanům (84%). Kolem 90 % populace sestává z etnických Gruzínců, podíl Arménů, Rusů a Ázerbájdžánců stále klesá.

Na náměstí Majdan navazuje čtvrť křivolakých úzkých uliček se spoustou příjemných kavárniček s venkovním sezením. Staré město (čtvrt uvnitř původních městských hradeb) se svými úzkými uličkami a kočičími hlavami dlážděnou zprohýbanou dlažbou má být přijato za kulturní dědictví UNESCO. Domy jsou převážně dřevěné s vyřezávanými předsazenými balkóny - mnohé krásně zrekonstruované, mnohé podléhající neúprosnému zubu času.

Ve starém městě se nachází katedrála Sioni z 6. až 7. století, která je považována za jedno z nejsvětějších míst Gruzínské pravoslavné církve. Byla pojmenována podle hory Sion v Jeruzalémě a zasvěcená je Panně Marii. Původní chrám z 6.–7. stol. zničili Arabové a obnovil král David IV. Stavitel o pět století později. Ale protože je čas mše, nepůjdeme dovnitř.

Dobrým výchozím bodem k památkám města je i Evropské náměstí, symbol toho, jakým směrem se Gruzie ubírá a jaká je geopolitická orientace země. Konec konců, o té se rozhodovalo již v roce 1989, kdy se zde 9. dubna odehrál tzv. Tbiliský masakr. Toho dne se konala demonstrace asi 100 000 lidí proti chudobě, ruské nadvládě nad Gruzií a za samostatnost země. Nejvyšší moskevské vedení (bohužel včetně Gorbačova) dalo souhlas k nasazení vojska včetně bojových transportérů, parašutistů a bojových plynů. Zabito bylo minimálně 21 účastníků a stovky vážně zraněno.

Řeka Mtkvari je lemována z obou stran nábřežími s víceproudými silnicemi. K architektonicky zajímavým stavbám patří 150 m dlouhý most Míru – krytá lávka pro pěší z oceli a skla, kterou navrhl italský architekt a designér Michele de Lucchi. V noci ho osvětluje 6000 diod, a jakmile se jednou dozvíte, že mu místní přezdívají Always Ultra, navždy v něm uvidíte dámskou vložku.

Obdobných, mnohdy provokativních staveb, je tady více. Justiční dům, který slouží jako areál veřejných služeb, připomíná zdálky díky svým střechám trs obřích bílých houbiček. Vytvořili ho další italští architekti, manželé Massimilliano a Doriana Fuksasovi. Z jejich tvůrčí dílny pochází rovněž nepřehlédnutelný kulturní komplex hudebního divadla a výstavní síně na levém břehu Kury v parku Rike přímo pod prezidentským palácem. Tvoří ho dva futuristické, stříbřitě lesklé tubusy z oceli, skla a betonu, vzadu spojené a směrem dopředu k řece se vidlicovitě rozevírající.

 

Město se rozprostírá se na pahorcích kolem řeky Mtkvari a vzhledem k tomu, že město je z většiny stran ohraničeno horskými pásmy, nedaleko leží velké vodní plochy Černého a Kaspického moře a pohoří Velkého Kavkazu ze severu blokuje pronikání mas studeného vzduchu z Ruska, má relativně mírné mikroklima.

Nádherná je kamenná stavba chrámu Nanebevzetí Panny Marie Metechi s jezdeckou sochou krále Vachtanga Gorgasaliho - za carského Ruska chrám sloužil jako vězení a za Sovětů jako muzeum a později divadlo.

Na pravém břehu řeky Mtkvari, nad starým městem, leží ruiny pevnosti Narikala z 4. století. Její nedobytnost, jak historie ukázala, byla dost iluzorní, přesto patřila k nejdůležitějším hradům v zemi, neboť střežila nejen hlavní město, ale rovněž soutěsku, jíž procházely obchodní cesty z Evropy do Indie a z Íránu na Kavkaz a dále na sever. Nad tímto opevněním stojí monumentální dvacetimetrová hliníková socha Kartlis Deda (česky Matka Gruzie) – v jedné ruce s číší vína pro ty, kteří přicházejí s dobrým úmyslem, a v druhé s mečem pro nepřátele. Historické centrum Tbilisi se odsud nabízí jako na dlani, takže sem jsem nakonec vyšplhala ještě jednou po setmění.

Téměř odkudkoliv v Tbilisi je vidět na kopci v arménské čtvrti Avlabari katedrála Nejsvětější Trojice (gruzínsky Cminda Sameba), která byla postavena v letech 1995 - 2004 a je největším a nejvyšším chrámem v zemi. Snad jediné, co trochu kazí krásu a okázalost této stavby, je fakt, že vznikla v místech někdejšího arménského hřbitova. A právě k ní jsem vyrazila také ještě jednou navečer.

Televizní věž na kopci Mtatsminda (730 m) je vysoká 274 metrů a tvoří nejvýraznější dominantu města. V noci je zajímavě nasvícena, ale nahoře jsme nebyli.

V roce 2010 byla k divadlu do ulice Šavteli přistavěna hodinová věž navržená Rezou Garibadzem, který vyrobil i ozdobné dlaždice. Věž se rychle stala tbiliskou atrakcí, protože každou hodinu se z malovaných dveří na vrcholu věže ukazuje zlatokřídlý anděl a odbije na zvonu čas kladívkem a dvakrát denně se pak na věži ve 12:00 a 19:00 odehraje miniaturní loutkové představení "Cyklus života".

 

Následující den dopoledne vyrážíme ke gruzínsko-azerbajdžánským hranicím - ke klášternímu komplexu sv. Davida z Garedži. Je nás 15, vedoucí zájezdu má domluveny pro zbytek zájezdu dvě dodávky z půjčovny.

Svah hory Garedža, kde byl klášterní komplex vybudován, leží asi 60 - 70 km od hlavního města Tbilisi, ale připadáme si tady jak na konci světa. Obrovské prostory a nikde nic.

Klášterní komplex sv. Davida z Garedži v drsné polopoušti na hranicích Gruzie a Ázerbájdžánu byl založen v 6. století svatým Davidem, jedním ze 13 syrských mnichů, kteří v regionu šířili víru. Je tvořen stovkami místností, kostelů, kaplí a ubikací vyhloubených ve skále, v době své největší slávy v 11. až 13. století sestával klášter až z 15 mnišských komunit žijících ve skalních komůrkách.

Po násilném převzetí Gruzie bolševiky v roce 1921 byl klášter uzavřen a zůstal neobydlený. V 80. letech, v době sovětsko-afghánské války bylo území kláštera využíváno jako cvičiště pro sovětskou armádu, která poškodila unikátní cyklus nástěnných maleb v klášteře. Nyní je činný pouze hlavní klášter a protože komplexu se nachází přímo na hranicích s Azerbajdžánem a část dokonce až za hranicemi, je předmětem hraničního sporu mezi oběma zeměmi a gruzínští pohraničníci nás až nahoru nepustili.

Zvláštností důležitou k přežití v tomto komplexu je stín poskytující oázovitá lokalita s některými stromy a jinými rostlinami, které umožňují s péčí vedené skromné hospodaření s dobytkem pro potřeby kláštera. Zásobování vodou přitom hraje důležitou roli v životě mnichů a je založeno na funkci ojedinělého starého zařízení. Sporé srážky ve formě deště a mlhových kapiček jsou z vrchoviny Udabno zachycovány částečně skrytým systémem kanálů, mezizásobníků a do šikmých skal vytesanými koryty sváděny do centrálního zásobníku ve skalním výklenku.

Na závěr dne nás čeká ještě jedna zastávka - ochutnávka ve vinařství KTW. Kakheti je nejvýznamnější vinařskou oblastí v Gruzii z kvantitativního, kvalitativního a dokonce i historického hlediska. Téměř tři čtvrtiny vinné révy v zemi se pěstují právě zde, na půdě, která byla po tisíce let využívána k vinohradnictví. Společnost KTW je jednou z největších společností vyrábějících víno a lihoviny v Gruzii a na Kavkaze. Byla založena v roce 2001 a vyrábí víno, brandy a šumivá vína tradičními gruzínskými technikami ve spojení s nejmodernějšími technologiemi.

A samozřejmě jsme ochutnali některé z gruzínských specialit - sýrem plněnou placku chačapuri, plněné knedlíčky khinkali a spoustu dalších s nezapamatovatelnými názvy :-)

Zítra, po dvou nocích v Tbilisi, vyrazíme proti proudu řeky Mtkvari, která svou pouť končí v Kaspickém moři - čeká nás Mccheta, Gori, Kutaisi a především Kavkaz.

 

úvod a Tbilisi (tato stránka) - z Tbilisi do Kutaisi - Svanetie I. - Svanetie II. - Malý Kavkaz - okolím Jerevanu - Jerevan - Arménská vysočina - jezero Sevan