Gruzie a Arménie 9.-23.6.2024

zeměmi jižního Kavkazu

 

úvod a Tbilisi

 

část druhá - z Tbilisi do Kutaisi

Dnes je před námi přesun mikrobusy z Tbilisi do Kutaisi - cca 230 km a několik zajímavých zastávek.

 

Mccheta, klášter Džvari

Klášter Džvari (v překladu Kříž) je gruzínsko-pravoslavný klášter ze 6. století u města Mccheta, bývalého hlavního města Gruzie.

Je od něj krásný výhled na soutok řeky Mtkvari s řekou Aragvi a město Mccheta.

Podle legendy zde na počátku 4. stol. svatá Nino, legendární šiřitelka křesťanství v Gruzii, vztyčila na místě pohanské svatyně prostý dřevěný kříž. Údajně byl obdařen čarovnou mocí a v jeho dosahu se děly zázraky, takže na vrcholek hory přicházeli poutníci z celého Zakavkazska.

Kostel je postaven z pravidelných, pečlivě opracovaných kvádrů okrově zbarveného pískovce. Kolem roku 545 zde král Guaram I. dal postavit malý kostelík, který jeho syn Stepanoz I. mezi lety 590 a 605 nahradil dnešním chrámem, ale původní malou stavbu zachoval při jeho severním průčelí.

 

Význam komplexu Džvari postupem času narůstal a přitahoval mnoho poutníků. V pozdním středověku byl areál opevněn kamennou zdí a bránou, jejíž zbytky se dochovaly dodnes. Během sovětského období byl kostel zachován jako národní památka, ale přístup byl ztížen přísnými bezpečnostními opatřeními na nedaleké vojenské základně. Po nezávislosti Gruzie byla budova obnovena k aktivnímu náboženskému využití a Džvari byl zapsán spolu s katedrálou Sveticchoveli v Mcchetě v roce 1994 na seznam světového dědictví UNESCO.

 

Mccheta, katedrála Sveticchoveli

Mccheta (psáno často Mtskheta), kdysi hlavní město a nyní stále duchovní centrum Gruzie se nachází na soutoku řek Aragvi a Mtkvari. Stopy po osídlení údolí při soutoku obou řek sahají až do doby kolem roku 1000 př. n. l. Je známo, že zhruba od 3. stol. př. n. l. byla Mccheta hlavním městem ibérského království. Ve 4. stol. se Mccheta stala jedním z hlavních středisek křesťanství, když sv. Nino vztyčila na Džvari svůj kříž a ve městě byla objevena obzvláště vzácná relikvie v podobě tuniky, kterou krátce před ukřižováním měl oblečenu Kristus. Zde také došlo v roce 327 k přijetí křesťanství jako státního náboženství.

Katedrála Sveticchoveli pochází z 11. století a její jméno znamená živoucí pilíř. To osvětluje legenda, která vypráví, že gruzínský Žid Eliáš byl v době ukřižování Ježíše v Jeruzalémě a koupil od vojáka na Golgotě Ježíšovo roucho, které potom s sebou přivezl do Gruzie. Po návratu se setkal se svojí sestrou Sidonií, která poté, co se roucha dotkla, zemřela silou prožitku náboženského vytržení. Roucho nemohlo být vyjmuto z jejího sevření, proto byla pohřbena i s rouchem. Na místě pak vyrostl obrovský cedr, jejž svatá Nino nařídila setnout a na jeho místě postavit chrám a dřevo použít na pilíře. Jeden ze sedmi pilířů ale nešel usadit do země a vznášel se nad zemí. Tuto legendu zobrazuje ikona umístěná v chrámě a hojně reprodukovaná ve všech chrámech v Gruzii. Ukazuje anděla se svatou Sidonií vynášející pilíř do oblak, po stranách stojí král Mirian se svojí ženou královnou Nanou, v popředí potom svatá Nino.

Katedrála byla po dobu několika staletí korunovačním a pohřebním místem gruzínkých monarchů a současně hlavním chrámem Gruzínské pravoslavné církve.

 

Uplisciche

Uplisciche (psáno často jako Uplistsikhe) je jeskynní město 10 km východně od města Gori na skalní plošině nad řekou Mtkvari. Bizarní seskupení skal s průrvami a průlezy zřejmě odedávna vyzývalo k využití pro úkryty a lidská obydlí. Přítomnost člověka zde byla prokázána už v době bronzové, a zdá se, že od 6. stol. př. n. l. zde existovala osada a později pak zhruba pětitisícové město, hrající roli správního a kultovního centra okolního kraje. Obsahuje různé stavby pocházející z rané doby železné do pozdního středověku a je pozoruhodné jedinečnou kombinací různých stylů kultur vytesaných do skály jako koexistence pohanské a křesťanské architektury.

Uplisciche je jednou z největších turistických atrakcí v zemi a na návštěvnosti je to znát :-(

V průběhu výoje celého města zde vzniklo více než 700 jeskyní a to jak obytných, tak i výrobních a skladovacích. Město bylo rovněž opatřeno propracovaným systémem kanálků na přivádění dešťové vody.

Na vrcholu komplexu je křesťanská bazilika postavená z kamene a cihel v 9.–10. století.

Největší budovou je Tamaris Darbasi, velká skalní hala se dvěma mohutnými sloupy.

 

Gori

Gori je středně velké město přibližně uprostřed Gruzie, které se proslavilo hlavně jako rodiště Josifa Visarionoviče Džugašviliho zvaného Stalin.

Nejzvláštnější atrakce v městě je rozhodně Stalinovo muzeum. Muzeum a větší část expozice pocházejí z roku 1957, tedy 4 roky po Stalinově smrti.

 

Jedna část muzea je doslova obestavěná kolem Stalinova rodného domku, chudého stavení ze dřeva a hlíny. Takových stavení zde byly v době Stalinova narození stovky, ale později je zbourali, aby měli místo na muzeum a na velký park, který tvoří jednu z hlavních dominant středu města Gori.

Za příplatek nabízejí i prohlídku Stalinova obrněného vagónu, kterým za války cestoval na konference do Teheránu a na Jaltu.

Prý tam donedávna u vstupu visel transparent, který varoval návštěvníky: "Toto muzeum je falzifikátem historie. Jedná se o typický příklad sovětské propagandy a jejího pokusu o legitimizaci nejkrvavějšího systému v dějinách." V expozici muzea není žádná kritika Stalinovy osobnosti. Není v něm žádná zmínka k tématu gulagů, hladomor na Ukrajině, Stalinovým čistkách a jejich obětem , v chronologickém sledu existuje minimálně jedna velká díra, totiž období 1939 až jaro 1941, tedy fáze spojenectví SSSR s Hitlerem... Ale toto jsou informace získané z internetu, podporovat zaplacením vstupného existenci něčeho takového jsme většinově odmítli.

 

Kutaisi

Kutaisi, metropole bájné Kolchidy, kam se Iásónovi argonauti vypravili za zlatým rounem, patří k nestarším nepřetržitě obydleným městům v Gruzii.

Dnešní Kutaisi je životem kypící moderní město s více než 130 000 obyvateli, třetí největší v Gruzii. Archeologické výzkumy potvrzují, že město existovalo již ve 2. tisíciletí př.n.l.

Nejvýznamnější historickou památkou přímo ve městě je velkolepý chrám založený na počátku 11. stol. králem sjednocené Gruzie Bagratem III. a nazývaný jeho jménem (Bagrati). V roce 1692 ho těžce poškodilo turecké vojsko a ještě v polovině 20. stol. zde bylo možno spatřit ruiny bez kleneb a bez kupole.

Katedrála, mistrovské dílo středověké gruzínské architektury, utrpěla v průběhu staletí těžké škody a byla rekonstruována do současného stavu postupným procesem, který začal v 50. letech 20. století, přičemž kontroverzní konzervační práce skončily v roce 2012. Původně byla katedrála zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO, ale o sedm let později výbor Světového dědictví rozhodl, že katedrála Bagrati bude ze seznamu vyškrtnuta, neboť rozsáhlá rekonstrukce "narušila integritu a autenticitu" památky.

 

kaňon Martvili

V původním plánu byla návštěva kaňonu Okatse asi 20 km severozápadně od Kutaisi - vodopády a chodníky připevněné na vysokou skálu. Ale pan domácí v Kutaisi nás upozornil, že momentálně jsou chodníky v Okatse zničené bouřkou a tedy uzavřené, a doporučil nám náhradní řešení - kaňon Martvili.

 

Část řeky v kaňonu Martvili je zpřístupněna plavbou na lodičkách, opačným směrem řeka přechází do soustavy až 20 m hlubokých vodopádů a pokračuje peřejemi těsným kaňonem. Donedávna zde bylo pár úzkých stezek k několika nezabezpečeným vyhlídkám nad nejvyšší vodopády. Dnes zaplatíte vstupné u informačního centra, projdete turniketem a všude vás sledují bedlivé oči kamer a strážců po nově nainstalovaných kovových lávkách se zábradlím :-( A prý se chystá i visutá lávka v protilehlé vysoké kolmé stěně kaňonu. Popravdě, mně tenhle rozmach turistiky nesedí :-( A ani utrácet za zipline se nechtělo nikomu z nás :-(

 

A jede se dál, čeká nás spousta kilometrů Velkým Kavkazem po špatných silnicích - Ingurská přehradní nádrž a Mestia, městečko v nadmořské výšce 1500 metrů a hlavní město historické provincie Horní Svanetie.

 

úvod a Tbilisi - z Tbilisi do Kutaisi (tato stránka) - Svanetie I. - Svanetie II. - Malý Kavkaz - okolím Jerevanu - Jerevan - Arménská vysočina - jezero Sevan