Bulharsko, Rodopy 21.5.-1.6.2025

za probouzející se přírodou Balkánu

 

Opět je tady pozdní jaro a s ním i kytičkářský zájezd z cyklu "za probouzející se přírodou..." cestovní kanceláře Kudrna. Tentokráte jsme vyrazili do Bulharska - prozkoumat pohoří Rodopy v jižní části země u hranic s Řeckem. Pohoří je dlouhé asi 240 kilometrů a široké asi 100 až 120 kilometrů. Čekají nás horské smíšené lesy, hřebeny i hluboká říční údolí.

 

Madžarovo - Ďáblův most - Prespanský hřeben - Široka laka - Perelický hřeben - Trigradská soutěska - Belogradčické skály

 

3/ Prespanský hřeben (Prespanski djal)

den první

Balíme se na třídenní přechod Prespanského hřebene. Včera večer se pokazilo počasí, přesně dle předpovědi. V noci pršelo, teď stále jemně mrholí, takže stany balíme mokré :-( A pršet má celý den i další noc :-(

Začínáme v borových lesích s duby a skončíme v horských smrčinách obrostlých provazovkou. Hřeben je oblý (spíše by se tedy měl označovat jako hřbet), převážně smrkové lesy se na něm střídají s travnatými pastvinami.

Stoupáme, nejvýš v dnešní den jsme v oblasti vrcholku Solukeĭlya (1577 m). Ale výhledy nulové :-(

Hlavně se držet na dohled...

Navigační problémy přináší louka plná koní nad chatou Ловна хижа Акватепе. Pěšina v lese je jasně zřetelná, ale louka vypadá, že sem lidská noha už dlouho nevkročila. Jedna skupina zamířila směrem na vrchol Grebenarova Chuka (1573 m), ale poté si uvědomili chybu a prudkým srázem sešli doleva na červenou, když uslyšeli zdola náš hovor.

Sice jsme měli dojít ještě kousek, ale tyhle před deštěm chráněné přístřešky se nikomu z nás opustit nechtělo. S tekoucí vodou a s krbem :-)

Navíc máme problém - nejsme všichni. Těch navigačních problémů přes louku bylo více. Miro sešel doprava, ale k silnici se ve skalnatých srázech nedostal. Skončil hluboko ve strži nad vodopádem a nemohl ani dál ani zpátky. Ještěže byl na mobilním signálu, díkybohu za tyhle vymoženosti. Stále prší, nějak bude muset přečkat noc a zítra jej vysvobodí na laně horská služba. Bez příslušného vybavení i výcviku jsme my na něco takového krátcí...

 

Stavíme stany na omezeném prostoru nad silnicí a někteří budou spát v přístřešku na stolech. Vlhko a ještě zima, můj věčný optimismus dostává na frak. Ale stačí vzpomínka na Miru, ten je na tom nesrovnatelně hůř. Spacák i věci na spaní mám suché a žaludek zaplněn teplým jídlem a horkým čajem.

 

den druhý

Ráno vypadá svět mnohem lépe. I Miro se hlásil, že je v rámci možnosti OK. Dokázal noc přežít zásluhou Goretexu - vše ostatní, včetně spacáku, stanu i vařiče mu zalila voda.

Sbalit, batohy na záda a jde se. Dneska budeme spát v horské chatě Prespa, takže tam se dosušíme.

Tato část hřebene je vyšší, chata Svoboda leží v nadmořské výšce 1828 m a chata Prespa v nadmořské výšce 1802 m. Sněhové fleky jsme sice zatím neviděli, ale do jarně kvetoucích luk to má hodně daleko. Jsem ráda za softshellové kalhoty, bundu a hlavně čepici.

A jsme tady, na chatě Prespa.

K vysušení stanu jsme využili prádelní šnůry a boty naskládali ke kamnům. K večeři byla fazolová polévka, ve které lžíce mezi fazolemi stála a patatnik, studená placka podobná bramboráku.

Hlavní je, že záchranná akce pro Miru dopadla dobře - zachranáři k němu slanili shora a poté jej spustili dolů.

 

den třetí

Ráno jsme dostali snídani, čaj z místních bylin, kbílý chleba, vajíčko vařené natvrdo, marmeládu a kus balkánského sýra. Pro našince divná kombinace, ale vše lepší, než tahat jídlo na zádech :-)

K autobusu to máme jen cca 8 km převážně z kopce oblastí Хайдушки поляни se spoustou chat a stejnojmenným jezerem.

Po celé trase jsme míjeli upravené prameny. Voda je v tomto suchém kraji velmi uctívaná. Prameny mají být připomínkou zemřelých příbuzných a z dálky vypadají jako náhrobky.

Autobus nás zaveze do Smoljanu na nákupy a po zastávce ve vesničce Široka laka, místě jako vystřiženém z učebnice o skanzenech, budeme pokračovat třídenním přechodem přes Perelický hřeben.

 

pokračování