Bulharsko, Rodopy 21.5.-1.6.2025

za probouzející se přírodou Balkánu

 

Opět je tady pozdní jaro a s ním i kytičkářský zájezd z cyklu "za probouzející se přírodou..." cestovní kanceláře Kudrna. Tentokráte jsme vyrazili do Bulharska - prozkoumat pohoří Rodopy v jižní části země u hranic s Řeckem. Pohoří je dlouhé asi 240 kilometrů a široké asi 100 až 120 kilometrů. Čekají nás horské smíšené lesy, hřebeny i hluboká říční údolí.

 

Madžarovo - Ďáblův most - Prespanský hřeben - Široka Laka - Perelický hřeben - Trigradská soutěska - Belogradčické skály + Băile Herculane

 

Perelický hřeben

Autobus nás vyvezl do nadmořské výšky 2000 m téměř až před chatu Perelik. Balíme se na třídenní přechod - dnes budeme spát na chatě Perelik a poté dvakrát v divočině.

Chata Perelik se nachází v masivu Perelik v oblasti Sovata na krásné hřebenové louce v nadmořské výšce 1960 m. Chata byla postavena v roce 1936 turisty ze Široké a v roce 1957 byla přestavěna a zrekonstruována. Má 35 míst k spaní přímo v chatě a ve čtyřech chatičkách a my máme přiobjednánu taky večeři a snídani.

Teplota se pohybuje hodně nízko, v chatě nám správce zatopil v jídelně i v ložnicích, ale našlo se i pár "drsňáků", kteří se rozhodli spát venku ve stanu. Já se k nim nezařadím ani náhodou. Zimu ne, raději tohle:

Jídla bylo dost, piva i vína taky, hrálo a zpívalo se dlouho do noci. Všichni jsme byli rádi, že Mirovo zabloudění dobře dopadlo a nikdo nepřišel k úhoně.

 

 

Ráno vyrážíme úderem půl osmé. Nedaleko od chaty, asi 30 minut cesty, se nachází rozlehlá louka Churika s kaplí "sv. mučedníků Kirika a Julity".

Goljam Perelik je s nadmořskou výškou 2191 m nejvyšším vrcholem Rodop. Jenže nahoru se nesmí, vrchol slouží armádě a vojenské objekty jsou přísně střeženy. Červená značka proto vrchol po vrstevnici obchází a vyhýbá se i vrcholu Malak Perelik (2146 m).

Orfej (2188 m) je druhým nejvyšším vrcholem Rodop, o pouhé 3 metry nižší než Goljam Perelik..

Orfej nabízí naprosto dokonalý kruhový výhled.

Jsme v půlce dnešní trasy, k místu, kde budeme dnes tábořit, už to máme jen cca 7 km. Za dvě hodiny jsme tam :-)

Nejzajímavější úlovek je parazitický podbílek rodopský. Růžovofialová až narůžovělá rostlina se šupinami místo zelených listů a s výrazným květenstvím podobným klasu kvete brzy na jaře, kdy ještě okolní vegetace není plně vyvinutá.

Na louce nedaleko zdroje vody stavíme stany. Jsme v nadmořské výšce 1750 m, teplo v noci určitě nebude...

Spousta času na botanizování :-)

K večeři budou poloinstantní nudle.

Večer se na nás přišli podívat koně. Nádherné to bylo, jak jsme na sebe navzájem koukali...

 

 

Trochu jsme měli obavy z ovčáckých psů, ale koně se toulali po pastvinách bez dozoru a nezahlédli jsme jediné stádo ovcí. Přesto se ráno raději držíme ve skupinkách. Co kdyby...

Trasa nás vede přes Muglu, vesnici duchů. Exodus, stárnutí populace, klesající porodnost - tento výbušný koktejl dává od 90. let 20. století Bulharsku smutnou bilanci, že je spolu se svými balkánskými sousedy bývalého komunistického bloku jednou ze zemí, které se vylidňují nejrychleji na světě. V současné době emigrovala téměř třetina obyvatelstva a odchod mladých lidí za lepšími životními podmínkami postihl především venkov.

A zpátky do kopců...

Pro usnadnění pozorování úžasné přírody a pro pohodlí turistů byly v oblasti Chairski ezera vybudovány mosty a altán. Míjíme i stejnojmennou chatu.

Nejprve dolů až k mostu přes říčku a pak zase nahoru. Ztratit se nemůžete, místy je tu přeznačkováno :-)

Někteří našli při výstupu i tořiče, já ne :-(

 

Na louce nad Trigradem stavíme tábor. Tentokrát nás u toho kontrolují krávy a jsou mnohem drzejší. Museli jsme je zahnat, klidně by se pásly i mezi stany :-)

Nejsnadnější vaření, zalijete přímo v obalu vařící vodou a 15 minut počkáte :-) Jen kdyby to nebylo tak drahé...

Konečně nám pohodu nekazí déšť a zima. Nejsme ani moc vysoko - v nadmořské výšce 1370 m. Takhle nějak jsem si představovala, že bude vypadat každá bulharská noc, když budeme na jihu až u řeckých hranic a místo toho to bylo občas na hraně. Měla jsem si zabalit zimní spacák :-( V květnu se v takto vysokých horách příroda opravdu teprve probouzí, červen by byl z hlediska rozkvetlých luk rozhodně lepší...

 

pokračování - Trigradská soutěska a jeskyně Ďáblovo hrdlo