Bulharsko, Rodopy 21.5.-1.6.2025

za probouzející se přírodou Balkánu

 

Opět je tady pozdní jaro a s ním i kytičkářský zájezd z cyklu "za probouzející se přírodou..." cestovní kanceláře Kudrna. Tentokráte jsme vyrazili do Bulharska - prozkoumat pohoří Rodopy v jižní části země u hranic s Řeckem. Pohoří je dlouhé asi 240 kilometrů a široké asi 100 až 120 kilometrů. Čekají nás horské smíšené lesy, hřebeny i hluboká říční údolí.

 

Madžarovo - Ďáblův most - Prespanský hřeben - Široka Laka - Perelický hřeben - Trigradská soutěska - Belogradčické skály + Băile Herculane

 

Belogradčik (Белоградчик)

Vyrazili jsme směrem domů, ale vzdálenost je třeba rozdělit - už za tmy jsme postavili stany u Belogradčiku, protože nás zdržely zácpy před Sofií. Vyfotit to sice z ruky nešlo, ale to rojení světlušek spolu s odrazkami ve stanových šňůrách bylo prima.

Městečko Belogradčik leží 60 km od rumunsko-bulharských hranic Calafat/Vidin a turisty láká na Belogradčické skály a pevnost.

Belogradčická pevnost patří mezi nejlépe zachovalé bulharské pevnosti. Její zdi jsou 2 m silné, dosahují výšky až 12 m a neschůdné skalní věže sloužily jako přírodní ochrana. První pevnost zde postavili Římané, zesílili ji Byzantinci v 7.-8. století a potom Turci. V roce 1850 hrála pevnost roli v osmanském potlačení belogradčického povstání a naposled hrála významnou úlohu během Srbsko-bulharské války v roce 1885.

Z vrcholu se kocháme výhledy - jižní stranu horizontu ohraničují vrcholy hlavního hřebene pohoří Stará planina s fleky sněhu, na sever se rozprostírají roviny kolem Dunaje až k úpatí jižní části karpatského oblouku.

Ještě je třeba utratit poslední bulharské peníze - kurz je jednoduchý, 1 € = 2 BGN neboli 1 BGN = 12,50 CZK.

Na úplný závěr nás čeká ještě jedna zastávka spojená s koupáním - lázně Băile Herculane.

 

Băile Herculane

Băile Herculane nebo česky Herkulovy lázně je rumunské lázeňské město v župě Caraș-Severin v údolí řeky Cerna v nadmořské výšce 168 m a je známo především starobylými římskými lázněmi.

Počátky lázní Herkulane sahají téměř dvě tisíciletí zpět. Základy lázní položil v roce 102 n. l. císař Traján. Název lázní pochází od boha Herkula, syna Dia, který je v římské mytologii zaznamenán jako patron termálních pramenů, symbol moci a rovnováhy mezi fyzickou a duchovní silou. Bylo zde objeveno šest soch Herkula z té doby a bronzová replika jedné z nich, odlitá v roce 1874, stojí jako dominanta v centru města.

Moderní éra lázní Băile Herculane začíná v době habsburské monarchie. Budovy z té doby nesou otisk rakouského baroka. Lázně v průběhu času navštěvovaly velké osobnosti, včetně: císaře Josefa II., císaře Františka I. a císařovny Karolíny, císaře Františka Josefa a císařovny Alžběty. V 19. století se lázně německy zvané Herkulesbad díky přízni císařské rodiny staly jedním z nejmódnějších lázeňských míst v Evropě.

Po první světové válce a Trianonské smlouvě se Banát a Băile Herculane staly součástí Rumunska a mezinárodní sláva zdejších lázní začala upadat. Stavba monstrózních hotelů z éry komunismu okolí starých lázní přitom ještě více znehodnotila. Snaha zpřístupnit lázeňské procedury masám pracujících a důchodců byla dobře míněná, ale z hlediska estetiky zdejšího prostředí destruktivní.

Lázeňské město bylo navštěvováno pro své přírodní léčivé vlastnosti: horké prameny se sírou, chlorem, sodíkem, vápníkem, hořčíkem a dalšími minerály, stejně jako negativně ionizovaný vzduch. Úpadek pokračuje dodnes, opadávající fasády odrážejí bývalou slávu :-( Přesto místo stojí za zastávku - můžete využít jednoduchá termální koupališťátka u řeky a prohřát si unavené tělo :-)

 

A co napsat závěrem? Cca 1400 km v autobuse, dva třídenní přechody a pár výletů nalehko. Rodopy jsme si zamilovali, přestože počasí se nám předvedlo spíše z té horší stránky. Když jsem si zarezervovala přechod Rodop, představovala jsem si slunce, zelené louky a výhledy do dáli. Místo klobouku jsem více využila čepici, výhledy na Prespanském hřebeni nám zatajila mlha a v květnu toho v nadmořských výškách kolem dvou tisíc metrů moc nekvete. V noci se chlad plížil spacákem a člověk se ráno nebudí, ale spíš přemlouvá, aby vylezl. Ale troška té nepohody k toulání přece patří :-) I vděčnost za suché ponožky, za chvíli bez deště, za pomocnou ruku, vlídné slovo a úsměv ostatních. Vám patří můj velký dík!!!

 

S přibývajícím věkem člověk vnímá hory jinak. Doufám, že mi to chození ještě nějaký čas vydrží. Protože právě tyhle chvíle mi dávají pocit svobody a radosti. Není to o výkonu, ale o tichu lesa, kde slyšíš jen praskání větviček pod botami a šumění větru v korunách. O chladivém nádechu na hřebeni a o pohledu, jenž se ztrácí v dálce. O kapkách rosy na stanu i o slunci, které se po ránu nesměle prodírá mlhou.