Krušné hory / Erzgebirge 24.7.- 1.8.2026

inspirace Stezkou Českem z Lubů do Moldavy

den pátý, z Božího Daru přes Mědník na Velký Špičák

Boží Dar (1020 m) - Klínovec, Traverz (1185 m) - Pod Macechou (1059 m) - Meluzína (1097 m) - Křížová hora (1025 m) - Vykmanov (861 m) - Horní Halže (875 m) - Měděnec (846 m) - Mědník (910 m) - Velký Špičák (965 m)
cca 29 km, ⬆️ 551 m / ⬇️ 608 m

I dneska jsme v jídelně obsadili jen dva stoly. Ale po včerejším dešti se krásně pročistil vzduch - bude krásný letní den.

z Boží vyhlídky

Na vrcholu Klínovce jsem byla včera, dneska tím pádem pár výškových metrů ušetřím. Nejvyšší vrchol Krušných hor obejdu po cestě zvané Traverz.

Loučná pod Klínovcem

studánka U Franty Ježka (Traverz pod Klínovcem)

Lesy ČR zde zbudovaly parádní útulnu s jednou stranou prosklenou.

útulna Traverz pod Klínovcem

Cesty pod Macechou a Meluzínou jsou jak podle pravítka.

pod Macechou a Meluzínou

Odbočka na Macechu (1113 m) je dlouhá a neznačená, ale na Meluzínu (německy Wirbelstein) je to jen kousek, cca 400 m. A stálo to za to, úžasné místo!!! Meluzína (1097 m) je čtvrtá nejvyšší hora české části Krušných hor - až vás omrzí sbírat borůvky, ze skalnatého vrcholu se otevírá parádní výhled do okolí. Zbylé palačinky od snídaně byly už jen takovou třešinkou na dortu :-)

z Meluzíny (1097 m)

Křížová hora je vedlejším vrcholem Meluzíny. Značka na vrcholovou skálu sice nevede, ale vyšlapanou pěšinu nelze přehlédnout.

Křížová hora (1025 m)

Poslední tisícovka a zároveň dvanáctý nejvyšší vrchol v české části Krušných hor. Čeká mne klesání a dlouhý traverz po asfaltu.

pramen pod Křížovou horou

Vykmanov

Vyhlídka nad Vykmanovem nabízí výhled na nepřístupné Doupovské hory a do Mostecké pánve. A stála jen pár korun :-)

vyhlídka nad Vykmanovem

Pokračuju přes Halžský vrch a Horní Halži do Měděnce. V bistru Zelňačka sice měli zavřeno, ale i gulášek v restauraci Medník byl vynikající.

Měděnec

Mědník je 910 metrů vysoký vrch nad obcí Měděnec. Jeho historie je po staletí spjata s dolováním železné, měděné a stříbronosné rudy – v okolí i přímo na samotném Mědníku. Těžba v dole Měděnec na úpatí vrchu probíhala s přestávkami až do roku 1992 a na svazích Mědníku jsou dodnes patrné pozůstatky středověkého dolování.

Mědník

Kapli Neposkvrněného početí Panny Marie na vrcholu nechal roku 1674 postavit majitel ostrovského panství, vévoda Julius František Sasko-Lauenburský.

Mědník

Čas na pauzu.

Mědník

Je půl páté a je třeba se rozhodnout, kudy dál a kde budu spát. Stezka Českem pokračuje po červené turistické značce severovýchodním směrem na Horu Sv. Šebestiána, ale já si vymyslela trošku delší variantu - s noclehem na Velkém Špičáku (965 m). Vody mám dost a časově to zatím vychází taky dobře - namísto po červené vyrážím po žluté severním směrem.

v lesích nad přehradou Přísečnice

Čas na trochu osvěty - jsem v oblasti, kde byly lesy poškozeny průmyslovými imisemi nejvíce...

Původní pralesovité porosty tvořené smíšenými lesy byly během intenzivní těžby a zpracování rud z velké části vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami. Ty pak byly koncem 20. století těžce poškozeny průmyslovými imisemi, především oxidem siřičitým z nedostatečně odsířených hnědouhelných elektráren v okolí. A ty po válce rostly jako houby po dešti.

Stačilo třicet let – a z jedněch z nejkrásnějších českých zalesněných hor se stala „mrtvá zóna“. Místo zelených vzrostlých smrků tu stály jen jejich kostry. Krušné hory se ocitly v srdci takzvaného „černého trojúhelníku“ mezi Polskem, Německou demokratickou republikou a Československem. K poškození lesů přispěli také hmyzí škůdci, vichřice a silná námraza, primární příčinou však byly emise oxidu siřičitého.

V roce 1978 během jediné zimy odumřelo asi šedesát procent stromů v oblasti o rozloze přibližně dvanáct tisíc hektarů. Do listopadové revoluce se rozloha takto umírajícího nebo již zcela mrtvého lesa více než zdvojnásobila.

Po pádu totalitního režimu se uhelné elektrárny začaly rychle odsiřovat a z dnešního pohledu byla náprava stavu až šokujícím způsobem účinná. Například Tušimice a Prunéřov chrlily před "sametem" do ovzduší asi 539 tisíc tun oxidu siřičitého ročně. O deset let později to byla jen desetina původního množství. Stačilo přitom využít technologie, které už tehdy existovaly a na západ od našich hranic se běžně používaly :-(

Holiny se postupně začaly systematicky zalesňovat dřevinami, které lépe snášejí zdejší drsné klimatické podmínky – břízami, jeřáby, modříny, smrky pichlavými.

Jenže ani tyto stromy, které měly Krušným horám pomoci překlenout nejhorší období, nemají vyhráno. Smrky pichlavé dnes ničí houba kloubnatka smrková a lesníci proto postupně vracejí do krajiny původní krušnohorský smrk ztepilý a také listnáče – především buky a duby. Trnitá cesta ke stabilnímu společenstvu horského lesa bude ještě dlouhá...

obnova krušnohorských lesů

Kritická zátěž půdy kyselými látkami z minulého období bude dělat problémy ještě mnoha generacím, lidem i stromům. Vždyť do konce minulého století v půdě Krušných hor uvízlo 26 milionů tun oxidů síry. A ty se jen tak neztratí.

Ale dost bylo povídání. Krušné hory jsou dnes znovu zalesněné a krásně zelené. Jen na některých místech člověk narazí na obrovské hromady vykácených bříz a smrků pichlavých. Dřevo z desítek tisíc hektarů totiž nemá příliš široké využití. Ideální by bylo, kdyby v podobě štěpky zůstalo přímo na místě a vrátilo do půdy alespoň část živin potřebných pro růst budoucího lesa. Člověk by při pohledu na dnešní zelené svahy skoro nevěřil, co se tu ještě před pár desítkami let odehrávalo.

Velký Špičák (965 m) je výrazný vrchol mezi Kovářskou a Přísečnickou přehradou. Je obklopený lesy, ale samotný vrchol je odlesněný.