Krušné hory / Erzgebirge 24.7.- 1.8.2026
inspirace Stezkou Českem z Lubů do Moldavy
den šestý, z Velkého Špičáku k Hoře Sv. Šebestiána
Velký Špičák (965 m) - hráz Přísečnice (735 m) - Jelení hora (994 m) - Hora Sv. Šebestiána (840 m) - Spálený rybník (786 m)
cca 26 km, ⬆️ 480 m / ⬇️ 659 m
Je pár minut po šesté. Východ slunce jsem sice zaspala, ale opět bude krásný letní den. Teploty zase budou atakovat třicítku, takže pozor na zásobu vody!
ráno na Velkém Špičáku
Nemusím nikam spěchat, ještě chvilku poležím... Krásně se tady spalo v naprostém tichu...
cestou necestou k Přísečnici
Po silnici jsem šlapat nechtěla, ale kromě zpevněných cest byly ty obyčejné pravoúhlé lesní cesty zaznačené v mapě většinou zarostlé. A nakonec jsem kvůli ochrannému pásmu stejně šlapala cca 3 km po silnici.
Přehrada Přísečnice na náhorní planině Krušných hor slouží k zásobování měst a obcí okresů Chomutov, Most a Louny pitnou vodou. Stavba 50 metrů vysoké sypané hráze začala v letech 1969 až 1970 a přehrada byla napuštěna v roce 1976. V zaplavené oblasti stálo staré krušnohorské hornické město Přísečnice (něm. Pressnitz), které bylo v letech 1973 až 1974 zbouráno odkaz vede na mapu z 19. stol.). Na stránce www.zanikleobce.cz najdete spousty fotografií i rozsáhlou diskuzi pamětníků. Kvůli zřízení ochranného pásma musely být zbourány i obce Dolina, Kotlina a Rusová.
Přísečnice a za ní Jelení hora
pohled zpátky, ta "sopka" je Velký Špičák
Spousta vody – rozloha 362 ha a průměrná hloubka okolo 50 metrů.
Za hrází se konečně ocitám opět v lese. Z Karlova pramene doplňuju vodu a pokračuju ve výstupu - Buková alej a lesní pěšiny mne dovedou na Jelení horu (994 m), nejvyšší bod Přísečnické hornatiny.
Karlův pramen
pomník Hanse Fladera
na vrcholu Jelení hory
Název vesnice Hora Sv. Šebestiána vznikl spojením slova hory (ve smyslu doly) a jména světce, které mělo upomínat na zakladatele Šebestiána z Veitmile. Údajně zde měl v roce 1529 nechat postavit kostel zasvěcený svatému Šebestiánovi. Ve stejné době vznikla obchodní cesta, která spojovala Chomutovsko se saským Marienbergem. Těžily se zde zejména rudy stříbra, mědi a cínu, ale od devatenáctého století také rašelina.
větrný park před obcí
I tady bylo období po druhé světové válce ve znamení devastace. Po odsunu Němců po válce zde žilo jen necelých 200 obyvatel (v roce 1890 zde žilo 2142 obyvatel), a proto se o rok později bouralo asi sto domů. V roce 1967 odstřelili neudržovaný novorománský kostel (špatný stav a požadavek armády, protože kostel byl významným orientačním bodem) a ve stejném období obec přišla o železniční spojení. Roku 1978 rozvoji trochu napomohlo otevření silničního hraničního přechodu, ale silnice výrazně zasáhla do vzhledu obce. Veškerá doprava projíždí přímo středem zastavěného území, neustálý hluk, nebezpečné přecházení silnice a řidiči, kteří ignorují povolenou rychlost :-( Teprve po roce 1989 se vesnice začala znovu rozvíjet. Zejména poslední desetiletí dvacátého století bylo spojeno s rozvojem nevzhledných tržnic a prostituce. Postupně však byla opravena řada budov a zrevitalizován prostor náměstí.
Hora Sv. Šebestiána
V parku na náměstí stojí barokní sloup se sochou Dobrého pastýře z roku 1715. Původně stál v obci Rusová, která zanikla při stavbě vodní nádrže Přísečnice.
Hora Sv. Šebestiána
Ale co je pro poutníky nejdůležitější: jsou tu dvě útulny pro turisty na dálkových trasách (správce vám po zavolání sdělí kód ke dveřím), vietnamský obchůdek, nabíjecí stanice pro cyklisty s možností nabíjení mobilů v uzavíratelné schránce a infocentrum s kavárničkou. Nemělo to chybu :-)
Řádně odpočatá, s doplněnými zásobami jídla, vody i elektronů vyrážím směrem Bezručovo údolí. Se svou délkou okolo třinácti kilometrů se Bezručovo údolí řadí k nejdelším v Krušných horách, ale Stezka Českem odbočuje do kopce už po necelém kilometru.
Krajina vypadá dnes úplně jinak než před několika desetiletími, ale stopy minulosti jsou pořád všude kolem. Provoz na železniční trati z Křimova do Reitzenhainu, místní části města Marienberg v Sasku, byl zahájen v roce 1875 a nejdůležitějším zbožím vozeným po této trati bylo uhlí. Přeshraniční provoz se zastavil hned po válce, v roce 1945. Roku 1946 byla trať použita k odsunu německých obyvatel, kvůli němuž se celé území téměř vylidnilo, a tedy poklesla i osobní doprava - osobní provoz byl ukončen v květnu 1948, nějakou dobu se vozilo dřevo a rašelina ze stanice Hora Svatého Šebestiána do Chomutova, ale provoz slábl a stav trati se zhoršoval. Trať byla formálně zrušena v roce 1972 a koleje byly sneseny v letech 1985–1987. Ale těleso trati se dochovalo téměř v celé její délce, včetně propustků a pilířů mostů.
pozůstatky ocelového mostu v km 31,678 z lesní cesty "Privátka"
pomník připomíná náhlé úmrtí Franze Patzelta 13. října 1912 v těchto místech
Zaniklé železniční trati se věnuje web zeleznice.vanovi.net.
U Spáleného rybníka se rozhoduji strávit noc. Je sice teprve půl sedmé a mám za sebou jen 26 km, ale není důvod se někam honit. Nejsem v žádné chráněné oblasti, rybníček je to novodobý a vážky mi budou dělat společnost.
Spálený rybník
pokračování - den sedmý, Spálený rybník (Hora Sv. Šebestiána) - Lesná - Nová Ves
Rozcestník:
04/ okolím Božího Daru, Fichtelberg a Klínovec
06/ Velký Špičák - Spálený ryb. (tato stránka)
09/ U tří smrků - Moldava