Polsko 13.-23.6.2026
Baltské pobřeží
úvod - Viselská kosa - Gdaňsk - Helská kosa - Puck - nejsevernější bod Polska - Lebská Sahara - Międzywodzie - Svinoústí (tato stránka)- Trzęsacz a Niechorze - útesy v Świętouściu a cesta domů
den devátý, Świnoujście
Międzywodzie - Kołczewo - Woliński Park Narodowy - Międzyzdroje - Świnoujście a zpět, cca 90 km, ⬆️ 100 m / ⬇️ 100 m
První část trasy nás vede po cyklostezce podél hlavní silnice. Člověk si rychle zvykne a parádně to sviští po hladkém asfaltu převážně lesem. Projíždíme Kołczewo, ale ve vesnici Wisełka jsme mou zásluhou trošku bloudili a kousek se nakonec vraceli. Přece nepojedeme po hlavní silnici, když můžeme jet kolem jezer Wisełka a Czajcze a po lesních cestách přes Wolinský národní park.
Jezioro Czajcze
Oáza klidné a zdravé přírody, smíšený les a svěží vzduch vanoucí lesem od moře. Wolinský národní park (Woliński Park Narodowy), založený v roce 1960, chrání střední a západní část největšího polského ostrova Wolin mezi Pomořanským zálivem a Štětínskou lagunou. Park o rozloze přes 10 tisíc ha chrání nejkrásnější úsek polského útesového pobřeží, zachovalé bukové lesy a unikátní ostrovní deltu řeky Świny. Morénové kopce se táhnou k moři v délce přibližně 15 km a nejvyšší útesy dosahují výšky téměř 100 m. Abraze útesového pobřeží posouvá břehovou linii místy až desítky centimetrů ročně. Wolin je hlavní migrační trasou ptáků podél pobřeží Baltského moře. V těchto vodách se občas vyskytují mořští savci jako tuleň šedý a sviňucha obecná.
Jezioro Czajcze
Nejvyšším vrcholem parku je Grzywacz (116 m), o něco nižší jsou Góra Marii (108 m) a Góra św. Anny (111 m). Pohybovat se v parku můžete jen po značených trasách a za vstup do parku se platí (11 zł / den, výjimku mají cyklisté za průjezd po modře značené EV10 - ti platit nemusí)
Woliński Park Narodowy
Międzyzdroje (německy Misdroy) patřily mezi nejpřednější lázně v tehdejším Německu. Zámožné berlínské a štětínské rodiny si zde stavěly své první vily mezi lety 1830-1835.
Międzyzdroje
Neskutečný turistický blázinec. Międzyzdroje jsou dnes jedním z nejznámějších polských letovisek, známé hlavně díky dlouhé pláži, molu a červencovému Festivalu hvězd. Byli jsme rádi, že jsme se vymotali na cyklopromenádu západně od města, ale až se sem podíváme někdy příště, nesmíme vynechat 395 m dlouhé molo, jehož historie sahá až do roku 1884.
Międzyzdroje
Ale proč je šotolinová cesta po dunách podél moře označena značkou cyklostezky, když je na ní pěších víc než cyklistů, to jsme nepochopili. Ale budiž, dávali jsme jim samozřejmě přednost.
kdesi uprostřed lesů
Muzeum Podziemne Miasto na Wyspie Wolin je určeno všem fandům vojenské historie. I my se mezi ně řadíme, ale na prohlídku v ceně 50 zł nám to časově nevychází. Název „Podzemní město“ je trochu nadnesený – ve skutečnosti jde o rozsáhlý komplex velitelských stanovišť, skladů a úkrytů propojených podzemními chodbami. Vstupy jsou s průvodcem a v přesně určené časy. Ale našla jsem papírového průvodce v češtině - komplex pobřežních dělostřeleckých baterií a podzemních krytů byl postavený Wehrmachtem v letech 1936–1938 na obranu vojenského přístavu ve Świnoujście (tehdejším Swinemünde) a v rozporu s Versailleskou smlouvou.
Baterie Vineta
Po skončení 2. světové války byla baterie předána polské armádě a v době studené války zrekonstruována - vzniklo zde jedno z nejtajnějších zařízení v Polsku. Varšavská smlouva se jmenovala tehdejší politická a vojenská organizace zemí východního bloku, v níž dominantní roli hrál Sovětský svaz :-(
Jen krátce zajíždíme k objektu velitelské věže baterie Goeben, která není za plotem muzea. Německé válečné plány předpokládaly, že záliv bude nutné bránit před britskými a francouzskými flotilami vstupujícími do Baltského moře a tahle stavba měla sloužit jako velitelská věž. Osmipatrová betonová stavba s charakteristickým tvarem zvonu zvyšovala odolnost proti odrazům dělostřeleckých granátů a leteckých pum. Stavba nebyla maskovaná, protože samotný tvar bunkru skrýval jeho účel a připomínal maják. Nadměrná maskovací úprava navíc mohla odhalit jeho vojenský účel. Původně 18 metrů vysoká věž se nachází na kopci 12 metrů nad mořem, přibližně 750 metrů od pobřeží. Baterie byla pojmenována po pruském generálovi Augustu Karlu von Goebenovi.
Goeben
Vlastní dělostřelecké pozice byly umístěny v lese, přibližně 2,5 kilometru od pobřeží, dnes jižně od železnice a hlavní silnice. Všechna zařízení baterie byla propojena úzkorozchodnou železniční tratí. Lafety byly vybaveny třemi děly ráže 283 milimetrů s dostřelem 36 kilometrů. Výstavba a testování baterie byly dokončeny v roce 1939, ale samotná baterie se žádných bojových operací neúčastnila - průběh války změnil Hitlerovy priority, pro nacistické Německo byl důležitější Atlantický val. V roce 1940 byla výzbroj převezena na atlantické pobřeží Norska nedaleko Trondheimu.
Rozhledna s výstavou ve věži by měla být otevřena návštěvníkům během letní sezóny. Když jsme zde byli my, bylo vše uzamčeno a z žádné cedule nebylo možno vyčíst něco ohledně přístupnosti. A pro zajímavost - takhle to tady vypadá při pohledu z dronu. Ne našeho, tohle jsme našli na YouTube.
Je to tady složité, mapky vždycky barevně vyznačují, zda vojenský objekt patří do 19. století, do období 1. či 2. svět. války nebo do období studené války (polsky Zimna wojna). Takže tyhle pozůstatky pod věží nepatří Wehrmachtu, ale protivzdušné obraně ve studené válce.
pod věží Goeben
Původně cyklotrasa vedla až k nábřeží Sviny kolem majáku a pevnosti na pravém břehu řeky, ale dnes jsou všechny cesty v této oblasti z důvodu ochranné zóny kolem LNG terminálu uzavřeny. K majáku či na fort Gerharda se lze dostat jedině lodí.
Latarnia Morska ve Svinoústí je nejvyšší maják na polském pobřeží Baltu a jeden z nejvyšších na světě - světlo je umístěno ve výšce 65 m nad mořem. Je postavený výhradně z cihel a na jeho vrchol vede 324 schodů. Stavba tohoto majáku začala v roce 1854 a ve své době se jednalo o obdivuhodný stavební počin. Drsné povětrnostní podmínky ve Svinoústí způsobily značné ztráty cihel, což vedlo k rozsáhlé rekonstrukci věže v letech 1902–1903, kdy bylo rozhodnuto změnit tvar věže z osmibokého na kruhový
Latarnia Morska ve Svinoústí
Pevnost Svinoústí ( německy Festung Swinemünde ), pruský opevněný komplex postavený na obranu přístavu Svinoústí, se skládal ze čtyř pevností, z nichž jen tři se zachovaly dodnes: Fort III Anioła, Fort IV Zachodni a Fort II Gerharda, známý také jako Fort Wschodni. Ten čtvrtý, Fort I., zničili při rozšiřování přístavu v 70. letech 20. století.
K pevnosti Fort II Gerharda se stejně jako k majáku kvůli LNG terminálu nedostaneme, ale tahle pevnost je jednou z nejlépe dochovaných pruských pobřežních dělostřeleckých pevností v Evropě. Od roku 2011 je v rámci Muzea Obrony Wybrzeża otevřena pro veřejnost, ale pokud ji chcete navštívit, musíte lodí podle pokynů na jejich webových stránkách.
Terminál LNG prezidenta Lecha Kaczyńského ve Svinoústí je v provozu od roku 2016. Přispívá k energetické bezpečnosti v Polsku a střední a východní Evropě a umožňuje dovoz a vývoz zkapalněného zemního plynu z/do Polska z/do téměř jakéhokoli směru na světě.LNG (Liquefied Natural Gas, v překladu zkapalněný zemní plyn) se zde vykládá z LNG tankerů, skladuje v kryogenních nádržích, nakládá do cisteren a kontejnerů či zpětně zplyňuje a dodává do plynové sítě.
Terminál a průmyslovou část zahlédneme jen z dálky a cyklostezka nás dovede přes železnici přímo do čtvrti Warszów.
Trajekt přes řeku Svinu jezdí každých 30 minut a zadarmo, protože je součástí městské dopravy - historicky vždy spojoval obě části města rozděleného řekou. Doby, kdy na přívozech stávaly fronty, jsou od roku 2023 minulostí. O kousek níž proti proudu Sviny byl otevřen silniční podvodní tunel, protože kvůli velkým lodím nebylo možné postavit most. Nejnižší bod tunelu je asi 38 m pod hladinou moře. Alternativní pozemní přejezd je možný přes německé území pomocí mostu přes řeku Peenestrom, což ale vyžaduje značnou objížďku.
na trajektu
Trajekty (polsky promy) typu Bielik mají dokonce speciální paluby pro pěší a jízdní kola.
na trajektu
Świnoujście (německy Swinemünde, česky Svinoústí) je jediné město v Polsku, které se rozkládá na několika ostrovech a ostrůvcích (oficiálně 44), z nichž pouze tři jsou obydlené: Uznam, Wolin a Karsibór. Většina obyvatel žije v levobřežní části města na ostrově Uznam, pravobřežní oblast je převážně průmyslová - včetně železničního uzlu, přístavu, terminálu LNG či loděnic. Řeka Svina, která odděluje ostrovy, slouží mimo jiné jako plavební cesta do přístavu Štětín.
Na začátku 20. století byly ostrovy Wolin a Uznam, oddělené řekou Svina, největší a nejoblíbenější rekreační oblastí v Německu. Ale nemáme moc času na prohlídku města, ani polsko-německé hranice. Zpátky to bude 45 km :-(
na prodej :-)
Během druhé světové války bylo Svinoústí největší námořní základnou německé flotily v západním Baltském moři. Město a přístav byly zničeny především během spojeneckých náletů 12. března a 16. dubna 1945. Při spojeneckém náletu 12. března 1945 zahynulo podle odhadů přes 20 000 lidí, převážně uprchlíků a civilistů. Město se vzdalo Rudé armádě 5. května 1945. Po skončení druhé světové války se Svinoústí na základě Postupimské dohody stalo nejzápadnějším polským přístavem. Lázeňská část města byla okupována sovětskými vojsky až do roku 1957 a až do přelomu 80. a 90. let 20. století se ve Świnoujście nacházela sovětská námořní základna s vybavením.
pohled přes řeku k majáku
Máme zase jednou štěstí, obloha se zatáhla, ale bouřka nás naštěstí mine.
Świnoujście
Fort III Anioła, pevnost postavená v letech 1854–1858, doplňovala pravobřežní pevnosti. Třípatrová rotunda byla postavena podle vzoru Hadriánova mauzolea, dnešního Andělského hradu v Římě. Přízemí obsadila pěchota s ručními palnými zbraněmi, zatímco horní patra sloužila lehkému polnímu dělostřelectvu. Děla a munice byly přepravovány do kopce po lanech oválnými otvory ve stropech. Během druhé světové války, přestavěná a vybavená veškerým dostupným technologickým pokrokem, sloužila jako letecké pozorovací stanoviště pro německé síly. Po válce pevnost, kterou obsadili Rusové, sloužila až do roku 1992 jako letecké pozorovací a komunikační stanoviště pro lodě sovětského námořnictva.
Fort III Anioła
Fort IV Zachodni (Západní) byla původně postavená jako malá dělostřelecká reduta, ale posléze byla rozšířena na těžkou opevněnou baterii obklopenou příkopem. Po válce Rusové pevnost obsadili až do roku 1961 a zřídili zde pobřežní baterii vyzbrojenou třemi 127mm kanóny americké výroby. Od 60. let byla pevnost nevyužívaná a značně chátrala - od roku 2004 je pevnost přístupná veřejnosti jako vojenská památka. Po zaplacení vstupného (35 PLN) si můžete prohlédnout staré hradby i unikátní opevnění z 1. a 2. světové války a „vyzkoušet“ skutečné protiletadlové kanóny. Škoda, třeba někdy příště...
Fort IV Zachodni
A tohle je kdo? Štětínský Aladin?? Ne nebyla to halucinace, muž na létajícím koberci se jmenuje Władysław Stec a na každém kroku přitahuje pozornost kolemjdoucích.
Szczeciński Aladyn
Cyklotrasa nás dovedla až k majáku s názvem Stawa Galeriowa u základny západního vlnolamu.
Stawa Galeriowa
Spolu s majákem Stawa Młyny, majákem ve tvaru větrného mlýna, označuje příjezdovou plavební dráhu.
Stawa Młyny
K větrnému mlýnu na konci přibližně 350 metrů dlouhého kamenného západního vlnolamu se musí pěšky, pokud tedy nechcete tlačit kolo pískem. Je vysoký 10 m a je jedním ze symbolů Svinoústí.
Stawa Młyny
S mlýnem se pojí legenda:
LNG terminál v pozadí
Jsou tři hodiny odpoledne a my máme před sebou stejnou cestu nazpátek. Nejvyšší čas vyrazit.
z trajektu
Symbolem Wolinského národního parku je orel běloocasý, jehož živé exempláře lze spatřit ve voliérách v Demonstračním centru zubra evropského. A jak už název říká, můžete tam vidět i zubry. S chovem zubra zde začali v roce 1976, kdy byli z Boreckého a Bělověžského pralesa dovezeni čtyři zubři evropští - největší volně žijící přežvýkavci v Evropě. Kráva „Pomina“, býk „Podskakiewicz“ a dvě jalovice „Pompea“ a „Podwyżka“ - jméno každého polského zubra z nížin začíná slabikou PO :-)
Woliński Park Narodowy
Záchrana zubra evropského je příkladem jednoho z mála účinných pokusů o zachování vymírajícího druhu. V době, kdy byli zubři vyhubeni ve volné přírodě (1919), zůstalo naštěstí několik zvířat v zajetí. Základem nížinné linie se tak stalo pouhých sedm zvířat, základem nížinně-kavkazské linie chovu pak dvanáct zvířat. Dnes už populace zubra evropského překročila hranici 10 000 jedinců díky mezinárodním chovným programům a reintrodukci do vybraných lokalit, včetně českých přírodních rezervací jako je Rezervace velkých kopytníků u Milovic.
Woliński Park Narodowy
Vstup se platí (20 zł), je to tady taková malá zoologická zahrada. Ačkoli samotný výběh byl vytvořen v rámci chovného programu na ochranu zubrů, žijí v něm také vyléčená nebo lidmi odchovaná zvířata, která nejsou schopna samostatně žít ve svém přirozeném prostředí. V současné době se zde můžeme setkat mimo jiné s divočáky, vlky, srnci, jeleny lesními a orly běloocasými. Ale vlka jsem zahlédla jen dřevěného :-)
orel běloocasý, v polštině bielik
směrem k výběhu vlků
jediný vlk široko daleko :-)
Před Wiselkou jsme se trochu zamotali. Abychom se nevraceli tak úplně po stejné trase, odbočili jsme na Żółwino. Ale z jezera jsme téměř nic neviděli a po zelené značce směrem na Kołczewo se zřejmě moc nechodí. A ani ty další cesty v mapě nebyly použitelné - z té první se pár desítkách metrů stala totálně zarostlá pěšina, ta druhá skončila u vjezdu na soukromý pozemek. To jen pro vysvětlení zvláštního tvaru gpx záznamu :-)
A zítra bude krásně... Pojedeme na kole po pobřeží prohlédnout si ruiny kostela v Trzęsaczi a maják Niechorze.
windy