Polsko 13.-23.6.2026

Baltské pobřeží

 

úvod - Viselská kosa - Gdaňsk - Helská kosa - Puck - nejsevernější bod Polska - Lebská Sahara - Międzywodzie - Svinoústí - Trzęsacz a Niechorze - útesy v Świętouściu a cesta domů (tato stránka)

 

den desátý, podvečerní útesy v Świętouściu

Międzywodzie - Klif w Świętouściu a zpět, cca 12 km, ⬆️ 10 m / ⬇️ 10 m

 

Společnost mi dělají mořští ptáci. Určit druh si netroufám, ale podle AI by to měli být racci stříbřití.

Teplota vody v Baltu se v červnu pohybuje v rozmezí 16°C až 18°C a já nepatřím k otužilcům. Ale brouzdání v příboji je překvapivě příjemné.

Procházet se po nekonečných a téměř liduprázdných plážích bych mohla každý den. Škoda, že to máme k moři tak daleko.

Po cca 4 kilometrech jsem se dostala na hranici Wolinského národního parku.

Úsek pobřeží je neustále vystaven erozi, což mu dodává jedinečný a proměnlivý charakter. Strmé stěny svědčí o síle přírodních sil. Jedná se o přirozený proces abraze, ročně se útes může v závislosti na povětrnostních podmínkách zmenšit o několik desítek centimetrů, nebo dokonce o několik metrů.

Pláž přístupná z osady Świętouść je nádherná, divoká, bez reklam, stánků s občerstvením a plavčíků.

Ale je čas na návrat.

Hodinky ukazují 21:37 a slunce zapadá.

Chtěla jsem si nahrát časosběr, ale zřejmě jsem si vybrala tu nejfotogeničtější část pláže. Nejprve mi do záběru vkráčela ladná dívka natáčející se zřejmě na instagram, poté se mi do záběru postavil postarší obtloustlý fotograf. No stane se, už dlouho jsem se sama sobě tak nenasmála.

 

Nádherné rozloučení s mořem... Tak zase někdy na viděnou...

 

 

den jedenáctý, cesta domů

Dnes vyrážíme domů. Čeká nás celkem 685 km - 22 km podél řeky Dziwny do Wolinu po vedlejších silnicích a poté po rychlostní silnici S3 k nerozeznání od dálnice až na česko-polskou hranici u Žacléře a poté do Brna.

 

Szczecin lze zahlédnout jen dálky, ale hustota provozu od křížení směrem na Berlín trochu poklesla. Docela to odsýpá, ale nic až tak zvláštního cestou vidět není. Nekonečná polská rovina, rozlehlé lesy a v obydlených oblastech pro změnu všude protihlukové zábrany.

 

Město Świebodzin je proslulé sochou Ježíše Krista jako Krále vesmíru, jedné z nejvyšších soch Ježíše na světě (nejvyšší je s výškou 61 m ta v Sibea-bea na Sumatře v Indonésii). Pomník má výšku 36 metrů a stojí na 16 m vysokém návrší a slavnostně byla odhalena 21. listopadu 2010. Nepřehlédnete ji ani z dálnice. Koruna, která je celá pozlacená, má v průměru 3,5 metru a je 3 metry vysoká. Hlava Krista je 4,5 m vysoká a váží 15 tun. Každá ruka je 6 metrů dlouhá a vzdálenost mezi konci prstů činí 24 m.

 

Na rozdíl od slavné sochy Krista Spasitele v Rio de Janeiru, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO v rámci celého historického kontextu města, tady podobné ambice zřejmě nehrozí :-) My si z dálnice neudělali krátkou zajížďku, ale dodatečně toho litujeme. Tak aspoň odkaz na fotografii či video z dronu, abyste měli představu :-) Popřípadě můžete mrknout na video , ve kterém se ty sochy Ježíše v 3D porovnávají.

 

Za městem Sulechóv křížíme řeku Odru a další zajímavostí jsou až moderní těžní věže mezi městy Lubin, Polkowice a Głogów. Dálnice S3 zde prochází přímo srdcem tzv. Legnicko-Głogowského měďného revíru (LGOM), kde se nacházejí jedny z největších světových zásob měděné rudy a doprovodného stříbra.

 

Pak už nám společnost dělá daleko vpředu Sněžka, konečně se krajina kolem začíná vlnit a zvedat. Blížíme se do Krkonoš.

 

Polská část rychlostní silnice S3 končí přesně na hranici, ale navazující část u nás, dálnice D11, je zatím hotová pouze k Jaroměři :-( Zbývající úseky budou nejdražší a nejsložitější. Procházejí horským terénem a proto je na nich plánováno několik tunelů a množství dlouhých vysokých mostů - předpokládané zprovoznění úseku Jaroměř-Trutnov je 10/2029, úseku Trutnov-st. hranice 04/2028. Takže takhle nějak to vypadá na česko-polské hranici u Lubawki od roku 2023:

U Jaroměře konečně opět pokračujeme po dálnici. Poprvé nemusíme skrz Hradec Králové :-)

 

A tady je několik důvodů, proč byla tato dovolená naprostou trefou do černého.

 

🚴 Ráj pro cyklisty a elektrokola

Polské pobřeží nás překvapilo především množstvím kvalitních cyklostezek. Elektrokola se ukázala jako ideální společník – umožnila nám během několika dní projet místa, která bychom autem jen míjeli. Často jsme jeli borovými lesy, kolem jezer nebo jen pár desítek metrů od moře. Rovina sice nenabízí dramatické výjezdy, ale o to víc si člověk může užívat okolní krajinu.

 

🏖 Nekonečné pláže a divoká příroda

Největším klenotem Baltu jsou bezesporu jeho pláže. Zapomeňte na přeplněná kamenitá pobřeží – tady vás čeká nekonečný pás jemného bílého písku. Můžete jít celé hodiny podél šumícího moře, nechat se vést pobřežím a nic vás nezastaví. Moře je sice o něco chladnější a osvěžující, ale v kombinaci s čistým vzduchem a hlubokými lesy to má neuvěřitelné kouzlo a energii. A hledat můžete nejen mušličky, ale i jantar.

 

🏰 Historie na každém kroku

Polské pobřeží není jen o moři. Na trase jsme potkávali stopy mnoha různých období – od starých rybářských vesnic přes lázeňskou architekturu až po vojenské objekty, bunkry a pozůstatky druhé světové války i studené války. Procházky mezi tajemnými ruinami ukrytými v lesích a objevování stop minulosti dodaly celé dovolené nádech dobrodružství.

 

🚗 Skvělá dostupnost a pohoda na cestách

Polsko investovalo do infrastruktury a pro české řidiče je skvělou zprávou, že se až k Baltu dostanou po skvěle upravených polských dálnicích jako rychlostní silnice S3 a dálnice A1 za stejnou cenu benzínu jako u nás.

 

🍲 Výborné potraviny za hubičku a nulová jazyková bariéra

Jídlo je zde chuťově vynikající a v porovnání s jinými evropskými destinacemi stále velmi levné. Navíc se zde člověk cítí jako doma. Polština je nám natolik blízká, že jazyková bariéra je i pro nás, co se ve škole učili rusky a s angličtinou marně bojují, minimální. Polština má navíc neuvěřitelný dar pobavit, je tu spousta slov, která zní stejně, ale znamenají něco úplně jiného :-)

 

Odjížděli jsme s očekáváním, ale vraceli jsme se nadšení. Balt nás překvapil prostorem, klidem a zvláštní atmosférou, která se těžko popisuje. Voní borovicemi, šumí jinak než jižní moře a nabízí místo, kde člověk opravdu zpomalí. Doufáme, že jsme tady nebyli naposledy.