Ciclovia Alpe Adria 7.-18.8.2024

cyklotrasa z rakouského Salzburgu do italského Grada

 

etapa 1: Salzburg (P+R parkoviště) - Hallein - Gollinger Wasserfall - Pass Lueg - Bischofshofen (Ferienwohnung Kendlbacher), 56 km na kole + 1,2 km pěšky

 

Máme za sebou několik hodin strávených v autě převážně po dálnici z Brna do Salzburgu a auto jsme podle tipů z internetu odložili na odstavném parkovišti Salzburg-Süd. Baterie jsou připojeny, cyklobrašny upevněny, poslední kontrola dokladů, platebních karet, hotovostí a mobilů - je poledne, před sebou máme dneska trasu do Bischofshofenu dlouhou 57 km.

 

Žádné bloudění nás nečeká, parkoviště je umístěno hned vedle řeky Salzach a budeme se držet levého břehu.

 

V plánu máme několik odboček z trasy - tou první je zámek Hellbrunn, někdejší rezidence salcburského arcibiskupa se zahradami, kašnami a vodotrysky na okraji Salzburgu.

Celý areál po druhé světové válce přešel z majetku salcburské arcidiecéze do vlastnictví hlavního města Salzburg. Zámecké zahrady jsou vybaveny kašnami, propojenými vodovodem, potokem a vodními atrakcemi. Část parku využívá salzburgská zoologická zahrada. Ale protože na delší prohlídku nemáme dost času, nemá smysl, abychom si zaplatili vstupné ve výši 15€.

Vracíme se zpátky k řece a cestou se kocháme pohledem na Festung Hohensalzburg - tu si ale blíže prohlédneme, až se sem vrátíme od moře zpátky k autu.

Proti proudu Salzachu pojedeme dneska celý den a taky zítra dopoledne.

Hallein je s cca 20 tis. obyvateli druhým největším městem Salcburska. Název města je odvozen od keltského hal (sůl), neboť těžba soli se zde provozovala nejméně dvě tisíciletí. Slaných pramenů užívali už pravěcí lovci, sůl zde těžili i Keltové. Od 16. století byla těžba soli na blízkém Dürrnbergu hlavním zdrojem salcburského bohatství. Vyluhovala se vodou, solanka se dopravovala potrubím do Halleinu a ve zdejším solivaru se odpařováním získávala sůl, jež se pak po řece dopravovala do Salcburku. Těžba definitivně skončila roku 1989 a šachty a chodby v Bad Dürrnbergu slouží dnes jako turistická atrakce.

 

Historické centrum města je památkovou rezervací s řadou renesančních a barokních domů.

K zajímavostem patří keltské muzeum, muzeum těžby soli a a muzeum hudebního skladatele F. X. Grubera, autora slavné vánoční písně Tichá noc, svatá noc... z roku 1818, který zde dlouho žil a roku 1863 zemřel - pohřben byl naproti kostelu, ve kterém hrával a zároveň před domem, kde bydlel.

A pak už si to šlapeme směrem ke Gollingu. Sluníčko svítí, pohodička pohoda... Snad jen s výjimkou zastávky na svačinu, kdy se kolem nás okamžitě začaly rojit vosy :-)

Kola jsme nechali u vstupu, zaplatili 5€ za každého a vyrazili jen s fotoaparátem a kamerou nahoru. Gollinger Wasserfall (nebo taky Schwarzbachfall) se dvěma stupni a s celkovou výškou cca 75 metrů patří k největším přírodním atrakcím Salcburska a je chráněnou přírodní památkou od roku 1985. Celý vodopád si lze prohlédnout ze soustavy ocelových lávek, můstků a schodišť, které vás zavedou až k vývěrové jeskyni.

Jsou to vlastně dva vodopády za sebou. Voda se objevuje na povrchu v obrovské krasové vyvěračce z vodní jeskyně Schwarzbachfall Höhle. Horní stupeň Gollinger Wasserfall padá z jeskyně do obřího vodního kotle, odkud protéká pod přírodním skalním mostem. Dolní stupeň s výškou 25 metrů je nejhezčí a padající voda se rozstřikuje pěkně do vějíře.

Ale po návratu ke kolům se počasí obrátilo proti nám. Zatáhlo se, zahřmělo a začalo pršet. Schovali jsme se pod stříšku a čekali. Hřmělo a blýskalo se a že se to umí v horách děsivě ozývat... Déšť přešel do průtrže mračen a nemělo to konce. Strávili jsme pod tou stříškou něco přes hodinu a postupně se dooblékali, jak klesala teplota :-(

Když déšť přešel v jemné mžení, vyrazili jsme. Začalo nám být zima a pokud máme stihnout plánovaný check-in v penzionu Kendlbacher nad Bischofshofenem, musíme šlapat :-(

 

Pass Lueg neboli průsmyk Lueg se nachází v nadmořské výšce 552 m. Úsek silnice se nazývá "průsmyk", protože ve skutečnosti stoupá téměř 100 metrů od úrovně řeky Salzach, aby prošla těmi nejneprůchodnějšími místy. Historicky průsmyk býval jednou z hlavních cest skrz hory, ale v současnosti do značné míry ztratil svůj význam - Taurská dálnice A10 vede od roku 1977 souběžně několika tunely.

Ve čtvrté napoleonské válce v roce 1809 salcburští bojovníci za svobodu pod vedením střeleckého kapitána Josefa Strubera tady úspěšně vzdorovali francouzsko-bavorským vojskům. Salzburg, v té době již habsburské kurfiřtství, přesto dobyly Napoleonovy jednotky a Struber předal průsmyk po mírové smlouvě 20. října. V důsledku toho země krátce patřila Bavorsku.

První tunel!!! Opevnění nad nejužším místem je doloženo jako mýtnice už v roce 1160.

Následně cyklotrasa vede dlouhé kilometry po silnici, ale z našeho pohledu příjemně z kopce. Obráceně by to bylo horší. Jemně mrholilo, ale aut jsme naštěstí až tolik nepotkávali - ještěže tu mají ty dálniční tunely.

Před Werfenem jsme minuli Hohenwerfen, hrad jako z pohádky. Impozantní obranný hrad, jehož původním účelem bylo chránit salcburské knížecí arcibiskupy, si trůní vysoko nad údolím, kudy protéká řeka Salzach.

Před další průtrží mračen jsme se schovali v železničním podchodu kousek za Werfenem.

Domluvenou dobu příjezdu do penzionu nemáme šanci stihnout :-( Penzion Kendlbacher nestojí dole u řeky, ale téměř 200 výškových metrů nad ní. Nemít elektrokola, tak ty dva kilometry z Bischofshofenu po celou dobu tlačíme.

 

Ale vše dobře dopadlo, apartmán to byl naprosto dokonalý a hodnocení 9,1/10 si ve všem zaslouží. Jen ty ceny :-( Zaplatili jsme 113 € a snídani máme z vlastních zásob :-(

Z ranního výhledu na hory nám spadla brada :-) Ale to uvidíte až v dalším dílu...

 

Vašek během celého našeho putování natáčel střídavě na kameru DJI Osmo Action 4, 360° kameru Insta360. Úvodní upoutávka je patnáctiminutová, ale videa z jednotlivých dnů jsou mnohdy delší než celovečerní film :-)

 

Oficiální trasa ze Salzburgu do Grada měří 415 km. Nám to se všemi zajížďkami k zajímavostem kolem trasy a kvůli návratu do Villachu na nádraží vyšlo skoro na dvojnásobek.